Článek
O půlnoci německého času 4. srpna roku 1914 vypršelo britské ultimátum požadující zachování belgické neutrality. Německé jednotky dál postupovaly do hloubi Belgie a vrchní velení britských sil odeslalo krátkou a jasnou depeši všem podřízeným složkám: „Zahájit nepřátelské akce proti Německu.“ Několik kapitánů britského námořnictva čekalo na rozhodnutí v budově britské admirality, ve které zasedal už slavný Horatio Nelson. Když obdrželi rozkaz, nesl se zasedací místností jejich šepot: „Anglie je ve válce s Německem, bůh ochraňuj krále.“ Jen pár hodin poté vyplouvá z přístavu v Doveru loď CS Alert na svou první vojenskou misi. Původně civilní plavidlo bylo okamžitě „zrekvírováno“ královským námořnictvem a vysláno, aby přerušilo telegrafní kabely natažené na mořském dně kanálu La Manche. Kabely umožňovaly rychlé spojení mezi evropskou pevninou a Britskými ostrovy a následně mohla data putovat přes další kabelovou síť až do německých kolonií v Africe a do prozatím neutrální Ameriky.
Zrození podmořské komunikace
První pokusy propojit dvě vzdálené pevniny podmořským kabelem se datují zhruba do poloviny 19. století. Po vynálezu gutaperči neboli gumy, která má vysokou odolnost i proti slané mořské vodě, byly touto novinkou izolované měděné dráty pokládány na dno moře, nejprve na kratší vzdálenosti podél pobřeží a následně i mezi Evropou a Británií. V roce 1866 byl položen tisíce metrů dlouhý a mnoho tun vážící drát i na dno Atlantiku a první stabilně fungující telegrafní kabel konečně propojil Evropu i s Amerikou. Informace, které dřív putovaly přes Atlantik dva týdny, bylo teď možné doručit telegraficky v rámci hodin.
Na počátku války měla Velká Británie nejenom své slavné bitevní lodě a křižníky, ale také dominovala na poli telegrafních lodí, které místo námořních děl nesly zařízení schopná pokládat na dno moří nové kabely. A samozřejmě také zničit už existující kabelovou síť, pokud by to bylo potřeba. Telegrafní loď jejího veličenstva Alert vyrazila na tajnou misi s cílem přestřihnout pět německých kabelů a donutit tak císařskou armádu komunikovat pouze rádiově. Informace proudící pod hladinou totiž nebylo možné nijak odchytit a Británie nutně potřebovala přimět nepřítele komunikovat s možností jej odposlouchávat. Bylo nutné jednat rychle a udržet celou operaci v tajnosti. Alert se přes noc stal novou zbraní námořnictva.
Mapa podmořských komunikačních kabelů z roku 1901
Loď Jejího Veličenstva Alert vyplouvá tiše a bez fanfár
Na palubu lodi vstoupil superintendant Bourdeaux, který zavelel k vyplutí. Byl v tomto okamžiku jediným člověkem na palubě, který věděl, jak důležitá bude nadcházející plavba. V kanálu ležela hned pětice německých kabelů a Bourdeaux věděl, že je musí přerušit všechny. Němci by královskému námořnictvu nedali druhou šanci. Jenže samotný Alert nemohl být doprovázen bojovou lodí, protože admiralita nemohla žádnou postrádat a zároveň bylo nežádoucí vzbudit přílišnou pozornost. Celá akce měla proběhnout v naprosté tichosti. Kapitán si nebezpečí, že loď zachytí některé z německých plavidel, velmi dobře uvědomoval, ale posádku neinformoval. A vlastně podle rozkazu ani nemohl.
V nočních hodinách byl spuštěn obří drapák, který přestřihl první kabel a přerušil spojení do Španělska. Následně se lodi podařilo úspěšně zničit i další tři. Pak se však prudce zhoršilo počasí a poslední německý kabel zničení odolával. Alert přišel o drapák a Bordeaux zavelel spustit další. V tu chvíli se v dáli objevila flotila torpédoborců, která odhalila pozici telegrafní lodi, a okamžitě zamířila k ní. Teď už šlo do tuhého a námořníci dobře věděli, že se nejedná o běžnou pracovní plavbu. Nikdo neprotestoval. Poslední německý telegrafní kabel podlehl obřímu střihacímu zařízení ve chvíli, kdy děla torpédoborců mířila na Alert z bezprostřední blízkosti. Naštěstí byly francouzské.
