Článek
Antikrist digitální éry
V poslední době se v médiích objevily zprávy o přednáškách za zavřenými dveřmi pro vybranou společnost. Takové téma vždycky vyvolává zájem a zároveň řadu spekulací, už od dob klubů pro zasvěcené (tedy prakticky od začátku zaznamenaných dějin) a zednářských lóží. Tím spíše, když se jedná o srdce Říma, v blízkosti samotného Vatikánu.
Někoho by mohlo překvapit, že cílem těchto setkání nebyly nějaké nové pohledy na církevní dogmata, reformy či výměna názorů ohledně role církve v moderní době, ale něco mnohem temnějšího. Antikrist. Zní to až rouhavě, že by právě takové slovo zaznívalo mezi starobylými zdmi Palazzo Taverna, nedaleko od papežského stolce. Některé zdroje dokonce zmiňovaly přímo katolickou univerzitu Angelicum, která ale jakoukoliv spojitost s akcí popřela. Čtyřdílná série přednášek vábila závanem tajemna; dovnitř směli jen pozvaní hosté, žádná média, pořizování záznamů bylo přísně zakázáno. Neméně pozornosti pak přitahovala postava přednášejícího. Z USA totiž přijel samotný Peter Thiel, rozporuplný miliardář ze Silicon Valley, vizionář a v neposlední řadě podporovatel současné americké republikánské moci.
Thiel totiž není jen jeden z mnoha bohatých podnikatelů, věnujících se moderním technologiím. Do společenské diskuze vrací náboženské otázky ohledně konce světa a boje dobra se zlem. Narodil se v roce 1967 v německém Frankfurtu nad Mohanem v luteránské rodině. V mládí se pak přestěhoval do Kalifornie, kde vystudoval Stanford. Postupně přijal konzervativně křesťanský pohled na svět s výraznými katolickými vlivy, přestože zůstal intelektuálně heterodoxním luteránem. Nikdy nebyl praktikujícím věřícím. Jeho dualistickou vizi podpořilo i dílo J.R.R. Tolkiena, autora Pána prstenů, na něž později mnohokrát odkazoval. Thiel přitom sám o sobě rozhodně nepředstavuje typického křesťana. Neskrývá homosexuální orientaci a nikdy se nenechal omezovat dogmaty. Křesťanství přijal spíše na intelektuální a filosofické rovině. Určitá protichůdnost v jednání a úvahách je mu do značné míry vlastní.
Už v roce 1998 spoluzaložil firmu PayPal, kde fungoval jako CEO. Revoluční platební systém prodal v roce 2002 eBay. Už o dva roky později se objevuje firma Palantir Technologies - analytická a datová společnost, klíčová v oblasti bezpečnosti, dohledu a „digitální kontroly“, s obrovským vlivem na současné USA. Agentury jako CIA, NSA a FBI využívají propojení dat z různých zdrojů, Department of Defense (ministerstvo obrany, nyní někdy nazývané přímo ministerstvem války) se spoléhá na Palantir při plánování operací a sledování hrozeb. A například pro Homeland Security Thielova firma monitoruje migrační toky, kriminalitu či potenciální hrozby terorismu.
Mimo to Thiel stojí za mnoha fondy, jako investor podpořil například Facebook, SpaceX, LinkedIn, Airbnb, ale i rozvoj umělé inteligence a biotechnologií.
Konec se blíží
Nelze proto přehlížet, když takto vlivný člověk namísto o inovacích a digitálních řešeních začne vyprávět o Antikristu, ať už si pod tím představuje cokoliv. Tím spíše, když současní představitelé USA otevřeně hovoří o druhém příchodu Krista, posledním boji a jakési předurčenosti dosáhnout velkých věcí. Do tohoto rámce by zjevení se jakési entity, ztělesňující zlo, zapadalo. Ale Thiel si pod pojmem Antikrist nepředstavuje konkrétní bytost. Biblická proroctví si podle něj většina lidí vykládá špatně. A on cítí potřebu představit vlastní pohled.
Těžko říct, co stojí za tím, že toto téma, které uvedl už na podzim roku 2025 v San Franciscu, nyní opět oživil. Snad nejdříve zkoušel reakce veřejnosti, než se přesunul z nového do starého světa, blíž ke kořenům samotné církve. Snad reagoval na rozpoutanou válku s Íránem? Nikdy dřív každopádně takto vlivný a bohatý člověk otevřeně nepropojoval technologii a geopolitiku s eschatologickým učením.
