Článek
Inkvizitorem není nikdo jiný než nechvalně proslulý Heinrich Kramer. Šílený kněz pořádá ve městě netradiční kázání, při nichž vždy útočí na něžné pohlaví. Kritizuje chlípnost místních žen, jejich obcování s démony a sexuální čarodějnické rituály. Měšťanům připadají jeho mše značně fantaskní. Popisované scény považují za bláboly neukojeného muže. Veřejně se mu však nikdo postavit nechce.
Žena, která zažehne desítky let utrpení
Na ulici ho toho dne potká vzdělaná měšťanka a ve městě oblíbená dáma jménem Helena Scheuberin. Helena má už dost nesmyslů, které Kramer vykládá, a pronese větu, která se stane první zápalkou pod hranicí. Otočí se k inkvizitorovi a vpálí mu do obličeje: „Hanba ti, ty zlý mnichu, kéž by tě padoucnice popadla!“ Mluví v tu chvíli jistě za všechny ženy, nejen v Innsbrucku. Dominikánský inkvizitor Kramer je šílený vzteky.
Když žena uzavře pakt s ďáblem, ten s ní má tělesný styk. Démon pak vezme podobu muže a tělo se stane horkým a tučným.
Veřejné zostuzení, které si bezesporu zasloužil, nese jen velmi těžce. Ačkoli nemá oporu ani v církvi, ani ve světské moci, rozpoutá roku 1485 monstrózní proces a obviní Helenu a dalších třináct žen z čarodějnictví. Jejich magické rejdy prý způsobily smrt místního šlechtice.
Při veřejných slyšeních mučené ženy ponižuje a zvrhle vypráví o jejich sexuálních touhách. Občanům města pomalu dochází trpělivost. Když se o Kramerových aktivitách dozví místní biskup, okamžitě zakročí. Poblouzněného inkvizitora i s jeho vyfabulovaným obviněním doslova vyžene z města. Utrpení žen v Innsbrucku skončilo – alespoň prozatím.
Jeden Němec horší než celá španělská inkvizice
Heinrich Kramer odchází do rodného Německa. V hlavě už se mu rodí další těžko uvěřitelný plán. Mnoho historiků se shoduje, že jeho následující práce je silně ovlivněna dlouho potlačovanými pudy a uraženým egem. Z Kramera se postupně stává nejhorší lovec čarodějnic historie.
Čarodějnice způsobují mužům ztrátu mužnosti tím, že berou jejich pohlavní úd a někdy si jej uchovávají v hnízdech nebo truhlách
V té době už na Pyrenejském poloostrově působila slavná španělská inkvizice. Jenže katolická církev se o čarodějnice prakticky nezajímala. V jejím učení magie ani neexistovala – a španělští inkvizitoři se soustředili především na muslimskou a židovskou komunitu či heretiky, tedy odpadlíky od víry. Nějaké babské bylinkaření se podle církevních hodnostářů mělo trestat spíše domluvou, protože tyto ženy nejsou čarodějnice, nýbrž pomatené chudinky. Takový byl dokonce i oficiální rozkaz inkvizitorům.
Kramer se ale nehodlal vzdát. Neustále tlačil na samotný Vatikán, až se nakonec dočkal oficiálního povolení k lovu. Nutno podotknout, že koncem 15. století Vatikán zřejmě netušil, co tímto povolením způsobí.
Německý dominikán se s vervou pustil do práce a roku 1486 sepsal návod, jak vždy a spolehlivě rozpoznat v ženě čarodějku. Světlo křesťanského světa spatřila jedna z nejtemnějších knih historie – Malleus maleficarum, tedy Kladivo na čarodějnice.
Kniha Malleus Maleficarum byla svým způsobem úchylný manuál, jak rozpoznat a trestat čarodějnice
Manuál pro faráře i soudce
Kniha Malleus maleficarum se na počátku 16. století stala de facto manuálem k utrpení. V neuvěřitelných procesech, které postrádaly jakoukoli logiku, umíraly tisíce žen na mučidlech. Ty, které přežily, skončily na hranici.
Kramer v knize popustil uzdu své nenávisti k ženám naplno. Popisuje je jako slabé a náchylné k obcování s ďáblem. Ženy mají podle něj „vlhká těla“ a jsou náchylné ke „spojení se zlem“. Démoni mají „chlupatá a žhavá těla“, která jsou pro ženy vzrušující.
Sexuálně frustrovaný a Helenou uražený mnich sepsal obscénní nesmysl, který si jeho následovníci brali do rukou častěji než Bibli.
Řím se nestará
Paradoxem zůstává, že samotný Řím o řadě procesů vůbec nevěděl. Ani tehdy silně katolické Španělsko se příliš nezajímalo o to, co „církev“ páchá za hranicemi. A pokud se zpráva o dění přece jen dostala do Vatikánu nebo do rukou vysokých představitelů inkvizice ve Španělsku, nebývala jí věnována téměř žádná pozornost.
Procesy s čarodějnicemi se tak postupně šířily z Německa do českých zemí, dále do Rakouska a některých dalších evropských království. Historici odhadují, že statečná Helena Scheuberin zcela nevědomky urazila psychicky nevyrovnaného muže, jehož učení stálo život asi padesát tisíc žen.
Zdroj:
https://www.cellsdividing.com/blogs/cellsdividing-blog/on-witches?srsltid=AfmBOopM7-nQSXm37XN_oUd2MiDZG_QxoK0OuTEypnVgQKFW0CmKzrYE
https://en.wikipedia.org/wiki/Malleus_Maleficarum
https://en.wikipedia.org/wiki/Helena_Scheuberin
