Článek
V takovém prostředí to jako žena opravdu nemáte jednoduché. Buď si zjednáte pořádek, nebo to dopadne velmi špatně.
Jsem vaše europoslankyně Nikola Bartůšek a do politiky jsem vstoupila poté, co jsem 10 let pracovala v Rakousku v azylových centrech pro nelegální migranty. A toto je reálný příběh.
Mnoho politiků mluví o zastavení nelegální migrace a o tom, jaké nástroje použít, ale téměř nikdo z nich se s tím reálně nesetkal a s uprchlíky nikdy osobně nepracoval. Můj příběh je opačný.
V roce 2015 mě oslovilo Horní Rakousko, kde jsem studovala migrační sociologii, s nabídkou práce v boji proti nelegální migraci. V té době přišlo do Evropy téměř milion lidí nelegálně a systém byl přehlcený. Nestíhali jsme registrovat lidi, kteří mezitím přes noc utekli do další evropské země. Byli to lidé, o nichž jsme nevěděli prakticky nic, protože většina z nich neměla doklady. Do systému se pak zapisoval datum narození 1. 1., a všichni jen doufali, že alespoň jméno je pravé. No, nebylo. Téměř nic v té době nebylo připraveno a to přesto, že migranti přicházeli na pozvání Angely Merkelové, od kterého právě teď uplynulo shodou okolností 10 let.
Ale pojďme k tomu, jak vypadal první vstup migrantů na půdu EU. Přestože je Rakousko ve střední Evropě, přicházely tam k nám desetitisíce lidí, kteří neprošli žádnou hraniční kontrolou. Žádnou. Většinou cestovali autem nebo pěšky přes šest zemí EU. Děsivá představa, že? Statisíce lidí, o kterých nevíte vůbec nic. Jednalo se převážně o muže z odlišných kultur, s naprosto jinými hodnotami, většinou muslimského vyznání.
V prosinci 2015 jsem převzala správu azylových domů napříč Horním Rakouskem a stala se jedním z prvních kontaktů pro nelegální migranty. Vedla jsem s nimi vstupní pohovory, při kterých jsem slyšela mnoho různých příběhů. Některé byly pravdivé, jiné, jak jsme později zjistili, vymyšlené. Některé byly srdceryvné, vyprávěli je se slzami v očích. O to horší bylo mé pozdější zjištění, že šlo o lež.
Tyto příběhy si lidé vymýšleli proto, aby jim pomohly k rychlejšímu azylovému řízení. V zákoně o uprchlictví má totiž nárok na azyl každý, komu ve vlastní zemi hrozí nebezpečí. Pokud tedy přicházeli ze zemí zasažených válkou, jako tehdy ze Sýrie, azylové řízení bylo rychlé a trvalo 8–9 měsíců. Jinak se táhlo 4–6 let. Naše evropská pravidla tedy pomáhala a pomáhají těm, kteří lžou. Ne těm, kdo mluví pravdu.
Během této doby nesměli žadatelé o azyl pracovat (kromě drobných prací pro obec). O tom, jak probíhaly pohovory, jak se posuzovalo azylové řízení a kolik jedno řízení stojí daňové poplatníky, vám napíšu příště, budete se myslím docela divit.
Pojďme si to shrnout. EU má v Úmluvě o právním postavení uprchlíků z roku 1951 zakotveno, že každý má právo zažádat v Evropě o azyl a EU nesmí nikoho vyhostit zpět do země, kde mu hrozí pronásledování a to i v případě, že neznáme jeho totožnost. Pokud vám totiž nedají doklady, vycházíte bohužel jen z toho, co vám sami nahlásí a můžou nás bez ověření totožnosti zůstat celé roky.
Po těch letech už jsem se nedokázala dívat na to, jak se Evropa ničí. Neříkám, že se nenašly i dobré příběhy, ale nebylo jich mnoho. Pojďte si postupně přečíst mé zkušenosti, kdy jsem 10 let strávila mezi uprchlíky a nahlédla do nefunkční evropské legislativy, kterou politici tvoří od stolu, aniž by o ní něco věděli. Je to jako kdyby při střelbě zasahoval policista, který neumí zacházet se zbraní. Jak by to asi dopadlo?
Takže jsem se rozhodla, vstoupím do politické arény. Protože, moji milí, bez změny pravidel (a politiků!) to opravdu nepůjde. A já udělám všechno pro to, aby neprošel migrační pakt, podle kterého bychom byli povinni platit výpalné za nepřijaté migranty. To nikdy nechci dopustit. V Bruselu bojuji za nás, za přísné tresty pro převaděče, ochranu hranic a taky za to, aby azylová řízení probíhala mimo EU. To je politika Přísahy a já jsem hrdá, že ji můžu v Evropském parlamentu hájit. Z Holandska jsme s Robertem Šlachtou přinesli jedno řešení, které nám pomůže urychlit proces a odstranit to lhaní. Zabavení a kontrola mobilů migrantů, u kterých nemáme prokázanou totožnost. Robert byl schopen toto prosadit do českých zákonů i z opozice v Senátu. A teď si představte, co by se všechno dělo, kdybychom mohli tyto zákony psát z vládní úrovně. Reálnou zkušenost vám totiž nenahradí žádná ideologie, ani teoretizování.
Budu ráda za vaše otázky, co vás o migraci zajímá. Pište mi do komentářů a uvidíme se u dalších skutečných příběhů z mého života.
Vaše Nikola 🫶
