Článek
Ať už vás politika zajímá hodně, málo, nebo vůbec, jméno Andrej Babiš jste už určitě slyšeli. S velkou pravděpodobností to platí rovněž pro Čapí hnízdo, této kauze už se věnovaly stovky článků a dnes pro vás mám další, aby jich nebylo málo. Nebudu se zaměřovat na samotnou vinu nebo nevinu Andreje Babiše, dostupné informace z mého pohledu jasně poukazují na minimálně značné ohýbání práva, jestli ale právo bylo „pouze“ výrazně ohnuto nebo byly zákony porušeny je otázkou pro soudy.
Předseda hnutí ANO Andrej Babiš
Ať už ale soudy rozhodnou jakkoliv, opět dojde k dalšímu rozdělení naší společnosti, která je už tak polarizovaná až příliš. Pro (větší či menší) polovinu národa bude Andrej mučedníkem, pro druhou polovinu padouchem. Andrej Babiš často opakuje, že kdyby se nedal na dráhu politika, kauza Čapí hnízdo by nikdy nevznikla. Pravděpodobně má pravdu, trestných činů (dobře, vraťme se klidně k pojmu ohýbání práva) se dějí tisíce a určitě není odhalený a potrestaný každý.
Mimo téma - jak by vypadala společnost, kde by sto procent trestných činů bylo vždy potrestáno? Byla by to diktatura nebo by to společnost naučilo zákony respektovat?
„Hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere.“
Ale zpátky k Čapímu hnízdu - z mého pohledu Andrej Babiš neměl k podobným čachrům motivaci, jakkoliv samozřejmě chápu, že 50 milionů korun prostě lákalo. Nejbohatší lidé jsou nejbohatší právě proto, že peníze zbytku společnosti zkrátka na ulici nenechávají ležet, ale rádi se ohnout a ze země je zvednou.
Staré přísloví říká „Hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere.“, nemůžeme se tedy Andrejovi divit, že po dotaci sáhl. Měl by se stydět? Každý z nás má morálku nastavenou jinak, u politiků v posledních letech nemám pocit, že by pro ně byla morálka něčím důležitým.
Stydět by se ale ze všeho nejvíce mělo české soudnictví. Plynou dny, týdny, měsíce, roky… Pěkně je časová posloupnost popsaná v rámci tohoto článku, který mohu doporučit k přečtení. Současná situace není dobrá pro nikoho, snad s výjimkou soudců, kteří se o svoje peníze v České republice bát nemusí. Tomu bohužel někdy odpovídá jejich rozhodování…
Chci pravomocný verdikt. Jakýkoliv!
Nemám Andreje rád, pokud porušil zákon, měl by být potrestán. Bez ohledu na to, jestli je v danou chvíli poslancem, ministrem, premiérem nebo ředitelem zeměkoule… Pokud zákon neporušil a jen se snažil využít nějakou šedou zónu, nechme jej být (a ušetříme peníze za soudy) a ponechme na voličích, koho zvolí do Poslanecké sněmovny. Výběr je celkově tragický, ale o tom se rozepíšu někdy příště.
Ale největší ostudou je fakt, že na pravomocný rozsudek musíme čekat roky. Pokud nejsme (respektive soudci) schopni rozhodnout, jestli se trestný čin stal nebo nestal, pak jsou jen dvě možnosti. Buď máme neschopné soudce (a soudnictví jako celek nefunguje pořádně), a to je ostuda. Nebo máme špatné zákony, a to je nejenom ostuda, ale doslova průser. Sami si vyberte, která možnost je pro Českou republiku lepší…
