Článek
Ondřej Vetchý se bezpochyby řadí k těm nejlepším českým hercům. Vzpomeňme na některé jeho nezapomenutelné filmy jako je film S čerty nejsou žerty, Obecná škola, Kolja, Babí léto, Okresní přebor, Případy 1. oddělení nebo Ženy v běhu. O svém soukromí však Ondřej Vetchý téměř nemluví. Víme však, že jeho ženou je půvabná psychoterapeutka Irena Vetchá a že jejich manželství vypadá spokojeně. Mají nějaký recept na spokojený vztah? A proč dokonalý partner podle Ireny Vetché vlastně neexistuje?
Irena se zaměřuje na individuální a párovou terapii. Její cesta k této profesi byla zřejmě ovlivněna životními situacemi, které zažila, jako je třeba nemoc její maminky. „Viděla jsem, jak maminku její nemoc mění a jak to ovlivňuje vztahy v rodině. Už jako dítě mě fascinovalo povídat si s pacienty v léčebně, snažila jsem se porozumět tomu, co cítí a co je trápí,“ „Viděla jsem, jak jí nemoc mění a jak ovlivňuje vztahy a dění v rodině. Už jako dítě jsem si ráda povídala s ní i s jinými pacienty, když jsem ji chodila navštěvovat. Na kuřárně v psychiatrické léčebně se vedly hrozně zajímavé debaty. Vlastně zajímavější než ty, které se tehdy v totalitě v 80. letech vedly venku. Způsob přemýšlení některých pacientů mi přišel svobodný, originální. Snažila jsem se jim porozumět, jak se cítí, co je trápí. A nějak mi to asi zůstalo,“ svěřila se Irena Vetchá, jak uvádí server kafe.cz.
Dnes díky tomu pomáhá druhým najít cestu k sobě samým. „Žádný perfektní partner ani vztah neexistuje. Je to o schopnosti vést dialog. Vzájemně a opakovaně hledat cesty k sobě. To ovšem předpokládá sebepřijetí. Pokud jsem schopen akceptovat sebe sama včetně své vlastní nedokonalosti, jsem pak schopen být tolerantní i k chybám druhých,“ říká manželka Ondřeje Vetchého.
Ondřej a Irena Vetchých mají harmonický vztah a vzájemně se podporují a zcela pochopitelně se snaží chránit si své soukromí. Irena Vetchá se na veřejnosti objevuje jen málokdy, raději se totiž věnuje své práci a rodině. S Ondřejem Vetchým mají dvě děti, dceru Rebeku a syna Arona, kteří pokračují v otcových šlépějích a věnují se také herectví. Opravdové štěstí tedy netkví v dokonalosti, ale ve vzájemném respektu, sounáležitosti a ochotě se navzájem brát takoví, jací opravdu jsme.
Použité zdroje:
