Článek
Po konci studené války a pádu železné opony se Spojené státy dívaly na svět jinýma očima. Vojenský výzkum se v tomto období začal částečně orientovat na neletální (nesmrtící) technologie. Armáda hledala prostředky, které by omezily nutnost přímého střetu, ale zároveň zachovaly vojenskou převahu USA. Generalita se na prahu nového milénia chtěla pokud možno vyhnout krveprolití na frontě.
Smradlavá bomba
V roce 1990 vzniklo v Ohiu výzkumné centrum letectva pojmenované po bratrech Wrightových, známých průkopnících letectví v USA. Zatímco by člověk očekával pokroky v konstrukci letadel, laboratoře se pustily do vývoje chemických a biologických zbraní, jejichž účinek měl narušit morálku nepřítele a demoralizovat jeho jednotky. V žádném případě však neměly zabíjet.
Jedním z nejpodivnějších návrhů byla tzv. „smradlavá bomba“, která měla způsobit tak silný zápach z úst, že by zasažený voják nebyl schopen komunikovat se svými spolubojovníky. Ani látková rouška by údajně neochránila okolí před odpudivým dechem. Podle seriózní vědecké studie měla tato látka odhalovat i nepřátelské agenty bez uniformy.
Ve hře byly také varianty, které měly přitahovat množství otravného hmyzu, krys, nebo proměnit vojenské ubikace v odpornou, páchnoucí skládku. Je těžké uvěřit, že „výzkum“ nebyl žádnou divadelní komedií, ale reálným projektem sponzorovaným armádou. Mnoho důstojníků, kteří měli návrhy z Ohia hodnotit, se vyjadřovalo směrem k těmto vynálezům s jistou dávkou amerického cynismu. Podle nich totiž většina potenciálních nepřátel Spojených států žila ve špíně a na zápach tak byla připravena. Komentáře, které dnes zní dost arogantně, byly tehdy přijaty bez většího pozdvižení. Smradlavá bomba byla zkrátka málo.
Vojenská afrodiziaka
V roce 1994 se ve Wrightově laboratoři zrodil další návrh, který působí spíš jako výplod absurdního satirika než výsledek vážně míněného armádního výzkumu. V rámci žádosti o podporu vývoje v podobě dalších 7,5 milionu dolarů předložili vědci jeden z nejbizarnějších návrhů vojenské historie. Představena byla takzvaná „gay bomb“, alias „homosexuální bomba“.
Myšlenka spočívala v rozptýlení silného afrodiziaka nad nepřátelskými jednotkami. Podle návrhu by chemikálie vyvolala u mužských vojáků nekontrolovatelnou sexuální přitažlivost vůči sobě navzájem, a tím měla omezit jejich bojovou efektivitu. Po odeznění účinků by navíc vnesla do „napadené“ jednotky nedůvěru a vzájemné obviňování. To vše samozřejmě v prostředí, kde byla maskulinní soudržnost jedním z pilířů vojenské výkonnosti.
Celý vývoj byl držen v přísném utajení, ale v roce 2000 se členům texaské organizace Sunshine Project podařilo získat digitální kopie výzkumu. V roce 2002 tyto záznamy doputovaly na adresu Národní akademie věd. Dopis s dokumenty nesl název „Chemikálie k obtěžování, zneklidnění a identifikaci padouchů“.
Pentagon nemohl mlčet
Zveřejněný nápad okamžitě narazil na vlnu kritiky. Aaron Belkin, ředitel Michael Palm Centra Kalifornské univerzity, které se zabývá otázkami homosexuálů v armádě, se k tomu vyjádřil jasně: „Myslet si, že můžete někoho ovlivnit pomocí aerosolu natolik, že změní své sexuální chování, je směšné.“ Ani celá řada dalších oslovených odborníků se nevyjadřovala nikterak pozitivně. Média se proto obrátila na samotné vojenské velení – a Pentagon.
Mluvčí Pentagonu mlčet nemohl a samotnou existenci výzkumu tedy nepopřel. V oficiálním prohlášení však uvedl pouze velmi fádní odpověď: „Ministerstvo obrany je odhodláno identifikovat, zkoumat a vyvíjet neletální zbraně, které budou podporovat naše muže a ženy ve zbrani.“
Nutno poznamenat, že laboratoř v Ohiu byla v roce, kdy dokumenty unikly, zrušena a její personál přeložen do nově vznikajícího výzkumného centra.
Příběh tohoto návrhu dodnes zůstává zvláštní připomínkou, že i v nejvyšších patrech vojenské hierarchie občas vznikají nápady, které balancují na hraně vědeckého výzkumu, morálního selhání a čirého bizáru.
Zdroj:
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC2018807/
https://en.wikipedia.org/wiki/Gay_bomb
