Článek
Rozhodla jsem se, že je čas zhubnout a dostat se do formy, kdy se mé BMI pohybovalo kolem hodnoty 22, což je při rozmezí 18,5 - 24,9 ideální. Nyní jsem se přehoupla přes 26, a to už nebyl úplně pěkný pohled. Koupila jsem si tedy nové sportovní oblečení a stáhla si všechny možné aplikace na sledování kalorií, prostě absolutně nic jsem „nepodcenila“.
První den jsem začala s velkým nadšením. Vstala jsem časně ráno, a to jako fakt brzo, protože musím chodit do práce a nechci tam dorazit až na oběd. Oblékla jsem si své nové legíny, ve kterých všichni na FB vypadají úžasně, takže i já… a vyrazila jsem na běhání. Po deseti minutách běhu, kdy mi párkrát louplo v koleni, jsem si uvědomila, že běhání není moje silná stránka, zavzpomínala jsem na školní léta, kdy jsem ještě nějaký ten kilometr uběhla a už tehdy jsem k tomu měla dost averzi a raději jsem zvolila rychlou chůzi. Po návratu domů jsem si připravila zdravou snídani plnou nakrájeného čerstvého ovoce a ovesných vloček. Krásně jsem si to naservírovala a po hodně rychlé sprše jsem si zopakovala rychlou chůzi na autobus. V práci jsem si k obědu koupila salát s kuřetem a k tomu minerálku a pohrdavě jsem hleděla na kolegyně, které si daly pizzu a k ní frappé. Večer jsem si dala zeleninový obložený talíř a hrst oříšků a zahnala hříšné myšlenky na nanuk v mrazáku.
Ale jak dny plynuly, jako stačil týden, a moje nadšení začalo opadat. Aplikace na hubnutí ustoupily jiným, zábavnějším a osvědčeným. Taky jsem si řekla, že si opravdu již zasloužím odměnu. A tak jsem si k obědu objednala pizzu, abych netrhala partu. „Jedna pizza přece nemůže uškodit,“ řekla jsem si moudře. Odměnila jsem se ještě cheesecakem a po pár dnech se to překlopilo na salát „jednou za čas“. A rychlá chůze byla již zase jen na autobus.
Po měsíci jsem se rozhodla zvážit. S očekáváním a trochu obavami (hodně obavami) jsem si stoupla na váhu a zjistila jsem, že jsem přibrala dvě kila. „A při pohledu do zrcadla, jsem si musela přiznat, že to určitě není větší svalová hmota“. Takže můj plán na hubnutí nešel úplně podle plánu.
Po delším přemýšlení u televize jsem se rozhodla, že hubnutí není pro mě a holt se plíživě se navyšující váze neubráním. „Život je příliš krátký na to, abych se trápila dietami a cvičením,“ řekla jsem si a objednala si další pizzu. A tak bych žila šťastně až do smrti, s plným žaludkem a úsměvem na tváři.
Jenže…přišla preventivní zdravotní prohlídka a s ní vysoký cholesterol, vysoký krevní tlak a paní doktorka mi naznačila, že by to chtělo nějaké kilo dolů, nebo se bez medikace neobejdu. A protože moje paní doktorka není jen „drogový dealer“, ale ženská na svém místě a také jí již není 30, tak mi vysvětlila, že existuje mnoho dalších způsobů, jak se cítit dobře a zlepšit své zdraví. Musím říct, že to jak mi vysvětlila, co vše si můžu těmi „pár kily“ navíc přivodit mě v tu chvíli opravdu vzalo a úplně do smíchu mi nebylo a došla mi moudrá slova. Takže pokud nechci trávit svou budoucnost po lékařích, tak bych se měla zaměřit ve zkratce na toto:
- Zaměřit se na zdravý životní styl: Místo rychlého a striktního hubnutí můžu zkusit postupně zavádět zdravé návyky, jako je vyvážená strava a pravidelný pohyb, po kterém se budu cítit lépe. Prakticky mi poradila, abych najela na hodně bílkovin, nevynechávala jídla, dodržovala rozestupy min. 2 hodiny, více pila...a světe div se, našla jsem si svůj styl a zajela si jídelníček, který funguje... zhubla jsem za měsíc 5 kg, z toho 4 kg vnitřního tuku, takže se mi opět rýsuje pas...V mém jídelníčku teď mají větší zastoupení potraviny, které jsou nabité proteiny a to vejce, light mozarrella, maso, ryby, halloumi, řecký jogurt či skyr a nízkotučný tvaroh. Dopoledne si osladím život ovocem, a k tomu si dám svou porci oříšků a odpoledne již kombinuji hlavně zeleninku na všechny způsoby, v nemilosti jsou však brambory. Hodně sladím medem a hřeším se 70% čokoládou. Nevynechávám v poledne ani polévky, jako vývar bez zavářky či dobrou krémovou polévku, u té si odpustím zahuštění smetanou či moukou. A piju vodu a neochucené minerálky, snažím se do sebe dostat každý den alespoň 1,5 litru, což je málo, ale víc asi prostě nedám. A neodpustím si dvě pressa, ale zapomněla jsem, že existuje alkohol. Protože ženy, alkohol s hubnutím opravdu nekamarádí.
- Najít radost v pohybu: Protože běh ani fitcentrum mě fakt nebaví , zkusila jsem tanec, jógu, plavání nebo procházky v přírodě. A ty procházky v přírodě fakt zabraly a hlavně mi pomáhají čistit si hlavu. Často jdu jen sama a prostě jen vnímám přírodu a tím vlastně přecházím k bodu 3.
- Péče o duševní zdraví: Relaxace, meditace nebo čas strávený s přáteli a rodinou může mít pozitivní vliv na celkovou pohodu. Na mě tedy relaxačně zabírá samota, ale i s rodinou to může být někdy fajn...
- Osobní rozvoj: Rozhodla jsem se vrátit ke čtení, a to mi hodně pomohlo k tomu, že v noci spím a probudím se ráno odpočatá, což je i super podpora pro hubnutí. Mám nastavenou digitální večerku na 21:00 a poté už jen rádio nebo knížka. A za mě to reálně funguje. Ale chápu, že v některých rodinách se k tomu každá žena nedostane... ale aspoň ten digitální detox doporučuju.
- Sebepřijetí: A nakonec asi to nejdůležitější. Snažím se na sebe dívat laskavým okem. Když člověk vychytá pár fíglů, jak se dobře obléct a poté to hrdě a s grácií a hlavně úsměvem nosí, je nějaké kilo navíc úplně jedno. Důležité je cítit se dobře ve svém vlastním těle a nepřekračovat hranice, kde už jsou zdravotní rizika.
Takže ženy, které jste již také překonaly tuto magickou hranici, nevěšte hlavu pokud vaše BMI není ideální, mé zatím také ne, ale už je nižší a já věřím tomu, že to dám.
Na závěr nám všem, které to nevzdaly, připíjím sklenicí minerálky…
„Proč ženy, které hubnou, vždycky vypadají tak šťastně? Protože každý ztracený kilogram je důvod k oslavě!“
