Článek
Wicca je moderní náboženství vycházející z předkřesťanských evropských tradic, které dodržovali pohané i na našem území. Její praktiky nejsou volně přístupné široké veřejnosti a wiccané si zakládají na utajení svých rituálů. Přesto jejich počet neustále roste a dnes se pravděpodobně jedná o nejrozšířenější novopohanské náboženství na světě.
Zasvěcenci si vedou takzvanou Knihu stínů, která se předává z učitele na žáka a obsahuje nejen podrobné návody k provádění rituálů a kouzel, ale také náboženské básně či informace o sabatech. Původní podobu této knihy sestavil Gerald B. Gardner, který rozšířil Wiccu z maloměstského britského kultu téměř do celého světa.
Gardner byl během druhé světové války zasvěcen do čarodějnické lóže v New Forestu v hrabství Hampshire. Po letech strávených v tomto kruhu se rozhodl založit vlastní odnož, která by dokázala tento způsob života předat dál. Tak roku 1953 vznikl čarodějnický kruh (coven) s názvem Wicca. Rok poté se Gardner podílel na vydání knihy Witchcraft Today (Dnešní čarodějnictví), ve které popisoval předkřesťanské náboženství uctívající Rohatého boha.
Už na počátku 20. století vyšla kniha o čarodějnických kultech v západní Evropě od autorky Margaret Murrayové. Kniha předkládá čtenářům myšlenku, že si křesťanští inkvizitoři Rohatého boha ztotožnili s ďáblem, a proto tak horlivě upalovali jeho uctívače na hranici. Toto tvrzení je však dnešními historiky ostře kritizováno.
Moderní čarodějnice a čarodějové
Wicca je nejen náboženství, ale také magický systém. Čarodějky a čarodějové provádějí rituály, jimiž se snaží měnit energii kolem sebe. Například chránit své blízké nebo si přivolat štěstí. Kouzla dělí na konstruktivní a destruktivní. Jak názvy napovídají, konstruktivní kouzla mají podpořit tvorbu něčeho prospěšného. Může jít například o zdravý zvyk, silnější vůli nebo lepší vztah. Destruktivní kouzla jsou naopak určena k odstranění něčeho negativního. Často metaforických překážek v životě, zlozvyků nebo úzkostných emocí. Konstruktivní kouzla se obvykle provádějí při dorůstajícím měsíci, zatímco destruktivní při jeho couvání.
K rituálům se používají různé magické pomůcky – svíčky, předměty spojené s osobou, které se kouzlo týká, nebo byliny a oleje. Někdy ale postačí jen chvilka soustředění správným směrem.
Wiccané rozlišují mezi správnou a škodlivou magií. Každý zasvěcený, který provádí rituály, by se měl řídit tzv. Wiccan Rede – nejedná se o přísné pravidlo, spíše o doporučení. Zní: „Čiň, co chceš, pokud tím nikomu neublížíš.“ Podle wiccanů se každá energie vyslaná do světa vrací trojnásobně. A to jak pozitivní, tak i ta negativní. Časté zneužívání rituálů k neetickým účelům může vést ke stavům jako je nespavost, noční můry, deprese a jiné psychické poruchy.
Jedno náboženství, dva tábory
Wicca se zpravidla dělí na tzv. gardneriánskou (nebo také tradiční britskou) a eklektickou. Gardneriánská Wicca lpí na striktních zasvěcovacích rituálech a dodržování tradičních postupů při většině kouzel, rituálů a svátků. Naproti tomu eklektická Wicca umožňuje větší volnost v provádění rituálů. Některé lóže praktikující eklektickou Wiccu umožňují sebe-iniciaci a podporují členy v budování vlastní cesty. Patří sem například coveny určené pouze ženám, nebo takové, které se více přiklánějí k jiným božstvům než tradiční britská Wicca.
V obou směrech se vytvářejí jednotlivé lóže, které se často liší výkladem symboliky nebo způsobem praktikování rituálů.
Trojitá bohyně a Rohatý bůh
Wicca uctívá dvě hlavní božstva – Bohyni a Boha. Tato dvojice představuje synergii mužského a ženského principu. Bohyně se objevuje ve třech aspektech – dívka, matka a stařena – odpovídajících fázím měsíce. Spojuje se také s Gaiou, matkou přírody známou už z řecké mytologie.
Já jsem Velká Matka, uctívaná vším, co bylo stvořeno a existovalo před jejich vědomím. Já jsem první ženská síla, bez hranic a nekonečná.
Rohatý bůh je spojován se sluncem a plní úlohu Syna, milence a manžela Bohyně. Charakterizuje se smrtelností a znovuzrozením, čemuž odpovídají svátky, které wiccané v průběhu roku slaví. O zimním slunovratu se narodí jako syn, který dospěje v milence. Přes léto dovádí a na podzim se jako starý manžel zklidňuje, slábne a v zimě se odebere zpět do podsvětí, aby mohl být znovuzrozen. Jeho hlavními fyzickými rysy jsou rohy a genitálie, čímž je symbolizována plodnost a vitalita.
Kletba smrtelníkům nehrozí
Wicca je předkřesťanské pohanství v moderním, vzdělaném hávu. Její stoupenci nejsou lovci ani druidové, ale obyčejní lidé dnešního světa, kteří věří v něco nestandardního. Pro některé je Wicca náboženstvím, pro jiné spíše filozofií a způsobem soužití s přírodou. Někteří hledají vedení zasvěceného, jiní si cestu tvoří sami. Naštěstí pro všechny z nich platí zásada: „Čiň, co chceš, ale neškoď.“ Strach z pohanských kleteb tedy mít nemusíme.
Autor: Martin Bucifal
Zdroje:
