Článek
Násilí na ženách je problémem každé země a příběhy obětí dokazují, jak závažné a traumatizující tyto činy jsou. Realita v soudních síních je ale taková, že pachatelé násilných trestných činů, včetně znásilnění, domácího násilí či sexuálního obtěžování od nich odchází s minimálními či žádnými tresty. Proč tomu tak ale je?
Kde je skutečně problém?
České zákony nepostihují tyto násilníky nikterak přísné. Pokud si uvědomíme, jaký vliv mají tyto násilné trestné činy na další život napadané ženy, tak jsou tresty neadekvátní. Například podle § 185 trestního zákoníku za znásilnění hrozí pachatelům trest odnětí svobody od dvou do deseti let. U těžších případů, kdy dojde i k těžkému ublížení na zdraví nebo je obětí dítě, může být trestní sazba až 20 let. Problém však mnohdy nevězí v zákonech samotných, ale v jejich aplikování.
Nízká míra odsouzení pachatelů.
Jedním z hlavních problémů je nízká míra odsouzení pachatelů. Podle statistik existuje mnoho případů znásilnění nebo domácího násilí, které jsou ukončeny ještě před zahájením samotného procesu. Někdy chybí dostatek důkazů a někdy sama oběť stáhne své obvinění, protože má strach nebo se stydí. Bohužel ale i v případech, kdy je pachatel usvědčen jsou někdy tresty velmi nízké. Často se využívají podmíněné tresty, které obětem neposkytují pocit spravedlivého trestu, což je samo o sobě může demotivovat v nahlášení trestných činů.
Předsudky a bagatelizace trestných činů
Dalším problém je pohled na oběti. Ty se setkávají s různými velmi zvláštními otázkami typu: „Proč jste s ním šla domů, když jste z toho neměla dobrý pocit?“ nebo „Proč jste od partnera neodešla dříve, když vás bil?“. I tyto otázky demotivují oběti k potřebě řešit dané situace a navíc vytvářejí prostředí, v němž se pachatelé mohou cítit beztrestní.
Někdy může docházet i k případům, kdy se oběť nechová dle očekávání – nepláče, nevypadá dostatečně zničeně nebo se chová „až příliš normálně“, a tak mohou být výpovědi zpochybňovány a toto vše může ovlivnit i samotné rozhodování soudů.
Podmíněné tresty = standard
Častým výsledkem soudních líčení, při řešení násilných trestných činů na ženách, jsou podmíněné tresty. Důvodem bývá často to, že je pachatel „bezúhonný občan“ nebo že „selhal jednorázově“. Tento přístup devalvuje závažnost samotného činu a ignoruje dopad na oběť. Některé oběti pak trpí tím, že jsou jejich traumata zlehčována a pachatelé nejsou řádně potrestáni. Pro oběti to samozřejmě znamená dvojí trauma, nejprve prožijí hrůzu samotnou a pak čelí pocitu nespravedlnosti. I to je bohužel důvodem, že násilí nemusí být vždy ohlášeno.
Co by se mělo změnit?
Musíme změnit ale i některá pozitiva v této oblasti – například legislativa se snaží více zaměřit na boj proti těmto trestným činům, ale je potřeba konstatovat, že to není dostačující.
Pomoci by mohlo:
1. Zlepšení ohleduplnosti k obětem - Všichni, kdo přijdou do styku s obětí by měli být lépe informováni o psychologii obětí a o tom, jak správně přistupovat k oběti bez předsudků.
2. Zpřísnění samotných trestů – Toto je samozřejmě důležitý krok pro zlepšení této situace. Minimální tresty za násilné trestné činy by měly být zvýšeny, aby adekvátně odrážely závažnost a dopady těchto trestných činů.
3. Zvýšení podpory obětí – Obětem by měla být poskytnuta lepší právní i psychologická pomoc tak, aby měly odvahu vše hlásit a dotáhnout do samotného konce.
4. Zajištění spravedlivých procesů – Alfou a omegou je pak samozřejmě samotný soudní proces, jemuž ale předchází vyšetřování. I to může mít vliv na finální výsledek soudního líčení.
Závěr
Násilí tohoto typu má obrovské dopady na oběti a pokud pachatelé těchto činů odchází s minimálními či žádnými tresty, vysílá se tím pro násilníky nebezpečný signál. Je na čase se tomuto problému postavit čelem a zajistit, aby si oběti byli jisté, že mohou dosáhnout spravedlnosti.
Použité zdroje:
