Hlavní obsah

Žraloci nejsou celý příběh. Co se doopravdy stalo s posádkou USS Indianapolis

Foto: Public Domain, https://commons.wikimedia.org/wiki/Special:Redirect/page/32236606

Film Čelisti udělal z potopení USS Indianapolis nejhorší útok žraloků v dějinách. Přeživší ale vyprávějí o žízni, šílenství a o tom, že je nikdo nehledal. Kapitána, kterého námořnictvo odsoudilo, očistili až po jeho smrti.

Článek

Dne 26. července 1945 přistál křižník Indianapolis na ostrově Tinian. Vyložil součásti atomové bomby, kterou pak shodili na Hiroshimu. Posádka nevěděla, co vozí. Věděla jen, že se spěchá.

Dva dny nato vyplul z Guamu na Filipíny. Plul sám, bez doprovodu. Kapitán Charles McVay III měl křižovat moře podle vlastního uvážení a o tom, že v oblasti operuje japonská ponorka, ho nikdo nevaroval.

Dvanáct minut

Krátce po půlnoci 30. července vystřelil velitel ponorky I-58 Mochitsura Hashimoto torpéda na loď, kterou považoval za bitevní. Dvě trefila. Zpráva „Byli jsme zasaženi“ se nikdy neodvysílala, protože vypadl proud. Nouzové volání SOS se nejspíš kvůli poškozené anténě také nedostalo ven.

Indianapolis se potopil asi za dvanáct minut. Na palubě bylo 1 195 mužů a asi tři sta jich zahynulo hned. Zbylých zhruba devět set skočilo do moře. Většina měla jen záchrannou vestu.

Lékař Lewis Haynes skočil do vody pokryté topným olejem. Odkopával se, aby ho potápějící se loď nestáhla dolů. Svou druhou vestu dal námořníkovi, který žádnou neměl. Jen chvíli předtím ošetřoval popálené. Jednomu z nich, který měl kůži „v cárech“, nasazoval vestu a ten křičel: „Nesahejte na mě.“ Haynes mu ji nasadil stejně.

Čtyři dny

Přeživší se rozptýlili do osmi skupin, které se navzájem neviděly. Největší měly přes sto mužů. Jídlo a voda téměř chyběly a nad nimi pálilo slunce.

Nad hlavami jim přeletělo asi osm letadel, žádné je nezahlédlo. Signální rakety, zrcátka ani barevná skvrna nepomohly.

Začali umírat. Někteří ze zranění po výbuchu, jiní žízní a vyčerpáním. Mladí muži pili slanou vodu a podle Haynese pak „rychle odcházeli“. Halucinace byly časté: někteří si sundali vesty a utonuli, jiní plavali k lodi, která už dávno ležela na dně.

A co žraloci?

Žraloci tam byli, nejspíš hlavně oceánští. Kolik lidí zabili, nikdo přesně neví. Odhady jdou od několika desítek po víc než sto padesát. Z toho, co přeživší vyprávějí, ale plyne, že se krmili spíš mrtvými než živými.

Haynes strávil ve vodě 110 hodin a viděl jen jednoho. V noci cítil nárazy o tělo, ale jeho skupinu žraloci nechali na pokoji. Ve skupině kolem kapitána McVaye plaval několik dní žralok s vybledlou hřbetní ploutví. McVay ho později označil spíš za otravného než děsivého, protože plašil ryby, které chtěli chytit.

Jiní zažili jiné scény. Přeživší Loel Dean Cox v roce 2013 pro BBC řekl, že žraloci „připluli, vzali námořníka a stáhli ho dolů“. Každá skupina plavala jinde a zažila něco jiného.

Historik Seth Paridon to shrnul: žraloci přeživší vraždili, ale „ne v takové míře, jak mýtus tvrdí“.

Nikdo se nedíval

Proč je nikdo nehledal? Indianapolis měl 31. července dorazit na Filipíny. Nedorazil, jenže kvůli špatně pochopenému postupu se jeho nepřítomnost vedla jako příjezd, a nikdo proto nehlásil, že chybí. Radisté na třech stanicích podle pozdějších vzpomínek zachytili SOS a nikdo na ně nereagoval.

