Článek
Vidím to na cestách každý den. Připojovací pruh je v českém provozu takový malý lakmusový papírek řidičské inteligence.
Je to také místo, kde se setkávají hned tři extrémy: přehnaná slušnost, sobectví a neznalost předpisů.
Schválně, víte, jak se v připojovacím pruhu správně chovat a co rozhodně nedělat? Zkuste si na tuto otázku odpovědět v duchu, ještě než se pustíte do čtení dalších řádků.
Žádné dvě cesty nejsou stejné, k připojovacím pruhům však má stála každý z nás svůj vlastní vztah a strategii
Zákon o silničním provozu (č. 361/2000 Sb.) přitom mluví naprosto jasně: „Je-li pro zařazování do průběžného jízdního pruhu zřízen připojovací pruh, je řidič povinen před zařazením do průběžného pruhu užít připojovacího pruhu. Při zařazování z připojovacího pruhu do průběžného pruhu řidič nesmí ohrozit řidiče jedoucí v průběžném pruhu.“
Neplatí tu tedy ani pravidlo zipu, ani přednost zprava, ani povinnost dojet vždy až na samý konec pruhu. Zákon sice výslovně nepíše, že musíte nabrat rychlost, ale přesně to se schovává za formulací „užít připojovacího pruhu“.
Zajímavým detailem je, že v tomto odstavci (§ 12 odst. 7) zákon zmiňuje pouze zákaz ohrozit řidiče v průběžném pruhu, zatímco obecné pravidlo pro přejíždění z pruhu do pruhu (§ 12 odst. 5) zakazuje i jejich omezení.
Připojovací pruh je pro řadu z nás velkým rébusem. A to na jinou komunikaci ani nemusíme najíždět
V praxi to znamená, že najíždějící řidič nesmí nutit auta v průběžném pruhu prudce brzdit nebo uhýbat, ale zákonodárce vynecháním slova „omezit“ ponechal prostor pro plynulé zařazení i v hustším provozu, kdy stačí, aby auto v průběžném pruhu jen lehce sundalo nohu z plynu.
Několik druhů řidičů
Zákon je zákon, ale realita všedního provozu je trochu jiná. A můžeme si ji rozdělit podle několika typů řidičů:
Slušňák – když jede v pravém pruhu a vidí auta v připojovacím pruhu, buď výrazně přibrzdí, nebo rovnou přejede do levého pruhu, aby auta z připojováku „pustil“. Tím ovšem může ohrozit jak auta jedoucí za ním, tak ta v často rychlejším levém pruhu.
Uhněte, spěchám – už na začátku připojováku vystřelí do průběžného pruhu za každou cenu (někdy ještě na plné čáře, jindy hned na začátku přerušované), drží blinkr vlevo a okamžitě pokračuje do levého pruhu, aby ho nikdo vpravo nebrzdil. Tímto stylem často vjede i mezi dva kamiony, které si dosud držely bezpečný odstup.
Pan nerozhodný – rozjede se v připojovacím pruhu, ale nemá odvahu vjet do průběžného, nebo kvůli provozu nemůže, a tak na konci pruhu zastaví. Logicky musí čekat déle, protože do průběžného pruhu vyjíždí z nulové rychlosti, a provoz se začne kupit.
„To snad není možné“ – další extrém. Na připojovacím pruhu stojí dvě až tři auta a to třetí na zařazení prvních dvou samozřejmě nečeká, zařadí se do průběžného pruhu jako první a de facto zablokuje ta před sebou.
Ohrožený druh – nabere v připojovacím pruhu rychlost a plynule se zařadí do průběžného pruhu, i za cenu, že auta v průběžném pruhu „předjede zprava“. To však v tomto případě neplatí: auto se připojuje, nepředjíždí. Konkrétně se jedná o souběžnou jízdu.
Zákon a realita se rozcházejí
Jistě se každý z nás v některé z těchto kategorií najde, nebo se alespoň impulzivně rozhoduje podle některé z těchto šablon. Důvodem je, že realita českých silnic je často složitější než paragrafy samotné.
Občas si musíme přiznat, že literu zákona dodržet nejde, a to kvůli situacím, které na silnicích potkáme.