Peter Thiel staví svoji teorii Antikrista vedle teorie Armageddonu, tedy katastrofy, konce náhlého a násilného. Události posledních let oživily obavy lidí o osud světa a ukázaly zranitelnost společnosti. Od pandemie přes strach z globální změny klimatu až po aktuální harašení jadernými zbraněmi. Podle miliardáře není hlavním rizikem pro svět válka či přímé zničení, ale jednotná technokratická kontrola s využitím nejmodernějších nástrojů dohledu nad jednotlivcem. Thielův Antikrist povstává ze strachu a nejistoty. Ale ne přímo jako postava, která ve věku krizí a nesouladu nabídne řád a pevnou ruku. Thiel nevidí nového Hitlera či démonickou entitu, lačnící po duších lidí. Popisuje stav, ve kterém elity ve snaze vyhnout se katastrofám rezignovaly na osobní svobody. Absolutní dohled. Nástroje korporací, vysoce převyšující možnosti jednotlivce. Předjímání rizik. Optimalizace až k absolutní totalitě.
Strach z chaosu definuje samu podstatu mnoha nejstarších mýtů. Aby mohl vzniknout svět vhodný pro lidi, musel být chaos poražen. Mezopotámská bohyně Tiamat, síla prvotního vodstva, stvořitelka, ale i ničitelka, musí být v babylonském eposu Enúma Eliš zabita Mardukem. Teprve poté může přijít věk lidí, když se svět stane srozumitelným, obyvatelným. Touha po řádu a smyslu je tedy lidem vlastní stejně jako strach z jejich absence. Namísto dávného draka čelíme mezinárodním konfliktům, epidemiím, ale především narušení přirozeného řádu věcí díky až příliš složité podstatě nástrojů, které snad dokážeme využívat, ale už ne plně pochopit. Nesoulad vyvolává konflikt. Konflikt přináší utrpení. Proto je vlastně přirozené, že se mu lidé snaží vyhnout i za cenu ztráty svobody a zmrazující stability. Konflikt je teď a tady, zatímco důsledky thielovského Antikrista přímo zatím pocítit nemusíme.
Pokud se lidstvo blíží ke konci, v důsledku může být jedno, zda bude zničeno ohněm Armageddonu či svět plíživě pokryje led kontroly, demotivace a rezignace na aktivní směřování, mohutně podpořené stále dokonalejší AI.
Při formování Thielova pohledu na Antikrista sehrál zřejmě zásadní roli jeho profesor na Stanfordu René Girard. Ten rozvinul takzvanou mimetic theory, teorií napodobování. Podle ní na rozdíl od základních potřeb, jako je voda nebo jídlo, je většina našich přání dílem nápodoby. Toužíme po tom, co vidíme u jiných. Z toho vzniká rivalita a konflikt, potažmo až násilí. Thiel teorií popisoval politické a finanční krize, konkurenční prostředí startupů a polarizaci společnosti. Mimo to Girard hovořil o „scapegoat mechanism“, praxi obětního beránka, kdy se civilizace stabilizuje tak, že určí viníka problému a potrestá ho, vyžene, či zabije. To ji uklidní, než začne další cyklus. Funguje to v mýtech, náboženství i politice. Thiel takto vysvětluje politické kauzy, mediální lynče a skandály firem. Girard byl k technologiím skeptický; podle něj pomohly modernímu světu odhalit tento mechanismus, čímž jej zbavily funkčnosti. A vystavily tak svět bezprecedentní hrozbě, bez možnosti deeskalace.
Girard tedy viděl Antikrista ne jako opak Krista, ale jeho napodobitele. Proto podle Thiela i bohulibý účel a snaha o pořádek může vést k úpadku a stagnaci.
Třetí cesta
Thiel ale není jen prorokem záhuby. Věří v technologický pokrok bez globální uniformity. Naději vidí v decentralizaci, konkurenčním boji mezi civilizacemi, nových postupech či expanzi do vesmíru. Proto podporuje startupy a inovaci, zabýval se dříve i teorií plovoucích států, tedy jakýchsi nezávislých obřích lodí, ostrůvků, obecně komunit mimo dosah státní jurisdikce.
Technologická svoboda s odpovědností pro něj znamená přístup k rozvinutým nástrojům a systémům, podmíněný morálním a strategickým uvažováním. Rozhodnutí činí elita, ti schopní, vzdělaní a eticky uvědomělí (inspirace Straussem a Rand). Rozvoj ale přináší práce decentralizovaná, experimentální, nezávislá (i když kontrolovaná, vychází přitom z Foucaulta). Etické hodnoty společnosti stojí na filosofických a kulturních principech (křesťanských základech, dualismu dobra a zla, přehledných jako u Tolkiena). Technologie má lidem sloužit, ne je zotročovat. Po ekonomické stránce je inspirací Hayek.