Záchrana přišla náhodou. Dne 2. srpna dopoledne zahlédl pilot Wilbur Gwinn z hlídkového letadla olejovou skvrnu. Myslel si, že ji způsobila japonská ponorka, a připravoval se k hození hlubinných pum. Sestoupil nízko a uviděl lidi držící se na hladině. Dal radiem poplach.

Na místo doletěl hydroplán pilota Adriana Markse. Přistál v rozbouřeném moři a vylovil 56 mužů. Další přivázal padáky k křídlům. Těsně po půlnoci dorazila loď Cecil J. Doyle a během dopoledne zachránily další lodě ty, kdo zbývali.

Z 1 195 mužů přežilo 316.

Čelisti

V roce 1975 vyprávěl ve filmu Čelisti rybář Quint (Robert Shaw) o potopení Indianapolisu. V Benchleyho románu scéna nebyla, přidali ji autoři později a Shaw ji při natáčení upravil. Film přinesl příběh před široké publikum, ale také přinesl také jeho zkreslení. Quint uvádí špatné datum, naznačuje, že kvůli tajné misi nikdo nevolal o pomoc, a že většinu zabili žraloci. Loď ale v den potopení žádný spolehlivý signál vyslat nemohla a většina lidí zemřela na něco jiného.

Přeživší se rozdělili. James Reid chtěl vidět, jak film zpracuje útoky žraloků. Harold Schecterle odmítl: „Už tak mám dost nočních můr, nepotřebuju ještě tohle.“

Obžaloba

Námořnictvo hledalo viníka. Vyšetřovací komise doporučila vojenský soud, admirál Nimitz navrhl jen důtku, ale vrchní velitel loďstva King ho přehlasoval.

V prosinci 1945 stanul McVay před soudem. Obvinili ho z toho, že ohrozil loď, protože nekličkovala dostatečně. Jako svědka obžaloby povolali Hashimota. Politici i tisk kritizovali, že bývalý nepřítel svědčí proti americkému kapitánovi. Hashimoto řekl, že cik-cak by na jeho útoku nic nezměnil a že by loď potopil tak jako tak.

McVay byl odsouzen přesto. Trest později prominuli, ale odsouzení zůstalo. Příbuzní mrtvých mu roky posílali nenávistné dopisy. Dne 6. listopadu 1968 se zastřelil v domě v Litchfieldu v Connecticutu.

Chlapec s projektem do školy

Po letech se případu ujal dvanáctiletý Hunter Scott z Pensacoly na Floridě. Pro školní projekt sbíral vzpomínky přeživších a prostudoval stovky dokumentů. Jeho vystoupení před Kongresem přitáhlo pozornost. Vyšlo najevo, že McVay nedostal žádné zprávy o ponorkách a že jiný kapitán později potvrdil, že jeho loď plula stejnou trasou bez cik-cak příkazu i bez varování.

V roce 2000 napsal tehdy už starý Hashimoto senátoru Johnu Warnerovi, že je čas, aby Japonci a Američané McVayovi odpustili jeho neoprávněné odsouzení. Warner, který byl dosud proti, ustoupil.

V říjnu 2000 přijal Kongres rezoluci, podle níž McVay „je zbaven viny za ztrátu Indianapolisu“. Prezident Clinton ji podepsal 30. října. Hashimoto zemřel několik dní před podpisem. V červenci 2001 nechalo námořnictvo text zapsat do McVayova záznamu.

Po katastrofě námořnictvo změnilo pravidla. Opožděná loď se musí okamžitě hlásit jako chybějící, velké lodě musí mít doprovod a bojová plavidla už musejí vždy kličkovat.

Vrak v osmnácti tisících stopách

Vrak Indianapolisu našel v srpnu 2017 tým miliardáře Paula Allena v hloubce asi 5 500 metrů. Poloha je neveřejná. V té době žilo ještě 22 přeživších.

