Článek
Alpská pevnost
Zámek Itter stojí na strmém svahu v rakouských Alpách, jen pár kroků od stejnojmenné vesnice. Jeho počátky sahají až do 13. století, kdy sloužil jako pevnost místní šlechty. V průběhu staletí střídal majitele, byl upravován, rozšiřován a v roce 1878 proměnil architekt starou stavbu v luxusní zámecký hotel. Opravdový význam ale získal až za druhé světové války. Roku 1940 si zámek pronajala říšská vláda a o tři roky později, na přímý příkaz Heinricha Himmlera, obsadily budovu jednotky SS. Místo, které dřív hostilo šlechtu a zámožné hosty, se změnilo v žalář pro prominentní francouzské vězně.
Němci plánovali, že pokud by se pro ně válka nevyvíjela příznivě, mohli by vězně vyměnit za případné politické ústupky. Mezi zajatci byl například bývalý francouzský prezident Albert Lebrun nebo dva předváleční premiéři: Édouard Daladier a Paul Reynaud. Francouzské „VIP“ osoby doplňovalo ještě několik vězňů z nedalekého koncentračního tábora Dachau, kteří na zámku pracovali jako údržbáři a pomocní dělníci.
Mezi vězni byl i Jugoslávec Zvonimir Čučković, kterému se podařilo na zámek propašovat rádio. Na Itteru pobýval také kuchař českého původu Andreas Krobot. Dodnes však není zcela jasné, zda byl vězněm, nebo stálým zaměstnancem zámku. Správa objektu oficiálně podléhala koncentračnímu táboru Dachau a jeho veliteli Eduardu Weiterovi. Přímo na zámku však velel důstojník SS Sebastian Wimmer.
Konec války se blíží.
Francouzi byli sice pečlivě střeženi německou ozbrojenou osádkou, ale po hradě se mohli pohybovat poměrně volně a bylo o ně dobře postaráno. Měsíce ubíhaly a francouzští politici si nudu krátili věčnými politickými diskusemi a názorovými střety. Klidná zámecká atmosféra se ale na sklonku války rychle změnila.
Po Hitlerově sebevraždě, spáchané 30. dubna 1945, zbývalo do oficiální kapitulace Německa ještě několik dní. Americké a sovětské síly se sice den za dnem posouvaly blíž k srdci Německa, ale v některých oblastech Třetí říše stále operovaly fanaticky oddané jednotky Waffen-SS, které se rozhodně nehodlaly vzdát. Jednou z těchto oblastí bylo i okolí zámku Itter.
Vojáci SS rozpoutali v přilehlých vesnicích teror proti civilnímu obyvatelstvu. Zámek se na pár hodin stal útočištěm i pro prchající důstojníky Wehrmachtu, kteří ale po krátkém odpočinku spěchali směrem k americkým liniím. Druhého května se na zámku zastavil i vrchní velitel z Dachau Eduard Weiter a v bezvýchodné situaci spáchal sebevraždu. Německé stráže už dál na nic nečekaly a v čele s velitelem Wimmerem ho 3. května urychleně opustily.
Nově nabytá svoboda zámeckých vězňů byla ale pouze relativní. Nemohli zámek jen tak opustit, protože se lesy v okolí hemžily vojáky SS a početná skupina zajatců by byla s největší pravděpodobností velmi rychle dopadena a zabita. Zároveň hrozilo, že se „esesáci“ zámku zmocní. Ani v takovém případě by vězni nebyli ušetřeni.
Francouzům se sice krátce po útěku strážných podařilo dostat do zámecké zbrojnice, ale proti vycvičeným a fanaticky bojujícím vojákům SS by neměli žádnou šanci. Jedinou nadějí bylo získat pomoc zvenčí.
Údržbář s kuchařem v akci
V ten samý den, kdy stráže uprchly, se do terénu vydal Zvonimir Čučković, aby vyhledal vojenskou pomoc a přivedl ji dřív, než zámek padne do rukou jednotkám SS. Čučković se úspěšně vyhnul všem nepřátelům a dorazil až do 64 km vzdáleného Innsbrucku, kde se setkal se 103. pěší divizí americké armády. Pěchota US Army obratem vyrazila, vedena Čučkovićem, zajatcům na pomoc. Zhruba uprostřed cesty byli ale vojáci zastaveni nepřátelským odstřelováním a následně odveleni zpět do bezpečné oblasti. Jugoslávský člen komunistického odboje sice našel spojenecké vojáky, ale informovat o tom uvězněné Francouze nedokázal.
Čtvrtého května zkusil štěstí i kuchař Krobot. Tomu se, stejně jako Čučkovićovi, podařilo vyhnout jednotkám SS a dostat se do nedalekého městečka Wörgl. Statečný kuchař tu narazil na příslušníky rakouského odboje a menší jednotku německého Wehrmachtu pod vedením majora Josefa Gangla. Německá jednotka spolupracovala s rakouským odbojem a navzdory rozkazům velení zůstávala ve Wörglu, aby bránila jeho obyvatele před represemi ze strany Waffen-SS. Major Gangl měl v úmyslu vyrazit zajatcům na pomoc, ale tušil, že bude se svými muži čelit velké přesile. Zároveň nechtěl ponechat Wörgl nechráněný.
Nevídané spojenectví
Mezitím se v nedalekém městečku Kufstein nacházel předvoj americké 12. obrněné divize, vedený poručíkem Johnem Leem. Pro mladého poručíka bylo velkým překvapením, když se před ním náhle objevilo auto se dvěma německými vojáky a vyvěšenou bílou vlajkou. Major Josef Gangl mu vysvětlil situaci a požádal o pomoc při záchraně vězňů. Ani poručík Lee nezaváhal a pod jeho vedením se američtí a němečtí vojáci vydali se čtyřmi tanky typu Sherman k Wörglu, odkud měli následně pokračovat k zámku Itter.