Když si posádka ze země galského kohouta vyslechla muže z Alertu, propukla v nefalšovaný jásot. Nepřítel přišel o možnost komunikovat, to bylo velké vítězství. Osud si po válce pohrál se jmény lodí a i odborná veřejnost dlouho žila v domnění, že úspěšnou operaci provedla CS Telconia. Až po mnoha letech se podařilo tuhle chybu napravit a vrátit tajné zbrani královského námořnictva, lodi CS Alert, její slávu.
Telegram do Mexika
Německému císařství tak nezbývalo nic jiného než využívat rádiovou stanici s vysokým výkonem. Okamžitě po přerušení podmořské kabeláže zahájila vysílání obří stanice ve městě Nauen, nad kterou převzala kontrolu německá admiralita. V roce 1916 se jednalo o nejvýkonnější rádiový vysílač na světě, který ždímal z dostupné technologie naprosté maximum. Jeden alternátor měl rotor o váze sedm tun a průměru 1,65 metru. Kolos rotoval rychlostí 1500 otáček za minutu.
Německo tak mělo dostatek prostředků na šíření informací po celém světě, ale bylo nutné je zabezpečit kvalitním šifrováním. Rozhořel se intenzivní zpravodajský boj, jaký historie dosud neznala. Britská rozvědka se snažila odchytávat veškeré možné informace a na Ostrovech vzniklo dešifrovací oddělení zvané místnost č. 40, ve kterém tým odborníků pracoval v podstatě v nepřetržitých směnách. V průběhu války se jim podařilo rozluštit celou řadu německých kryptovacích algoritmů.
Britská telegrafní ústředna pro podmořské kabely. Místnost č. 40 odposlouchávala německou komunikaci a dešifrovala zprávy
Stále neutrální Amerika hostila německé velvyslanectví a v rámci pokusu udržet dobré diplomatické vztahy nabídla Německu použití vlastní telegrafní sítě, která by umožnila bezpečnou komunikaci. Zřejmě ani samotné Spojené státy netušily, že telegram jdoucí přes Británii je místností č. 40 dávno odposloucháván.
Na německé velvyslanectví ve Washingtonu dorazila šifrovaná depeše:
Máme v úmyslu zahájit 1. února neomezenou ponorkovou válku. Pokusíme se přesto udržet Ameriku neutrální. V případě, že se to nepodaří, navrhneme Mexiku spojenectví na tomto základě: společné vedení války, společné uzavírání míru, vydatná finanční pomoc a souhlas z naší strany, pokud Mexiko opět dobude svá v minulosti ztracená území v Texasu, Novém Mexiku a Arizoně. Jednotlivosti ponecháváme Vaší Excelenci. Vaše Excelence návrhy přísně důvěrně sdělí prezidentovi, jakmile bude válka se Spojenými státy jistá, a poté ho požádá, aby vyzval Japonsko k následování, a současně byl prostředníkem mezi námi a Japonskem. Prezidentovi prosím řekněte, že bezohledné nasazení našich ponorek skýtá naději, že se Anglii podaří za několik měsíců donutit k míru. Potvrďte příjem.
Britové po dešifrování nemohli rozluštěný telegram odeslat americké vládě. Okamžitě by se provalilo, že je linka odposlouchávána, a Německo by změnilo své šifry. Anglie vyslala agenta H, aby ukradl originální zprávu přímo v Americe na velvyslanectví. Vše mělo přitom vypadat, jako by informace vynesl ven podplacený úředník. Ač to může znít šíleně, celý plán se bezezbytku podařilo uskutečnit, a do rukou nejvyšších ústavních představitelů USA se dostal telegram, který Německo nemohlo popřít. Vstup Ameriky do války se blížil.
Pár hodin šíleného boje malé lodi CS Alert s mořem a počasím na počátku konfliktu nakonec znamenalo zásadní zvrat ve válce.
Zdroj:
Jaroslav Nedobitý: Zapomenuté zbraně 1. světové války, ISBN: 978-80-7568-844-6
