Článek
Téměř tři roky mohli američtí pozorovatelé sledovat dění na západní frontě a učit se z krutých lekcí evropských bojišť. Když v dubnu 1917 vstoupily Spojené státy do první světové války, nebyli usměvaví „doughboys“ jen další krmivo pro kanóny. Na evropská bojiště dorazily čerstvé posily a s nimi i nová zbraň, která se rychle stala postrachem německých zákopů - pumpovací brokovnice.
Smrtící pumpička
Do vypuknutí války většina mocností brokovnice v armádě zcela ignorovala. Podle zakrnělého velení šlo o zbraň vhodnou pro lov či sport, pomalu se nabíjela a střelba na delší vzdálenost byla nemyslitelná. Přitom už koncem 19. století navrhl slavný puškař John Moses Browning pušku s revolučním nabíjecím mechanismem – tzv. pumpovací brokovnici. Střelec ji držel oběma rukama, levačku na pohyblivé části pod hlavní zvané „předpažbí“. Po výstřelu předpažbí stáhl dozadu a pak ho opět posunul vpřed. Tím ze zbraně vyhodil prázdnou nábojnici a zasunul nový náboj. Pohyb připomíná pumpování.
Klasická „trench gun“, alias zametač zákopů
Brokovnici vyráběla společnost Winchester a pod označením Winchester Model 1897 byla nasazena už během filipínsko-americké války na přelomu 19. a 20. století. Tehdy na americké jednotky útočili bojovníci kmene Moro ozbrojení noži, a v boji nablízko jim Američané nemohli konkurovat. Rychle střílející brokovnice se v těchto střetech ukázala jako výborná volba. Na Filipínách tehdy sloužil i podplukovník John J. Pershing, kterého účinek zbraně zaujal. Povýšen do hodnosti generála vedl trestnou výpravu do Mexika, kde své muže brokovnicemi vyzbrojil. Po vstupu USA do velké války obdržel generál Pershing roli vrchního velitele všech amerických operací v Evropě.
Pro zákopové nasazení v první světové válce prošla zbraň několika úpravami. Byla kratší než metr a vážila jen 3,6 kilogramu. Aby si vojáci nepopálili dlaně o rozžhavenou hlaveň, přibyl kolem ní perforovaný plechový kryt. Vpředu na hlavni byl navíc úchyt na klasický bajonet M1917. Jinak se vojenská verze od té klasické příliš nelišila, a to hlavní: pumpovací mechanismus zůstal beze změn. Náboje obsahovaly velké osmimilimetrové broky a na rozdíl od civilní verze byla nábojnice celomosazná. Běžné papírové náboje by totiž ve vlhkém prostředí zákopů nevydržely. Do boje tak zamířila trench gun – zákopová brokovnice.
Zbytečné protesty
Winchester Model 1897 v zákopové variantě si rychle získal pověst zbraně s brutální kadencí. Brokovnice nebyla vybavena přerušovačem. Střelec mohl stisknout spoušť, držet ji a jen pumpováním levačky spouštět další výstřely. Během několika vteřin tak dokázal zasypat zákop protivníka množstvím olova. Američtí vojáci si tento způsob střelby oblíbili a přezdívali brokovnici „zametač zákopů“.
Naopak zděšení německých vojáků doputovalo až k politickému vedení. V září 1918 vydala německá vláda ostrý diplomatický protest přes neutrální Švýcarsko. Odsoudila zákopovou brokovnici jako zbraň působící zbytečné utrpení a odvolávala se na Haagské úmluvy. Dokonce pohrozila okamžitou popravou každého amerického vojáka, který by byl se zbraní zajat. Země, která rozpoutala peklo, nasadila smrtelně jedovatý plyn, používala obří děla k bombardování Paříže a zahájila neomezenou ponorkovou válku, se ze všeho nejvíc obávala malé pumpovací brokovnice. Nicméně americká odpověď byla stejně ostrá. Za jakoukoli akci proti zajatcům slibovali okamžitou odvetu. Jinými slovy: pokud by Němci skutečně přistoupili k popravám, očekávala se stejná reakce i z druhé strany.
Německá propaganda pak alespoň zesměšňovala nepřítele tvrzením, že americký voják neumí pořádně střílet a potřebuje široký rozptyl broků, aby se vůbec trefil. Generál Pershing proto vydal rozkaz, aby se fotografie této zbraně nešířily a nedostaly se do rukou německých novinářů. Také se traduje, že velmi zkušení střelci dokázali brokovnicí sestřelit i letící granát. Zametač zákopů si ve válce rozhodně vydobyl respekt.
Americký mariňák s pumpovací brokovnicí. Ikonická zbraň prošla téměř všemi konflikty od první světové války.
Paměti seržanta Basilonea
Ve druhé světové válce už trench gun nebyla exotickou novinkou. Byla osvědčenou zbraní na blízko, kterou využívaly různé složky – pěchota, mariňáci, výsadkáři, vojenská policie. Velice oblíbená byla mezi vojáky v boji proti Japoncům v džunglích ostrovů jako Guadalcanal, Saipan nebo Iwo Jima.
Například seržant John Basilone, nositel Medaile cti za boj na Guadalcanalu, ve svých pamětech zmiňuje využití brokovnic u svých spolubojovníků při přepadových a nočních akcích. Navíc fanatičtí Japonci často podnikali sebevražedné útoky banzai a v chaotických přestřelkách byla brokovnice často jedinou smysluplnou zbraní.
Moderní verze pumpovací brokovnice
Ikonická zbraň
Po válce pokračoval vývoj pumpiček zrychleným tempem. Dřevěnou pažbu nahrazoval plast, mnohem častěji se objevovala pistolová rukojeť a zbraň se rozšířila po celých státech. Brokovnice se začala objevovat v rukou desperátů a bankovních lupičů stejně často jako v rukou strážců zákona. Žádný major ve vietnamské džungli s jazykem ostrým jako břitva se neobešel bez doutníku a pumpovací brokovnice přes rameno. Samozřejmě s koženým pásem plným sytě červených nábojů, protože mosazné střelivo postupně nahradil plast. Američané tuhle zbraň milují.
Zdroj:
kniha Zapomenuté zbraně, ISBN 978-80-7568-844-6
Kniha Zapomenuté zbraně
