Článek
Nekonečné průjmy, zvracení v půlce jídla a léky, které věčně nezabírají. To jsou průvodní jevy depresivních poruch. Vzhledem k povaze nemoci, kdy člověk není dostatečně „průbojný“, vám často ani lékaři psychiatři či psychologové nevěří, jak vám je, nejste schopni řádně popsat své pocity a točíte se v začarovaném kruhu.
V každé práci dříve nebo později skončíte kvůli nepochopení a invalidní důchod vám buďto nedají, nebo vám nestačí na vyžití. Pracovní místa pro invalidy existují, ale většinou pro tělesně postižené, takže se pro vás absolutně nehodí, například nočního hlídače s depresivní poruchou, která s sebou nese nespavost, dělat nemůžete.
Při sebemenším vzruchu, či nervozitě, například když si uvědomíte, že dnes jdete opět k lékaři, běžíte na záchod s průjmem, i když jste před pár minutami byli na toaletě zcela normálně, či se vám vůbec nechtělo. Když máte hlad a pustíte se do jinak běžné porce, nesmíte během jídla ani pomyslet na cokoli jiného než pokrm, jinak vše končí automaticky zvracením. Dokonce i valnou dobu po jídle musíte dbát zvýšené obezřetnosti v nebezpečných oblastech myšlení, abyste v sobě jídlo udrželi.
No a aby to bylo co nejméně jednoduché, dokážete se zaseknout na kdejakém nesmyslů během konverzace s blízkými a každá drobnost vám připomíná časy mládí, kdy jste zažívali poměrně více štěstí. Když chcete zažít něco lepšího a jednou za čas se odhodláte vystoupit ze zacyklení, tak utratíte příliš mnoho peněz bez efektu a pak si to dlouho vyčítáte.
Je to nehezký a často bolestivý stereotyp, pokud jste duchem zdraví, vězte, že máte v životě vyhráno.
