Carův tank aneb gigantický ruský nesmysl

Jakmile se vojáci zakopali, bylo téměř nemožné dosáhnout průlomu bez obrovských ztrát. Generálové horečně hledali nové způsoby, jak překonat tuto smrtící patovou situaci. Ke slovu se tak dostaly obrovská děla a houfnice, plynové granáty, plamenomety a později řada dalších smrticích vynálezů.

Ani konstruktéři v carském Rusku nezaháleli a pro ruskou armádu navrhovali použití obřího kolosu, který měl drtit německé a rakousko-uherské jednotky na východní frontě. Kupodivu se však nejednalo o dělo ani houfnici, i když návrh zbraně přednesl carovi hlavní dělostřelecký inženýr Nikolaj Lebeděnko.

Lebeděnko pracoval ve své laboratoři v Moskvě obklopen týmem dalších vojenských odborníků. Jejich cílem bylo vyrobit vozidlo s dělem, které snadno překoná obtížný terén i hluboké zákopy a podpoří útok ruského vojska. Výzkum a vývoj stál nemalé peníze, a Lebeděnko si proto nechal vyrobit malý dřevěný model poháněný strojkem z gramofonu, který chtěl osobně představit carovi. V lednu roku 1915 se dvořanům v moskevském paláci naskytl zvláštní pohled. Panovník ruské říše Mikuláš II. pobíhal s Lebeděnkem po koberci uprostřed návštěvního salonku a s úsměvem malého chlapce pokládal vozítku do cesty svazky ruských knih, které hračka snadno překonávala. Car, nadšený z představy, jak s pomocí tohoto tanku prolomí zákopové linie, okamžitě uvolnil nemalé peníze ze státní pokladny. Vývoj mohl pokračovat.

Vozidlo, pro které se vžilo označení „car tank“ nebo Lebeděnkův stroj, se od jiných tanků používaných na západní frontě výrazně lišilo. Zatímco spojenci na západě se vydali cestou pásových vozidel a při spojení s otočnou věží v podstatě udali směr budoucímu vývoji těchto obrněnců, vynález Nikolaje Lebeděnka byla obyčejná tříkolka s motorem. To, čím se tato zbraň zapsala do historie, byly její enormní rozměry.

Pancéřovaná tříkolka s prostorem pro posádku ve tvaru písmena T měla dvě přední paprsková kola o průměru těžko uvěřitelných devět metrů, zmíněnou pancéřovanou kabinu pro 10 až 15 vojáků a zadní kolo v podobě těžkého ocelového válce o průměru 1,5 metru. Monstrózní stroj s délkou 17,8 metru a šířkou 12 metru musely pohánět dva letecké motory o výkonu 240 koňských sil, které carská armáda ukořistila po sestřelení německé vzducholodi. Ovšem ani se silnými motory nedosáhl stroj žádné závratné rychlosti, protože tříkolka, vyzbrojena do boje kanonem ráže 150 milimetrů a hned osmi kulomety Maxim, vážila skoro 60 tun. Na cestě mohlo být dosaženo rychlosti 16 až 17 kilometrů za hodinu, ale v obtížném terénu se „tank“ s přezdívkou „netopýr“ plazil daleko pomaleji. Obsluha šíleného stroje vyšplhala od malého zadního kola nahoru a malým průlezem vlezla do kabiny s pancéřováním o síle 10 milimetrů, které ji mělo ochránit proti střelbě z pušek a kulometů. Na větší vzdálenost mohlo snad zastavit i střelu z děla menší ráže. Uprostřed kabiny byla směrem nahoru připravena kulatá věž s hlavní zbraní a zároveň se střelec mohl spustit ještě do druhé kulaté věže pod hlavní kabinou. Obě věžičky se ale ztrácely ve stínu gigantických předních kol. Monstrum vyrobené na moskevském okruhu Chamovniki bylo teoreticky připraveno vyrazit do boje.

Asi 60 kilometrů v lesích severně od Moskvy se pancéřová tříkolka poprvé rozjela a nejprve hravě překonávala těžký terén a poradila si se stromy, které jí stály v cestě. Obrovská kola je lámala jako sirky. Než se však generalita sledující tuhle prapodivnou premiéru mohla radovat, zapadlo zadní kolo do bahna a celé představení skončilo. Stroj byl tak extrémně těžký, že se nepodařilo jej vyprostit, a car rozhodl, že než se najde řešení, bude tajnou zbraň hlídat vojenská jednotka. Vojáci ale museli hlídkovat až do revolučního roku 1917 a nakonec celý prorezlý kolos rozebrali lidé z okolí.

Zdroj:

https://www.databazeknih.cz/prehled-knihy/zapomenute-zbrane-1-svetove-valky-553666