Článek
Basila al-Kubajsího obvinila zpravodajská služba Mosad z pašování zbraní a výbušnin a ze spoluúčasti při plánování bombových útoků. Agent, který ho několik týdnů sledoval, čekal, až vyjde na ulici z bytu prostitutky, kterou s oblibou navštěvoval. Pistole s tlumičem odvedla spolehlivou práci a ani devět ran nevyvolalo na ulici žádné pozdvižení. Z tajného seznamu zmizelo další jméno.
Černé září v Mnichově
Atentát na Iráčana byl součástí rozsáhlé operace proti skutečným, ale i domnělým aktérům masakru, který spáchala organizace Černé září na olympiádě v Mnichově. Obecně se soudí, že Černé září byla skupina založená jako odnož Fatahu, tedy palestinského osvobozeneckého hnutí. Celý svět se těšil na sportovní události, arabští povstalci mezitím pečlivě připravovali únos izraelského týmu. Dokonce se nechali zaměstnat jako dělníci při stavbě apartmánů v olympijské vesnici a velice dobře tak znali prostředí, ve kterém měli zaútočit. Rozhodně lépe než izraelští sportovci.
Rozvědka Mosad sice zachytila podezřelé zprávy a předala je svým kolegům z Šin Bet, zodpovědným za vnitřní bezpečnost Izraele. Proč důstojníci kontrarozvědky Šin Bet nevěnovali informacím dostatečnou pozornost, je dodnes nejasné. Část izraelské veřejnosti si pořád myslí, že šlo masakru zabránit, a někteří vrchní velitelé kontrarozvědky se pod tlakem veřejnosti museli ze své nedbalosti zodpovídat.
Krátce po půlnoci 5. září se skupina nic netušících izraelských olympioniků vracela do svých apartmánů ve vesnici a těsně před úsvitem na ně členové Černého září zaútočili. Mladí Izraelci se pokoušeli bránit a jeden z nich za to na místě zaplatil životem. Ačkoliv teroristé později vypověděli, že nepřišli do vesnice zabíjet, stal se vzpěrač Moše Weinberg jejich první obětí. Jeho tělo pochodili na ulici. Zbylých jedenáct olympioniků spoutali a očekávali vyjednávání s německou a izraelskou vládou.
Člen speciální jednotky Sajeret Matkal
Během celého následujícího dne probíhaly intenzivní slovní přestřelky mezi únosci a vyjednavači. Izrael však stále víc tlačil na německou stranu a vyžadoval nasazení elitních jednotek Sajeret Matkal namísto politického tlachání. Možná to byla chyba, a určitě se jich během vyjednávání našlo vícero. Tak jako tak, situace se vyostřovala, během přesunu únosců a jejich vězňů nakonec došlo k přestřelkám a mnoha dalším pochyběním. Všech zbylých jedenáct nadějných olympioniků nakonec zemřelo, jeden se dokonce udusil kouřem z hořícího vrtulníku, který němečtí hasiči odmítli hasit.
Svět se u obrazovek bavil sportovními výkony a na pozadí vyhaslo dvanáct mladých životů…
Sešleme na vás Boží hněv
Izrael už před olympiádou cílil na vůdce organizací podporujících Palestinu, Fatah nevyjímaje. Po masakru v Mnichově ale intenzita atentátů na kohokoliv, kdo mohl být jen trochu zodpovědný za vraždy sportovců, raketově vzrostla. V Izraeli se sešel tajný výbor vedený tehdejší předsedkyní vlády Goldou Meirovou a údajně povolil atentát na každého, koho Mosad označí jako spolupracovníka Černého září. Nedlouho poté se agenti Mosadu ve spolupráci s elitními příslušníky Sajeret Matkal rozjeli po světě hledat své cíle.
První obětí operace se stal bratranec Jásira Arafata Wael Zwaiter. Agent se mu dostal na stopu v Římě, dokázal se vloupat do jeho bytu a zastřelil ho přímo ve vstupní chodbě. Druhým cílem byl Mahmud Hamšárí. Důstojník Mosadu se vydával za italského novináře a přemluvil Mahmuda k telefonickému rozhovoru. Mezitím experti izraelské armády umístili do sluchátka telefonu výbušninu. Když se Mahmud Hamšárí v telefonu představil, agent bombu na dálku odpálil.
Další na řadě byli zmiňovaný Iráčan al-Kubajsí, Husajn Abád, Zaid Mučassi a Mohammed Boudia. Operace šlapala jako hodinky.
Když boží prst ukáže vedle
Ani ti nejlepší z nejlepších se nevyvarovali chyb. Mosad identifikoval v norském Lillehammeru jednoho z nejvlivnějších členů Fatahu, jejich Rudého prince, Alího Hasana Salamáího. Byl rok 1973 a proti „lovu na teroristy“ prozatím nikdo neprotestoval. Nikdo ve světě totiž netušil, že celá Evropa je doslova prolezlá agenty a speciálními jednotkami Izraele se stovkami tajných úkrytů.
Vycvičený zabiják z vojenské jednotky se ale katastrofálně zmýlil a namísto Rudého prince zabil úplně nevinného člověka. Norské úřady okamžitě vydaly sérii protiopatření a několik členů Mosadu dokonce zatkly. Především ale otevřely Pandořinu skříňku a iniciovaly vyšetřování v desítkách dalších zemí, kde Izrael bez jakéhokoliv povolení tajně operoval. Mezinárodnímu společenství došla trpělivost a Golda Meirová pod obrovským tlakem nakonec celou operaci cílených atentátů zastavila. Ale ne na dlouho…
Jaro mládí…
V noci z 9. na 10. dubna 1973 zaútočily izraelské jednotky na území Bejrútu. Cílem byly tři vybrané budovy – sídla Fatahu a Palestinské lidové fronty. Úder opět vedli muži Sajeret Matkal s podporou výsadkářů. Hlavou celého útoku byl tehdy mladý důstojník Ehud Barak. V přestrojení za ženy a civilisty se agenti nepozorovaně dostali do středu města a bez větších obtíží pronikli i do bytů nic netušících členů Fatahu. V jednom z pokojů zastřelili Kamala Násíra, hlavního mluvčího osvobozenecké fronty. Vedle něj zemřel Mahmúd Jasín, důstojník tajných operací, a Kamal Adwán, šéf palestinských ozbrojených složek v Gaze. Chirurgicky přesný útok netrval ani deset minut.
Civilní auto, které v utajení používal v Bejrůtu velitel operace Ehud Barak
Následovaly výbuchy min nastražených na ústupové cestě. Oheň pohltil dokumenty, zbraně, výbušniny i fotografie plánovaných cílů. Libanonská policie dorazila pozdě. Ve tmě a chaosu už byli Izraelci na cestě zpět k pobřeží. Tam čekaly gumové čluny. A v moři ponorka.
Rudý princ
Asi nejcennějším cílem Izraele byl Alí Hasan Salamá, kterého si Mosad v norském Lillehammeru popletl s civilistou. Vysoký, charismatický Rudý princ byl často obklopen tělesnými strážci, mladí Palestinci ho milovali jako filmovou hvězdu a Alí se přátelil i s evropskou smetánkou. V Bejrútu žil až do roku 1979 životem boháče se stovkami milenek.
Rudý princ
Proto je zvláštní, že ho agenti Mosadu objevili až v lednu 1979. Během několika týdnů vysledovali jeho slabinu – každodenní cestovní rutinu. Kolem osmé ráno totiž Rudý princ pokaždé nastupoval do svého oblíbeného černého Chevroletu. V kufru auta zaparkovaného poblíž čekalo 100 kilogramů výbušniny. Výbuch roztrhal vůz, rozmetal trosky po ulici a Salamá zemřel na místě.
Izrael slavil zabití jedné z nejhledanějších osob na světě. V Palestině truchily na pohřbu desítky tisíc lidí, včetně Jásira Arafata.
Zdroje:
autor čerpal z knihy Vojenské malorážky ISBN: 978-80-7568-601-5
https://www.britannica.com/topic/Operation-Wrath-of-God?utm_source=chatgpt.com
https://en.wikipedia.org/wiki/Mossad_assassinations_following_the_Munich_massacre
