Článek
Byla jsem u boje proti nelegální migraci, řešila azylová řízení, dělala vstupní pohovory s uprchlíky, spolupracovala na deportacích a byla v každodenním kontaktu s žadateli o azyl, převážně z Afghánistánu, Iráku, Íránu, Sýrie a Pákistánu.
Za ta léta jsem slyšela stovky příběhů, některé byly pravdivé, jiné smyšlené. Viděla jsem demonstrativní hladovky, zažila citové vydírání hrozbou sebevraždy, čelila jsem slovním útokům i napadení nožem. Ale jeden případ se mi vryl do paměti nejvíc. Případ muže, kterému říkejme muž A., jenž se mi zradikalizoval přímo před očima.
Muž A. přišel do Rakouska se svou manželkou jako nelegální uprchlík v roce 2016. Zpočátku působil nenápadně. Chodil se svou ženou za ruku, usmíval se a zdálo se, že se snaží zapadnout. Byla to rodina, která působila klidně a vděčně za možnost začít znovu. Navštěvovali kurzy němčiny a drobnou prací pro obec si přivydělávali. Jenže postupně se něco změnilo. Tón hlasu muže A. se z měkkého a přátelského stal tvrdým, ostrým a poroučivým. Najednou manželku už nevedl za ruku, ale táhl ji za sebou. Přestala mít možnost projevit názor na veřejnosti. Každý její pokus o vlastní slovo byl umlčen.
Zlom nastal, když se jim narodila dcera. Tehdy se jeho proměna urychlila. Objevilo se domácí násilí a nenávist vůči většinové společnosti. Často opakoval: „Vy máte všechno, dům, auto, peníze a ke všemu jste přišli jednoduše.“ Jeho žena se nám svěřila s násilím, ale odmítala to ohlásit. Bála se, že by ji komunita i vlastní rodina v Afghánistánu odsoudily.
Pak následovalo agresivní chování na veřejnosti. Muž A. napadl učitele německého jazyka a poničil majetek v autoškole v hodnotě statisíců korun. Vše bylo klasifikováno jen jako přestupek. My, kteří jsme s touto rodinou pracovali, jsme cítili naprostou bezmoc. Viděli jsme, jak se muž A. mění v každém gestu, každém slově, v každodenních drobnostech. Věděli jsme, že hrozí nebezpečí. Opakovaně jsme hlásili podezření na radikalizaci, ale nikdo nemohl zasáhnout, dokud se nestane, jak nám opakovali, „něco vážného“.
Pojďme si rozebrat, kde je problém. I když žadatel o azyl v EU spáchá trestný čin, nemá to prakticky žádný vliv na jeho azylové řízení. Stále může obdržet azyl a zůstat v Evropě. Systém ho totiž chrání. Podle Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 (Ženevské úmluvy) a podle azylové legislativy EU má žadatel právo, aby jeho žádost byla individuálně posouzena. To znamená, že i pokud žadatel spáchá v hostitelské zemi trestný čin nebo opakovaně přestupky, jeho azylové řízení běží dál.
Mrazí vás, když vidíte, jak se vám člověk radikalizuje před očima, jak ohrožuje okolí a systém nedokáže zasáhnout.
Tento otřesný případ skončil tragicky. Muž A. nakonec kuchyňským nožem zavraždil sociálního pracovníka ve své kanceláři a staršího muže, který si právě myl auto ve své garáži, které muž A. poté odcizil. Až tehdy se ukázalo, jak málo jsou naše zákony připravené chránit společnost. Chybí legislativa i jasná pravidla, která by zajistila, aby v případě trestné činnosti žadatelů o azyl mohlo být jejich řízení zastaveno a pobyt v Evropě ukončen.
To se musí změnit a za tuto změnu v Evropském parlamentu bojuji.
