Článek
Statistiky sexuálního zneužívání v náboženském kontextu nejsou v České republice oficiálně provedeny. Pokud se však církve hájí, že u nich se zneužívání nevyskytuje, je to spíše informace o tom, že jejich kontrola není dostatečná a potencionální pachatelé systémem nejsou zachyceni. Oběti v takové církvi tiše trpí pod nálepkami dobra a správného chování jeden k druhému.
Čímž narážíme na pocity obětí sexuálních deliktů. V případě, že si oběť vůbec dokáže tuto bolestivou realitu připustit, bojuje se svými myšlenkami, převzatými názory a slovy autorit a jiných manipulovaných. Jizvy si nesou na jejich duši, těle, v sociálních vazbách a ve spirituální rovině. Tlak na odpuštění druhému, nepředatelný strach z narušení chodu a důvěry komunity, a že slovům nebude uvěřeno. Zdá se snad jednodušší popřít realitu, emoce potlačit a obětovat se pro druhé. Své tělo mohou přestat vnímat a mohou ztratit potřebu ho respektovat. Nezletilé oběti pro to nemusí ani slova znát, nemají možnost se bránit. Zneužití si děti uvědomují často až zpětně v dospělosti, i to se však musí řešit.
Psaním těchto slov se stavím za všechny, kterých se to týká, a kteří se obávají o tom promluvit i za ty, které o tom hovoří, či se k tomu chystají. O sexuálním zneužívání je třeba mluvit, jelikož otevřenost a správné pojmenování hranic je jednou z největších zbraní proti tomuto násilí. Dále také nejefektivnější pomoc těm, kteří zapírají sebe sami, jelikož se obávají promluvit. Nebojme se tomu dát ty správná slova.
V případě, že máte někoho blízkého, kdo se svěřil, nebo potřebujete pomoc, obraťte se na spolek Někdo ti uvěří. Pro oběti sexuálního zneužívání bez duchovního, nebo církevního prostředí, se obraťte například na Bílý kruh bezpečí.