Typickým příkladem jsou staré, extrémně krátké připojovací pruhy nebo ty v zatáčkách či bez rozhledu. Dodnes nechápu, jak může být tak krátký připojovací pruh při výjezdu ze Shopping Parku v Ostravě na Rudnou ve směru na Opavu.
Kdo tam nikdy neskončil v odstavném pruhu při snaze zařadit se do průběžného, ať hodí kamenem. Navíc kousek za koncem připojovacího pruhu je mostní konstrukce a svodidla.
Další příklad je o pár stovek metrů dál: kruhový objezd mezi Rudnou a dálnicí D1, který je navržen tak, že má společný pruh pro auta, která z něj chtějí sjíždět, i pro ta, která na něj najíždějí. Oficiálně jde o tzv. průpletový úsek, ale podle pravidel je to úplný kocourkov.
Mezi oběma pruhy platí klasická pravidla pro přejíždění z pruhu do pruhu, žádný z řidičů tedy nemá automatickou přednost. Kdo přejíždí ze svého pruhu do vedlejšího (ať už najíždějící zprava doleva na kruhový objezd, nebo sjíždějící zleva doprava na výjezd), nesmí ohrozit ani omezit auta, která v daném pruhu už jedou.
Při využití připojovacího pruhu platí jiná pravidla, než při přejíždění z pruhu do pruhu
Pokud se ale oba řidiči rozhodnou vyměnit pruhy současně vedle sebe, platí přednost zprava: přednost má ten, kdo jede v pravém pruhu (a teprve najíždí), před tím, kdo jede v levém (sjíždí). V praxi to ale často vypadá obráceně, protože řidič na kruhovém objezdu si myslí, že přednost má on, nebo že se s druhým „domluví“ blinkry, a to často až ve chvíli, kdy hrozí problém.
Ne každý ale jezdí každý den po stejných, známých trasách. Na neznámé cestě nevíme, jak dlouhé připojovací pruhy jsou, a tak se mnozí z nás zařazují hned, jak to nějak jde. Často záleží i na výkonu vozu a jeho naložení, tedy na tom, zda dokáže rychle zrychlit a zařadit se před souběžně jedoucí vozidlo v průběžném pruhu.
Všechno je to o lidech. Stačí jedno video (viz zdroj) a okamžitě je vidět názorová rozdělenost celé společnosti. Většinový názor zní, že je správné nabrat v připojovacím pruhu rychlost a plynule se zařadit na jeho konci, a ne vjíždět do průběžného pruhu padesátkou mimo město. Navíc nejde o předjíždění zprava.
Chcete řešení? Někdy pomůže jen trocha obezřetelnosti a ohleduplnosti a na pár sekund noha z plynu
Jiní to ale považují za „podjíždění“ a za zbytečné riziko vzhledem k řidiči v průběžném pruhu. Ten nemusí zprava čekat tak rychle jedoucí auto a může se vylekat. Roli může hrát i mrtvý úhel: pokud by někdo předjížděl dodávku (např. s přívěsem) a zařadil se před ni, mohl by auto v připojovacím pruhu přehlédnout, a došlo by tak ke kolizi.
A někteří zastávají názor, že je lepší jet trochu pomaleji než vůbec a nakonec dokonce zastavit. Nastupuje panika - co kdybych se tam vůbec nedostal?
Připojovací pruh není závodní dráha ani místo pro přehnanou ohleduplnost, která ve výsledku nadělá víc škody než užitku. Stačilo by přitom málo: nebát se v připojováku šlápnout na plyn, necpat se do provozu v poloviční rychlosti a na druhé straně nepanikařit, když nás někdo zprava plynule mine, než se zařadí, nebo třeba krátce sundat nohu z plynu a vynechat agresivní reakce. Dokud se tohle nenaučíme, zůstane každý nájezd na rychlostní silnici tak trochu sázkou do loterie.
Zdroje:
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-361
https://www.facebook.com/reel/1482250770640188/
www.bezpecnecesty.cz/cz/bezpecnost-na-silnicich/bezpecna-jizda-v-aute/pripojovaci-a-odbocovaci-pruh