Pro film byl Indianapolis příběhem o žralocích. Pro přeživší byl příběhem o žízni, hladu a opuštění. A pro McVaye příběhem o tom, jak se z kapitána stane viník, přestože systém selhal dřív než on.

Zdroje:

Loss of USS Indianapolis (CA-35) Naval History and Heritage Command Dostupné z: https://www.history.navy.mil/research/histories/ship-histories/loss-of-uss-indianapolis-ca-35.html

Captain McVay's After Action Report Naval History and Heritage Command Dostupné z: https://www.history.navy.mil/research/histories/ship-histories/loss-of-uss-indianapolis-ca-35/investigation-and-court-martial/after-action-report-of-mcvay.html

Looking Beyond the Sharks: The Legacy of USS Indianapolis U.S. Navy (Naval History and Heritage Command blog) Dostupné z: https://usnhistory.navylive.dodlive.mil/Recent/Article-View/Article/2686156/looking-beyond-the-sharks-the-legacy-of-uss-indianapolis

Navy Lessons Learned from Sinking of Indianapolis U.S. Navy (Naval History and Heritage Command blog) Dostupné z: https://usnhistory.navylive.dodlive.mil/Recent/Article-View/Article/2686164/navy-lessons-learned-from-sinking-of-indianapolis

Swimming with Sharks: Navy Physician Remembers the Indianapolis Disaster, Part I U.S. Navy Bureau of Medicine and Surgery Dostupné z: https://www.med.navy.mil/Media/News/Article/2609299/swimming-with-sharks-navy-physician-remembers-the-indianapolis-disaster-part-i

New Details Surface on Loss of WWII USS Indianapolis Commander, U.S. Pacific Fleet, 25. 7. 2016 Dostupné z: https://www.cpf.navy.mil/Newsroom/News/Article/2744672/new-details-surface-on-loss-of-wwii-uss-indianapolis

USS Indianapolis Located (NHHC, srpen 2017) Naval History and Heritage Command Dostupné z: https://history.navy.mil/news-and-events/news/2017/august/USSIndianapolisLocated.html

SOS: Indianapolis – Behind the sinking of the heavy cruiser HistoryNet Dostupné z: https://historynet.com/sos-indianapolis-behind-the-sinking-of-the-heavy-cruiser/

The sinking of the USS Indianapolis triggered the worst shark attack in history Smithsonian Magazine Dostupné z: https://www.smithsonianmag.com/history/sinking-uss-indianapolis-triggered-worst-shark-attack-history-25715092/

The USS Indianapolis shark attack and Jaws National Geographic Dostupné z: https://www.nationalgeographic.com/history/article/uss-indianapolis-shark-attack-jaws

Jaws, the USS Indianapolis, and America in the Summer of 1975 National WWII Museum Dostupné z: https://www.nationalww2museum.org/node/133039

Timeline of Justice U.S. Naval Institute, Naval History Magazine, srpen 1998 Dostupné z: https://www.usni.org/magazines/naval-history-magazine/1998/august/timeline-justice

How a WWII Japanese sub commander helped exonerate a US Navy captain Stars and Stripes, 6. 6. 2021 Dostupné z: https://www.stripes.com/history/2021-06-06/How-a-WWII-Japanese-sub-commander-helped-exonerate-a-US-Navy-captain-1647507.html

Language of the Legislation USS Indianapolis CA-35 (ussindianapolis.org) Dostupné z: https://www.ussindianapolis.org/language

Charles B. McVay III Wikipedie (anglicky) Dostupné z: https://ipfs.aleph.im/ipfs/QmXoypizjW3WknFiJnKLwHCnL72vedxjQkDDP1mXWo6uco/wiki/Charles_B._McVay_III.html

USS Indianapolis (CA-35) Wikipedie (anglicky) Dostupné z: https://ipfs.ssi.eecc.de/ipns/en.wikipedia-on-ipfs.org/wiki/USS_Indianapolis_(CA-35)

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz