Článek
Hornatý, vnitrozemský středoasijský stát Kyrgyzstán byl historicky jednou z nejchudších ekonomik v regionu, z velké části závislý na remitencích od migrujících pracovníků v zahraničí. Před čtyřmi lety však jeho štěstí dostalo nečekaného impulsu.
Poté, co západní vlády a jejich spojenci uvalili na Rusko sankce kvůli jeho invazi na Ukrajinu v roce 2022, se Kyrgyzstán okamžitě stal klíčovým uzlem pro zboží, které obchází embarga. V letech 2021 až 2022 vzrostla roční hodnota kyrgyzského vývozu do Ruska z 393 milionů dolarů na 1,07 miliardy dolarů, včetně produktů, jako jsou luxusní auta a mikročipy.
Některé z těchto produktů, jako například mikročipy, jsou známé jako produkty s „dvojím použitím“, což znamená, že se dovážejí do třetích zemí, jako je Kyrgyzstán, jako civilní zboží a poté se reexportují do Ruska, kde mohou být použity ve vojenské technice, jako jsou rakety a drony.
Kyrgyzské úřady však minulý týden oznámily, že 50 společností, o nichž se předpokládá, že pomáhají Rusku obcházet sankce, bylo nuceno ukončit své provozy v zemi. Toto oznámení přišlo několik týdnů poté, co Evropská unie uvalila embargo na určité elektronické zboží do Kyrgyzstánu za přesměrování tohoto zboží do Ruska. Je to poprvé, co tato středoasijská země učinila takový krok.
EU loni zařadila na černou listinu dvě kyrgyzské banky, zatímco Spojené království uvalilo sankce na vysoké kyrgyzské úředníky.
„V Kyrgyzstánu je veřejným tajemstvím, že podnikatelé a firmy těží z mezinárodních a západních sankcí vůči Rusku tím, že Rusku pomáhají je obcházet,“ řekla televizi Al Jazeera Erica Maratová, kyrgyzská akademička z College of International Security Affairs.
„Znám několik lidí, kteří – i když nesouhlasí a jsou zděšeni tím, co Rusko dělá na Ukrajině – stále obchodují s Ruskem, vidí v tom příležitost a říkají, že když to neudělají oni, budou jiní, kteří to udělají… Takže s uzavřením společností ve skutečnosti nejde o žádný morální soud nad chováním Ruska. Jde o absolutní strach z postihů tím, že budou označeni za osoby, které se sankcím vyhýbají.“
Kyrgyzstán byl jako součást Sovětského svazu – a předtím Ruského impéria – více než století zavázán Moskvě. Od získání nezávislosti v roce 1991 je však kyrgyzská ekonomika a politika hluboce spjaty s Ruskem.
„Kyrgyzstán měl pro Moskvu značný geopolitický význam. Země byla vnímána jako nárazník proti šíření radikálního islamismu, zejména na pozadí občanské války v Tádžikistánu a vzestupu Tálibánu v Afghánistánu,“ řekl televizi Al Jazeera Michail Krištal, docent na Baltské federální univerzitě Immanuela Kanta v Kaliningradu a člen moskevského expertního klubu Digoria. „Tyto okolnosti do značné míry určily vojensko-technickou a finanční podporu Moskvy pro Biškek v tomto období.“
Rusko a Kyrgyzstán mají „asymetrické“ obchodní vztahy, dodal Krishtal. Rusko je pro kyrgyzské zboží životně důležitým trhem a remitence z Ruska tvoří podle různých odhadů 15 až 26 procent hrubého domácího produktu (HDP) země.
„Nemalý význam zde má členství Kyrgyzstánu v Euroasijské hospodářské unii (EAEU), které jeho občanům poskytuje značné výhody, které migranti ze sousedního Tádžikistánu a Uzbekistánu nemají k dispozici, a to i vzhledem k současnému zpřísnění migrační politiky Ruska,“ poznamenal Krishtal.
„Z velké části v orbitě Kremlu“
Navzdory nedávným sankcím udržuje současná kyrgyzská vláda úzké vztahy s Moskvou.
Rusko v Kyrgyzstánu udržuje leteckou základnu a další vojenská zařízení a obě země podepsaly dohody o vzájemné obraně.
„Kyrgyzstán měl od získání nezávislosti šest prezidentů, ale každý z nich zůstal Rusku, a konkrétně prezidentu [Vladimiru] Putinovi, extrémně loajální,“ řekl Marat.
„Vláda je z velké části na oběžné dráze Kremlu. A v jistém smyslu nemají na výběr, zda chtějí Rusko podporovat, nebo ne. Není dostatek manévrovacího prostoru; na rozdíl například od Kazachstánu nebo Uzbekistánu, které se nyní stále více spoléhají na západní zájmy a jejich nerosty.“
Ačkoli kyrgyzská veřejnost má k Rusku obecně pozitivní postoj, ne všichni jsou spokojeni s vlivem Kremlu.
„Je to depresivní – politická situace se zde už několik let zhoršuje a teď už jsme jako Rusko,“ řekla Chadídža, obyvatelka Biškeku, které je něco málo přes dvacet a která pracuje jako dobrovolnice v nevládní organizaci. Požádala o anonymitu.
„Před několika lety, kdybychom na něčem dostatečně tvrdě tlačili, [politici] by nás naslouchali. Ale teď opravdu nevím, co s tím máme dělat – všechno se ubírá opačným směrem. Nevím, jak moc Rusko ovlivňuje [Kyrgyzstán], ale je to stále stejná strategie: zahraniční agenti a tak dále.“
Kyrgyzstán, obklopený sousedy, kteří jsou často označováni za autoritářské, byl kdysi považován za nejotevřenější, i když politicky nestabilní, zemi ve Střední Asii, se svobodou projevu a demokratickými volbami.
Za současného prezidenta Sadyra Džaparova je však svoboda médií potlačena, investigativní web Kloop byl zablokován a jeho novináři zatčeni.
Byl schválen zákon o „zahraničních agentech“, podobný ruskému, který omezuje činnost nevládních organizací, zatímco Džaparovovy osobní výkonné pravomoci byly rozšířeny na úkor parlamentu.
Dalším sporným bodem je historie.
Na konferenci v Moskvě začátkem května požádali ruští historici své kyrgyzské protějšky, aby se zdrželi používání slova „koloniální“ k popisu ruské vlády na konci 19. a začátku 20. století. Někteří kyrgyzští historici mezitím dlouhodobě považují ruské činy za odpovídající chování evropských koloniálních mocností – například nemilosrdné potlačení povstání v Urkunu v roce 1916, při kterém zahynuly desítky tisíc Kyrgyzů a Kazachů, ať už rukou ruské carské armády, nebo při útěku přes hory do Číny.
„Vidíme větší rozmanitost názorů a nespokojenosti a nespokojenost byla trvalým vlivem Ruska v Kyrgyzstánu, od intelektuálních elit až po aktivisty a mladší generace, které nepovažují Rusko nutně za pozitivního partnera a mají tendenci vnímat ruskou dominanci, a to i v sovětském a carském období, jako kolonialismus destruktivní pro kyrgyzskou kulturu a identitu, a tyto hlasy jsou stále hlasitější,“ řekl Marat. „Po totální invazi na Ukrajinu a následných zvěrstvech se tato nespokojenost rozšířila do hlavního proudu a stala se dominantní diskusí v nevládních kruzích.“
Rusko není jedinou mocností, která má zájem o Kyrgyzstán, ležící na staré Hedvábné stezce. Michail Galuzin, ruský náměstek ministra zahraničí, nedávno v rozhovoru pro noviny Izvestija uvedl, že Západ – konkrétně USA, Velká Británie a některé země EU – se snaží získat přístup ke zdrojům v regionu ve snaze podkopat ruský vliv ve Střední Asii propagací narativu „ruské hrozby“.
Dalším významným hráčem je Čína, která s Kyrgyzstánem hraničí na východě.
„Hospodářské partnerství Kyrgyzstánu s Čínou se v posledních letech výrazně rozšířilo,“ řekl Krishtal. „To vedlo k výraznému nárůstu obchodního obratu, účasti Biškeku na logistickém megaprojektu Pás [a] Stezka a zvýšení investic z Číny. V tomto kontextu je pozoruhodná značná dluhová závislost Kyrgyzstánu na Číně: tato situace by mohla dále vést k tomu, že Číně budou v zemi uděleny ekonomické preference.“
