Článek
Bylo léto roku 1968, v Praze bylo nesnesielné vedro, lidé hledali úlevu na koupalištích a ve stinných zákoutích parků. Pro třináctileté kamarádky Janu Unčovskou a Jarmilu Kamenovovou to měl být báječný letní den, jejich cesty se ale bohužel prolnuly s jedním mladíkem, jehož záliba ve střelných zbraních přerostla do příšerné tragédie. Příběh z pražského Prokopského údolí je jedním z nejzamotanějších a nejbolestivějších případu naší kriminalistiky.
Cesta na koupaliště
Jana a Jarmila, dvě dívky, které si myslely, že zažijí hezký den, odešly z domova v Jinonicích a mířily na koupaliště v nedalekém Prokopském údolí. Prošly jinonickou ulicí Mezi Lány, minuly hřbitov a najednou se ozval z dálky výstřel. Jana ucítila prudkou bolest – střela trefila její hlavu. Jarmila to měla složitější, ta se potýkala se 2 střelami. Náboj však zasáhl její srdce. Jejich cesta na koupaliště skončila.
Vrahem byl teprve 18letý František Zenker, který jednal bezmyšlenkově a bez plánu. Těla dívek pak odtáhl do řekl a nechal je ležet v akátovém houští a zmizel.
Zoufalství rodičů
Když se dívky nevrátily domů, jejich rodiče začali bít na poplach, policie však hned nevyhlásila pátrání – bylo příliš brzo, nicméně rodiče a sousedé začali dívky hledat sami. Nakonec Janin otec Rudolf Unčovský našel tělo své dcery v roklině.
Následujícího dne začalo pátrání a na místě činu se našly nábojnice a stopy krve. Dívky však nezemřely tam, kde byly nalezeny, vrah je odtáhl jinam, což kriminalistům zkomplikovalo práci. Byl vyloučen také sexuální motiv, ale kdo by zastřelil dvě třináctileté dívky bez zjevného důvodu?
František Zenker
První stopy zavedly vyšetřovatele k osmnáctiletému Františku Zenkerovi. Mladíkovi z Hlubočep, který byl znám svou vášní pro zbraně – často se toulal po lesích s flintou. Dokonce v minulosti ohrožoval manželský pár vzduchovkou, ale policie u něj nenalezla žádné důkazy.
Navíc na dobu vraždy mu poskytl alibi kamarád a případ uvízl na mrtvém bodě. Nakonec díky roku 1968 a invazi vojsk Varšavské smlouvy bylo pátrání přerušeno.
Přiznání, které ztratilo váhu
K vyšetřování případu se policie vrátila v roce 1974, František Zenker byl vyslýchán kvůli loupeži na jedné pražské poště, kde se přiznal, k překvapení kriminalistů, i k vraždám v Prokopském údolí. Jeho přiznání však neneslo všechny potřebné právní náležitosti a Zenker jej následně odvolal. A tak byl opět volný.
Vrah v uniformě
Zenker se stal poté paradoxně členem Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti a získal poté několik ocenění za svou „pomoc udržování pořádku“. Později přiznal, že se takto snažil odčinit svůj čin, přesto jeho lítost nebyla opravdová – později zapíral.
Jiří Markovič – muž, který odhalil Zenkera
V roce 1980 převzal naštěstí případ zkušený kriminalista Jiří Markovič. Muž, který se případu intenzivně věnoval. Muž, který sbíral důkazy a stopy a byl přesvědčený, že Zenker je vrah. Brzy přinesla jeho práce i ovoce. A tak byl Zenker znovu zadržen a přiznal se. Detaily, které při výsleších uváděl, dokazovaly, že byl skutečným pachatelem. Mluvil o tom, jak Jana nešťastnou náhodou vstoupila do dráhy jeho střely, a jak Jarmilu zabil ze strachu, že ho udá.
Spravedlnost
V roce 1981 František Zenker odsouzen k 15 letům vězení a díky otci Jarmily Kamenovové, který měl konexe na prezidenta Gustava Husáka, byl trest stanoven na 25 let.
Za mřížemi byl František Zenker vzorný a stal se věřícím. Po 20 letech byl propuštěn na svobodu a žije v ústraní.
