Článek
Mohou se věnovat sobě a rodině, svým zájmům a koníčkům. Jednou za čas se zajedou na rodiče podívat, jak se jim daří a jinak mají klid. Pokud se totiž rozhodnete pro péči o svého stárnoucího příbuzného, tak se musíte připravit na to, že vás čeká nelehká cesta, na jejímž konci nejsou zářné zítřky, ale spíše nebeská brána.
Zrovna držím v ruce zamítnutí žádosti o zvýšení příspěvku na péči a přemýšlím nad slovy, jenž pronesl premiér Fiala: „Nenecháme nikoho padnout.“ Dumám, koho tím vlastně myslel. Pečující nejspíš nikoliv. Už to, že příspěvek na péči v 1. stupni závislosti zůstal nezvýšený (880 Kč u péče o dospělého) na rozdíl od ostatních stupňů, dává jasný signál o tom, jak se česká vláda k pečujícím osobám staví. Jejich práce si příliš neváží a spoléhá na to, že se o své rodiče postarají, přestože se jejich životní úroveň propadne často do pásma chudoby. Státu přitom ušetří hromadu peněz.
Být jedničkou se moc nevyplácí
Těch 880 Kč příspěvku na péči v 1. stupni závislosti je určeno na to, aby si senior za to zaplatil určité služby. Třeba ty, které již sám nezvládá vykonávat. Co si myslíte, že si za těch 880 Kč koupí? Možná jimi jednou zaplatí doplatek za léky na předpis. A to je tak všechno.
A kdo všechno se do 1. stupně závislosti dostane? Podle toho, že ho česká vláda při posledním zvyšování příspěvků nezvýšila, tak si myslím, že převážná většina osob péči vyžadující se v té jedničce nachází. Pokud nejsou dementní ležáci, tak na vyšší stupeň než 1. horko těžko dosáhnou. Soudím tak i podle reakcí pečujících na facebookových stránkách, kteří mají podobné zkušenosti se svými rodiči.
Příspěvek na péči by měl pomáhat
S přibývajícím věkem ubývá sil fyzických i psychických a lidé se více či méně stávají závislými na svém okolí. Příspěvek na péči by jim měl v tom měl být nápomocný. Může mi prosím někdo vysvětlit, jak pomůže 880 Kč měsíčně? Při dnešních cenách? Jste-li pečující osobou, někdy vám prostě nezbyde nic jiného než zůstat doma a starat se. Do zaměstnání nemůžete, protože váš rodič vyžaduje celodenní dohled. Logicky vám pak chybějí peníze z vašeho zaměstnání.
„Tak si přece najdete aspoň brigádu, ne?“ řeknete si. To se lehko řekne, hůře provádí, když musíte být ráno doma, abyste seniorovi pomohli s ranní hygienou a oblékáním, připravili snídani. Pak musíte být doma na oběd, ten ale nejprve uvaříte. Odpoledne si možná občas vyhradíte dvě tři hodinky volna, ale večer – to už je zase příprava večeře a večerní hygiena seniora. A mezitím se také zpravidla nezastavíte. Kdo pečuje, tak to asi chápe. Kdo s tím nemá zkušenosti, nepochopí. Můžete mi prosím poradit, jakou tak asi brigádu si pečující může při takovém denním režimu najít?
Na nějaké úlevy zapomeňte
Ještě bych chtěla dodat, že při přiznaném 1. stupni závislosti, což je oněch slavných 880 Kč měsíčně, nejste oficiální pečující osobou, za kterou platí sociální a zdravotní pojištění stát. Jestliže odejdete kvůli péči o seniora ze svého zaměstnání, stáváte se osobou bez zdanitelných příjmů, která i tak je povinna si platit zdravotní pojištění ve výši 2 808 Kč měsíčně. Samozřejmě musíte počítat s tím, že roky pečování se vám do důchodu nezapočítávají.
Pokud jste OSVČ, tak si musíte platit povinné platby pojistného sami. Což je za měsíc minimálně 7 902 Kč. Jako osoba samostatně výdělečně činná zpravidla nemáte kvůli péči dostatek času na své vlastní pracovní aktivity. Takže podnikání vám jde do kopru a jste rádi, když si vyděláte aspoň na slanou vodu.
Jestliže je ale osobě, o kterou je pečováno, přiznána závislost ve 2. stupni, tak už se můžete stát osobou, za níž sociální a zdravotní pojištění stát platí. Roky péče se vám navíc počítají do důchodu. U osob samostatně výdělečně činných se v takovém případě jejich živnost stává vedlejší činností, tudíž odpadají měsíční povinné zálohy.
Možná se nedivíte, že stát má kritéria uznání stupně závislosti nastavená tak, aby aspoň na ten druhý stupeň dosáhlo co nejméně lidí. Proč by to dělal, když ušetří – na příspěvku na péči i na platbách pojištění za pečující. Ale hlavně, že premiér Fiala říká: „Nenecháme nikoho padnout“.
