Článek
Noční výzva na „PORUCHY VĚDOMÍ +“ s upřesněním „dušení, křeče, křik a výpadky vědomí“ zvedla posádku záchranářskou i lékařskou. U slečny přibližně 20leté, jenž měla být pacientkou, se obvykle tipuje hysterická stresová reakce.
…a ze tmy se vyloupla VILA
Na místě nám otevřel dveře domu mladý muž oděný do saténového županu do půl lýtek a v kožených slipperech. Šál na krku a účes plavých vlasů evokoval švarného jinocha od „SS“, podvědomě jsem stále hledala obligátní prušáckou jizvu na tváři… Nonšalantně pokynul směrem do nitra domu.
Cesta kolem potomka psa baskervillského bručícího za železnou mříží nám poskytla i exkurzi nitrem výstavy sbírky rozličných muzejních i současných chladných i palných zbraní.
Na konci naší pouti čekala v hedvábném negližé v dekadentní ložnici rozčepýřená černovlasá slečna, fňukající do čehosi živého chlupatého. Jeden pohled a začichání stačilo ke stanovení diagnózy už na dálku. Doktor vydal pokyny k léčbě a slovy klasika zakončil instrukce i směrem k pacientce „…a už to nehul!“
Vůní odpovídající zákoutím amsterodamských uliček jsme se vraceli k vozům. Kouř se natáhnul do vlasů i uniforem, a v tomto lehce přičmoudlém stavu vyrazila záchranářská parta vstříc dalším nočním dobrodružstvím.
Z prahu domu odjíždějící vozy sledoval mladý sturmbannführer a kouřil ze špičky vonnou cigaretku…
