Článek
Lodní konvoje s životně důležitým materiálem byly každý den napadány ponorkovými smečkami a britská marína byla bezbranná. Německé U-booty (zkratka pro Unterseeboot, neboli „podmořské čluny“) rejdily Atlantikem jako hladoví žraloci a jejich torpédové útoky byly nebezpečné i pro válečná plavidla spojenců. Koneckonců už v roce 1939 pronikl U-boot číslo 47 v tichosti do vod britské základny ve Scapa Flow, kde potopil královský bitevník Royal Oak.
Přísně utajovaný projekt Habakuk
V těžkých dobách se občas objeví i opravdu prapodivné nápady. S jedním takovým si v hlavě pohrával excentrický vynálezce Geoffrey Pyke, který svůj plán nakonec představil Winstonu Churchillovi. Pyke navrhoval vytvořit obrovskou loď z ledu – tak masivní a těžkou, že ji ani několik torpéd nedokáže potopit. A světe div se Churchill, pod tlakem okolností, souhlasil. Tajný projekt dostal název Habakuk, podle biblického proroka stejného jména.
Geoffrey Pyke ale nebyl úplný blázen, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jeho válečné plavidlo mělo operovat ve studených vodách severního Atlantiku a roztátí měl zabránit led smíchaný s dřevěnou buničinou. V podstatě šlo o dřevěné piliny, které se nasypaly do vody a nechaly zmrznout. Výsledná ledová kra dostala název pykrét (z anglického pycrete) a při testech opravdu vykazovala pomalejší tání.
Umělý ledovec jako nová zbraň proti ponorkám
Navíc je takováto směs po zmrznutí opravdu velice pevná a odolná téměř jako beton. Loď Habakuk s boční stěnou o síle zhruba 12 metrů by dokázala přežít i celou řadu útoků, a kdyby přece jen došlo k proražení trupu, stačilo díru zalít vodou a přisypat trochu pilin. Plavidlo bylo v podstatě nepotopitelné a snadno opravitelné.
Podle odhadů bylo pro operaci v severním Atlantiku potřeba velké množství letadel. Habakuk s délkou téměř 600 metrů (více než dva Titaniky), šířkou 90 metrů a výškou až 60 metrů mohl nést asi 200 stíhacích letounů Spitfire. Celková váha celého kolosu však podle odhadů šplhala někam ke dvěma milionům tun. Geoffrey Pyke zkrátka navrhl plovoucí ostrov pro celou armádu. Dvě stovky letadel mělo doplnit zhruba 3500 námořníků, celá řada děl a dalšího vojenského vybavení. I největší bitevní lodě nacistického Německa Bismarcka Tirpitz by vedle ledového plavidla vypadaly jako neškodné bárky.
Samozřejmě ani pomalu tající led s pilinami nestačil k tomu, aby loď mohla operovat v teplejších vodách. Tým techniků, kterými se Pyke obklopil, navrhl čerpadla a systém trubek se čpavkem. Čpavek v tekuté formě proudil celou lodí z pykrétu, vypařoval se, odebíral okolní teplo a silně ochlazoval lodní stěny. Gigantickou uměle vytvořenou ledovou kru měla vlastně chránit soustava „mrazáků“ a lov na ponorky mohl začít i v počasí nad bodem mrazu.
Dochovaný nákres jedné verze ledové lodi Habakuk
Asi jen těžko si můžeme představit, jaký rozruch by plovoucí ledová kra s letadly na palubě vzbudila u pobřeží britských ostrovů. Zůstávala však jediná otázka: jak vlastně celý ledovec rozpohybovat? Dva miliony tun váhy by potřebovalo obrovské množství paliva pro motory. Hrubým odhadem zhruba 120 tun za den při maximální rychlosti 7 uzlů (13 km/h). Když se však spotřeba paliva porovnala s náklady na výrobu oceli a hliníku pro standardní bitevní plavidla, projekt stále dával smysl.
Tisíc tun ledu v Kanadě
Přišel čas prvních testů. Pro vojenské zkoušky přísně utajovaného vynálezu byl vybrán národní park Jasper v Kanadě a stavbu lodi dostali na starost dělníci, kteří odmítali narukovat do armády. Za celou dobu příprav jim nikdo neřekl, na čem vlastně pracují, a kromě vybraných důstojníků neznali celou pravdu ani vysoko postavení generálové.
Do Kanady přicestoval i lord Mountbatten, důstojník královského námořnictva s vazbou na královskou rodinu. Projekt osobně velmi podporoval a v národním parku chtěl přesvědčit i ostatní velitele. Při jedné z prezentací položil na zem dva ledové bloky. První kostka byl čistý led, druhá byla zmrzlá směs pykrétu. Šlechtic vytáhl svou služební pistoli a vystřelil přede všemi nejprve do ledu, kterým střela bez problému proletěla skrz. Druhá rána směřovala na zmrzlou směs vody a pilin. Projektil se od kostky odrazil a zasáhl nedaleko stojícího admirála Ernesta Kinga do nohy.
Za normálních okolností by se taková událost pravděpodobně vyšetřovala, ale za války je všechno jinak. Zranění admirála vlastně jen dokázalo, že pykrét je opravdu ideální materiál na „stavbu“ největší lodi světa. První test dopadl na výbornou.
Nakonec byla na jezero Patricia v centru národního parku spuštěna maketa o délce 18 metrů a váze zhruba tisíc tun. Mrazicí mechanismus udržoval v chodu jen velice slabý motor. Odstartovala finální fáze, na řadu přišla řada zkoušek a výpočtů. Vědcům začalo pomalu docházet, jak nesmírně velké sousto si ukousli. Čísla vypadala hrozivě a na konci testování vyšla najevo smutná pravda. Technicky je ledová loď proveditelná, ale cena za její sestrojení a údržbu odpovídá vybudování celé flotily klasických letadlových plavidel. I ti největší zastánci museli uznat, že zajímavý vynález válku nevyhraje. Projekt byl po mnoha měsících tvrdé práce zrušen.
Tisíc tun těžký prototyp lodi se na hladině chladného kanadského jezera rozpouštěl tři roky.
Zdroj:
https://warfarehistorynetwork.com/article/project-habakkuk/
https://en.wikipedia.org/wiki/Project_Habakkuk