Ani jeden z velitelů nechtěl nechat město bez ochrany. Ve Wörglu proto zůstaly dva tanky a část pěchoty. Na cestě k Itteru musela skupina překonat ještě most, u kterého Lee ponechal další tank jako zálohu.
Podivná aliance dorazila k zámku Itter za soumraku. Tvořil ji poslední tank, přezdívaný „Jenny“, 14 amerických vojáků, 10 příslušníků Wehrmachtu, major Gangl a poručík Lee. Sloučená jednotka se setkala s překvapenými francouzskými vězni. Tank „Jenny“ byl zaparkován u vnější brány, aby mohl palbou z kulometu odrazit případný útok. Vojáci společně s vězni, kteří se i přes poručíkův rozkaz odmítli schovat, zaujali strategické pozice na hradbách a v oknech zámku. Vojáci Wehrmachtu měli pro jistotu na pažích černé pásky, aby je zbytek obránců rozeznal od nepřátel.
Josef Gangl
Proti přesile
Po setmění začalo německé ostřelování. Jednotky SS, pod rouškou tmy a ze skrytu stromů, pálily z pušek a kulometů na zámecké obránce téměř celou noc. Ráno se z lesů vynořilo zhruba 150 „esesmanů“ a ze všech stran zahájili útok, podpořený palbou z kulometů MG42. Poručík Lee se pohyboval napříč zámkem a kontroloval zabezpečení. Protože útočníci museli nejprve překonat zámecký příkop s nataženým ostnatým drátem, podařilo se obráncům jejich pokus o zteč odrazit.
Jeden ze „spřátelených“ německých vojáků však seskočil z hradeb do rokle a utíkal směrem k jednotkám SS. Podle majora Gangla zřejmě zpanikařil a chtěl se vyhnout popravě. Přeběhlík ale mohl nepřítele informovat o slabinách v obraně zámku, a evidentně frustrovaný Lee požadoval po Ganglovi, aby promluvil ke svým mužům. Gangl tak učinil a slíbil Američanům boj bok po boku proti SS až do trpkého konce.
Poručík Lee se vydal na hradby s dalekohledem a zpozoroval protitanková a protiletadlová děla, která se chystala k devastujícímu útoku. Zámek Itter zmizel v oblaku kouře, když palba z děl trhala jeho zdi na kusy. Tank „Jenny“ mezitím uprostřed brány poskytoval obráncům potřebnou kulometnou podporu. Jedna přesně mířená rána z děla ale proměnila tank v hořící kouli. Vojákovi, který tank obsluhoval, se jen zázrakem podařilo vyváznout.
Situace byla kritická. Někteří francouzští politici, v čele s bývalým premiérem Paulem Reynaudem, statečně bojovali po boku vojáků. Chyběl jim ale vojenský výcvik. Reynaud pálil po nepřátelích z otevřené pozice u brány. Major Gangl viděl jasné nebezpečí, které premiérovi hrozilo, a tak sám opustil svou pozici, aby Reynauda dostal zpět do krytu. Při tomto manévru ho zasáhl německý odstřelovač a major byl na místě zabit. Důstojník Wehrmachtu zemřel, když zachraňoval francouzského zajatce.
Záchrana
Mezitím se Leeovi konečně podařilo navázat kontakt přes rádio. Na druhém konci byl poručík John Kramer, velitel jednotek, na něž dříve narazil Zvonimír Čučković. Lee informoval Kramera o postupu jednotek SS a také o tom, že obráncům dochází munice.
Kramer svému kolegovi přislíbil pomoc, ale spojení v rádiu bylo ztraceno dříve, než si velitelé stačili vyměnit informace o cestě k zámku. V tu chvíli se k Leeovi obrátil jeden ze slavných francouzských vězňů – tenista a vítěz grandslamových turnajů Jean Borotra – a požádal ho o svolení opustit zámek. Borotra se chtěl co nejrychleji dostat k posilám a navigovat je k zámku. Lee byl přesvědčen, že se Borotrův plán rovná jisté smrti, ale přesto souhlasil.
Borotra se v přestrojení za rakouského farmáře vydal do lesů. Netrvalo dlouho a tenista narazil na vojáky SS. Statečný Francouz však zachoval chladnou hlavu, zamával na vojáky a téměř zázračně je dokázal přesvědčit, že je pouhým místním Rakušanem hledajícím v lese něco k jídlu. Potom předvedl neskutečný sprint, hodný vrcholového sportovce, dostal se až k americkým jednotkám a připojil se k nim na cestě k zámku jako navigátor.
Lee se s obránci připravoval na ústup do vnitřní tvrze, kde chtěl s nepřáteli bojovat o každičký schod. Zatímco se jednotky SS připravovaly na finální útok, za jejich zády se otevřela masivní palba. Na zámek se postupně začaly valit další a další americké posily a během několika hodin byli zbylí nacisté zajati nebo postříleni. Bitva skončila vítězstvím obránců a zajatci byli zachráněni.
Za své zásluhy při obraně hradu byl poručík Lee povýšen na kapitána a obdržel Kříž za vynikající službu. Zemřel v roce 1973.
Major Gangl byl poctěn jako rakouský národní hrdina; po něm byla dokonce pojmenována jedna ulice ve Wörglu. Byl jediným obráncem, který během bitvy zahynul.
Autor: Adrian Hurt
ZDROJE:
https://www.youtube.com/watch?v=qpd0DDvXwiw
https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Castle_Itter
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/bitva-o-itter-jediny-stret-pri-kterem-americka-armada-zvitezila-po-boku-nemeckych-vojaku-50132
https://taskandpurpose.com/history/ww2-battle-of-castle-itter/