Vzhledem k charakteru Thielových aktivit se neodbytně vkrádá otázka, nakolik vlastním dílem k ideji podobné společnosti investor přispívá, či jí naopak škodí. Právě díky lidem jako je on dostala společnost do rukou digitální nástroje, které do té doby žádná předchozí civilizace neměla. Globální dohled, prediktivní algoritmy, centralizované databáze a digitální identita mohou sloužit k tak důsledné organizaci, o jaké nemohli snít ani největší tyrani a vládci. Zdálo by se, že pomáhá stvořit něco, co by teoreticky mohlo jeho záměry spíše narušovat. V souladu s jeho vlastní ideologií ale musíme vzít v potaz morálku. Thiel přináší dualistický pohled na technologie. Vnímá je jako nástroj. Kladivem lze zatlouct hřebík i rozbít lebku nepříteli.
Technologie nikdy není neutrální. Může sloužit svobodě, nebo podpořit útlak. Investor tak automaticky nepřebírá technooptimismus kolegů ze Silicon Valley, věřících, že pro každý problém se postupně nalezne díky pokroku řešení. Thielův moderní dualismus odráží představu moci, která může být využita či zneužita. Dějiny pro něj představují konflikt dobra a zla. Nejde tedy o klasický dualismus ve smyslu vyrovnaně mocných božských sil. Člověk pro něj nemusí být smítkem prachu ve větru, ale hybatelem, který v každý moment má možnost volby.
Do Středozemě a zase zpátky
Thielova fascinace Tolkienem se prolíná jeho filosofií i byznysem. Názvy jeho firem nejsou nijak náhodně vybrané. Valar Ventures nese odkaz na tolkienovský pantheon, božské bytosti nazývané jako Valar, podílející se na tvorbě světa. Mithril Capital připomíná magický kov, z něhož trpaslíci vyráběli podivuhodné předměty. A již zmiňovaný Palantir? Vidoucí kameny, palantíry, patřily k vrcholným dílům nejvznešenějších elfů z dávných časů, moudrých a zručných. Šlo o tmavé „křišťálové koule“, díky nimž mohli majitelé kamenů komunikovat na dálku, ale i vidět věci vzdálené v prostoru a čase. Představují tak symbol dohledu, kontroly. Vševidoucí oko. Jejich užívání vyžadovalo velikou duševní sílu. Příliš dlouhé nahlížení mohlo vést k pokřivení viděné reality, či se dokonce uživatel mohl stát obětí manipulace silnější vůlí někoho mocnějšího. Sám Thiel tak firmu nazval zcela v souladu s jejím účelem. Spojení obrovského množství informací a vytváření obrazu reality je silnou metaforou moci.
Ústřední motiv Tolkienova díla, Prsten moci, pak představuje pokušení absolutní. Musí být zničen, protože v sobě nese moc vlastního tvůrce Saurona, odpadlé bytosti satanského archetypu. Tak daleko zatím Thiel nezašel a motiv prstenu se zatím u něj neobjevuje. Čeká na finální projekt? Pokud uvidíme, že vzniká něco jako The Ring, prsten, měli bychom zpozornět. Nikdo nemůže zaručit, že vizionář na své cestě nepodlehne vábení moci. Pokud už nepodlehl.
Je zajímavé, že výše zmíněná mimetická teorie vlastně docela dobře zapadá do konceptu Palantiru. Firma vykonává mimetickou analýzu společnosti pomocí dat. Technologie sice může ubránit společnost před Armageddonem, ale co když jí tímtéž přiblíží k příchodu (nebo spíše objevení se) Antikrista?
Tolkien byl obecně výrazně skeptický k industrializaci a mechanizaci. Přesto jeho odkaz překvapivě silně rezonuje v prostředí technologických inovátorů a podnikatelů. Například Palmer Luckey nazval svůj zbrojní startup Anduril Industries. Andúril ve starém jazyce znamená Plamen západu. Tento meč byl vykován z úlomků Narsilu, legendární čepele krále lidí Elendila, zlomené v boji s temným pánem Sauronem. Právě s touto zbraní se vydal Aragorn, následník starobylé dynastie, obnovit zašlou slávu říše a porazit zlo. Obnovit pořádek. Zahájit tak novou éru vlády lidí, která kromě nastolení míru odvála ze Středozemě i kouzlo a esenci starších bytostí.
Kluci, co spolu mluví
Právě v kruzích technologického byznysu sílí v poslední době shoda na podpoře Donalda Trumpa, přestože „staré“ Silicon Valley bývalo vždy spíše liberální a demokratické. Kromě těch, co takovými zůstali i nyní a libertariánů (minimální stát, proti regulacím), ale zaznívají hlasy uvědomění technologie jako civilizační moci. Mezi technologickými giganty se ale nevede boj jen o směřování USA a o podporu kandidátů (Thiel si vybral J.D. Vance). Lze bez nadsázky říct, že tyto spory mohou ovlivnit budoucí světový řád (dohled nad AI, digitální identita, kryptoměny…). Jedním z hybatelů, který si zřejmě vybral cestu, může být například Elon Musk.
Peter Thiel pomáhá utvářet novou republikánskou elitu. Shoduje se na nutnosti technologické vojenské převahy USA, v čemž pomáhají i Thielovy firmy. Prosazuje omezení globalismu a tvrdší geopolitiku, podporu domácího průmyslu a realisticky vnímá jako hlavního soupeře Čínu.
Nelze říct, že by snad byl skrytým vládcem USA. Ale díky jeho silné pozici se mu podařilo uvést do popředí téma kritiky optimalizace namísto objevování, kdy podle něj Amerika rezignovala na velké sny a vývoj. Reklama, sociální sítě a služby nemohou nahradit objevování vesmíru, biotechnologie, dopravu a posílení infrastruktury.
Technologické elity se dnes snaží zabránit dvěma negativním scénářům zároveň. Na jedné straně hrozí velká válka mezi civilizacemi, na druhé globální digitální systém. Odložit něco z jedné misky vah často v praxi znamená přeložit závaží na misku druhou. Thiel vidí, že vybalancovat křehký systém se sotva podaří, proto tolik tlačí třetí cestu.
Nejvíce ale dnes vidíme v mezinárodní politice USA urputnou snahu o dominanci, poháněnou snad až fanatickým zaujetím ministerstva války srazit na kolena íránský režim. Nechci se zde pouštět do analýzy Hegsetha a jemu podobných. Téma křesťanského sionismu a velkého Izraele už bylo také dostatečně rozebráno. Z hlediska eschatologie ale může být zajímavé připomenout si, že oproti thielovské verzi stojí klasická křesťanská vize globálního konfliktu a zároveň příchodu Antikrista. Skutečné osoby, vůdce a napodobitele mesiáše. Tedy ne Antikrista jako systémového jevu, stavu.
Například některé evangelikální výklady Bible (do popředí se dostaly z pohledu historie křesťanství až relativně nedávno) zmiňují sedmileté období (tribulace), éru utrpení a těžkostí. Tehdy se má zjevit Antikrist, nastává globální konflikt, období katastrof, svět míří k Armageddonu a následně přichází Ježíš Kristus. Církev může být v různých fázích období utrpení vytržena („rapture“) a věřící ze Země zmizí rovnou do nebe. V tom se tyto moderní směry neshodnou s katolíky a pravoslavnými, kteří očekávají finální příchod Krista a Boží soud, ne to, že někteří věřící by měli být „evakuováni“ před hrozícími problémy a spaseni na základě deklarace víry a ne zásluh (přestože v Nebi na samotném konci dní existuje zřejmě jakési ocenění a zhoršení či zlepšení pozice).
Ti, kdo jsou v USA u moci, ať už věří čemukoliv, ale nyní rozehráli nebezpečnou hru. Jako nepřítele si vybrali prastarou Persii, současný Írán, vystavěný na podobném pojetí konce světa.
Černé vlajky Chorasánu
V Persii se kdysi dávno objevilo náboženství zvané zoroastrismus. Na rozdíl od Thielovy duality jako podstaty technologie je v něm kontrastní a jasně viditelné rozdělení božských sil na dobro a zlo. Ahura Mazda, tvůrce, dobrý a spravedlivý, svádí kosmický boj s Ahrimanem (Angra Mainju), ničitelem. Jejich věčný boj plodí protiklady, světlo a tmu. Svět je scénou jejich konfliktu, přičemž skutky lidí mají vliv na výsledek. Dobro nakonec ale zvítězí nad zlem a přijde éra finálního očištění, kdy budou mrtví vzkříšeni, zlo vymýceno a zavládne harmonie. Do značné míry se zde blížíme poslednímu soudu a ideji ráje.
V sedmém století ovládli zemi muslimští Arabové. Převládli šíité, přičemž některé prvky zoroastrismu se zachovaly. Stejně tak nacházíme podobnosti s křesťanstvím. Před koncem světa má přijít Mahdí, mesiášská postava, aby obnovila boží vládu na Zemi. S ním svede poslední boj Dajjál, falešný mesiáš, šířící zlo a klam. V té době z oblasti Chorasánu (severovýchodní Írán a Afganistán) vyjede vojsko s černými vlajkami, bojující za Mahdího proti Dajjálovi. Někteří moderní autoři jako Alexandr Dugin vykládají tyto černé vlajky jako symbol chaosu na Blízkém východě, který má eschatologický rozměr.
Mahdím tak může být nazýván právě Írán, vedoucí svatou válku proti „velkému Satanovi“ USA a Izraeli, kteří představují síly Dajjála. Všimněme si, že takto hovoří například právě Dugin, kterému Západ přisuzuje zřejmě mnohem vlivnější roli, než reálně v Rusku má. Dugin nyní vypadá dostatečně jako filosof a temný rádce, ale v dobách SSSR to býval rebel a spíše punker. A vymezovat se zřejmě touží i nyní, jen jinak. Podporuje teorii dekadentního Západu, vyrůstajícího z odlišného kulturního základu než ne natolik zkažené Rusko. Podobní intelektuálové si často vyberou mezi západní nedostatečně křesťanskou demokracií a islámem právě mladší z náboženství.
USA, zřejmě ukolébány Izraelem, se tak pouští do dobrodružství proti soupeři, který vyznává jiné hodnoty a věří v historickou oprávněnost vlastních kroků na cestě ke konečnému vítězství a porážce zla.
Je možné, že Thiel tohle vnímá jako hrozbu a riziko rozhoření globálnějšího konfliktu ho netěší. Zároveň ale může chápat potřebu vítězství USA pro budoucí upevnění moci a technologickou dominanci. Jeho pozice není veřejně známa. Ale rozvoj třetí cesty, tedy vyhnutí se Armageddonu a nesklouznutí přitom k Antikristu, se dost možná nyní stal obtížnějším.
Peter Thiel tak nestojí jen mezi Silicon Valley a Washingtonem. Nachází se na pomezí dvou apokalyps - té staré, biblické, a té nové, digitální. Jeho Antikrist není ďábel s rohy, ale algoritmus s nekonečnou pamětí a touhou po absolutním řádu. Jeho třetí cesta, technologický pokrok bez globální uniformity, se může stát vizionářským plánem, ale i pouhým dalším palantírem, který nakonec uviděl až příliš mnoho…
Zdroje:
CNN: „Peter Thiel’s secret lectures on Antichrist in Rome spark controversy“, 16. 3. 2026. Dostupné z: https://www.cnn.com/2026/03/16/europe/peter-thiel-antichrist-lectures-rome-intl
The New York Times: „Peter Thiel Fears the Antichrist Is Coming. In Rome, Some Call His View Heresy“, 17. 3. 2026. Dostupné z: https://www.nytimes.com/2026/03/17/world/europe/peter-thiel-rome-antichrist-catholics.html
The Guardian: „Peter Thiel’s off-the-record antichrist lectures reveal more about Silicon Valley than theology“, 10. 10. 2025. Dostupné z: https://www.theguardian.com/us-news/2025/oct/10/peter-thiel-antichrist-lectures
Wired: „The Real Stakes, and Real Story, of Peter Thiel’s Antichrist Obsession“, 30. 9. 2025. Dostupné z: https://www.wired.com/story/the-real-stakes-real-story-peter-thiels-antichrist-obsession/
Quartz: „The hidden logic of Peter Thiel’s ‚Lord of the Rings‘ company names“. Dostupné z: https://qz.com/1346926/the-hidden-logic-of-peter-thiels-lord-of-the-rings-inspired-company-names
Hoover Institution: „Apocalypse Now? Peter Thiel on Ancient Prophecies and Modern Tech“, 18. 11. 2024. Dostupné z: https://www.hoover.org/research/apocalypse-now-peter-thiel-ancient-prophecies-and-modern-tech
The New York Times (Opinion): „Peter Thiel and the Antichrist“, 26. 6. 2025. Dostupné z: https://www.nytimes.com/2025/06/26/opinion/peter-thiel-antichrist-ross-douthat.html
Business Insider: „9 Tech Companies With Names Inspired by ‘the Lord of the Rings’“, 6. 7. 2025. Dostupné z: https://www.businessinsider.com/tech-companies-inspired-by-the-lord-of-the-rings-2025-7
PBS / AP: „Peter Thiel brings his lectures on the Antichrist to the Vatican’s doorstep“, 13. 3. 2026. Dostupné z: https://www.pbs.org/newshour/nation/peter-thiel-brings-his-lectures-on-the-antichrist-to-the-vaticans-doorstep
