Muzeum? Těžká nuda, ale nedejte na fasádu. Ve Valticích vám z něj spadne brada

Valtice na jižní Moravě jsou společně s Lednicí součástí tzv. Lednicko-valtického areálu, který je plný historických památek (včetně dvou zámků), cyklostezek, možných vycházek do přírody, vinic a sklípků. Když zde dorazíte, máte spoustu plánů, co byste chtěli vidět, a Muzeum je rozhodně to poslední, co byste zde z vlastní vůle chtěli navštívit.

Ale to je hrozně velká škoda, protože právě na náměstí ve Valticích se nachází, bohužel snadno přehlédnutelná budova s nápisem MUZEUM, která ve vás může budit velké rozpaky. Stačí jeden pohled a vybavíte si klasická nudná muzea s exponáty za sklem, která jste neměli rádi už jako děti při „povinných“ výletech. Jenže za zdmi historické budovy, která musí držet stejný ráz náměstí jako v historii a na které nemohou být přišpendlené žádné billboardy lákající na expozice, najdete doslova utajené království. V něm si užijí jak dospělí, tak i děti. A nedejte na název ani na samotnou budovu, klidně se dovnitř vydejte, nejen za deště, ale třeba i proto, abyste rozbili určitý stereotyp. Sami jistě budete příjemně překvapeni. Stejně jako já.

Ve Valticích se totiž nachází pobočka Národního zemědělského muzea (NZM), které má další pobočky např. v Ostravě nebo v Praze. A právě ta v hlavním městě je z doslechu hodně chválená, takže se do ní brzy chystáme. Už v Ostravě však NZM nastavilo laťku hodně vysoko a ve Valticích jsme byli příjemně překvapeni. Oficiálně má podtitul „muzeum vinařství, zahradnictví a krajiny“.

Začínáme ve venkovní expozici, kde děti hned upoutá chodník bosou nohou, ale pokud do muzea dorazíte ráno, nechtějte si jej nechat na později, až se kameny a šišky zahřejí a až písek trochu vyschne.

Začněte u nové venkovní expozice, která se věnuje fotosyntéze. Děti vstoupí do tunelu alias chloroplastu a přes lupu prozkoumají pěstování drobných rostlin a masožravek in vitro. Dospělé možná zaujme tzv. fenotypizační platforma se skenerem, která nám prozradí, zda rostliny v daný moment popisují stres anebo jsou spokojené.

Na venkovních panelech si přečtete informace o rostlinách a hmyzu, který je pro tuto oblast typický, a také o opylování. A ještě se podíváte na živé kapry v nádrži, ten největší se mi ani nevešel do záběru.

Vstup do místnosti s archivními lisy na víno pak prozrazuje, o čem bude další část prohlídky v patře.

Jako první se však o slovo hlásí příroda. Nečekejte jen plakáty a vycpaná zvířata za sklem, ale svítící displeje na pozadí a zvířata v popředí. Můžete hádat zvuky ptáků nebo třeba skenerem zkoumat různé odrůdy meruněk, švestek a jablek, která se na jižní Moravě pěstují. U rybníku se děti projdou po umělém mostě, nechybí ani vystavení sušení motýli a brouci. V akváriích zase můžete vidět běžné druhy ryb, které jsou pro tuto oblast typické.

A když se před vámi zjeví expozice vinohradu, který po pár metrech pokračuje přes displej zdánlivě do dáli, bude jasné, že se postupně blížíme do vinařské části. Ale ta rozhodně není jen pro dospělé. Začíná se projekcí na zakřiveném plátně, která vysvětluje počátky vína v Čechách a na Moravě.

Na plakátech se dozvíte princip sklizně a výroby vína, což osvětluje i další projekce. Tentokrát s modrým „hologramem“, který supluje roli mluvčího. Vše je samozřejmě v češtině, a to s německými a anglickými titulky, popř. je možné si přímo pustit zvuk v těchto jazycích.

I když nejste vinaři, určitě oceníte poslední místnost této expozice. Děti si zde mohou kreslit, vytvářet zajíce z korkových špuntů, skládat puzzle - vinný sud, a mnoho dalšího. Dospělí (ale i děti) mohou na jedné straně očichat všechny možné vůně ve víně, a na infotabuli se dozvědí, které vůně patří k jaké odrůdě. Na protější straně jsou zase pachy, které ve víně naopak cítit nechcete, např. ocet, sláma nebo koňský pot.

Další část expozice nás vezme pod zem, nebo jak děti familiárně říkají „ke krtkovi“. Jako první mě uchvátil kořen deset let starého stromu (viz titulní fotografie u článku), který doplňuje instalace, jež ilustruje čerpání vody kořeny. V dalším tunelu na vás ze stran hledí displeje, na nichž vidíte videa s detaily živočichů žijících v půdě, např. žížaly nebo krtka.

A když už jsme u půdy, můžete si prohlédnout rozdíly mezi nejčastějšími typy půdy v Česku, a dokonce si je i osahat. Další interaktivní expozice, která se bude dětem líbit, je ukázka vzdušné eroze.

Tím, jak se expozice pěkně střídají, je v muzeu stále co dělat. Ani děti se cca hodinu až hodinu a půl nenudí, protože mají pořád stále co objevovat. Navíc je po ruce aktivní paní průvodkyně, která je jakoby úplně všude a ráda ochotně odpoví nebo poradí. Samozřejmě myslete na to, že se nacházíte v muzeu, a tak si svačinu nechte až po odchodu z muzea. Na závěr si zde můžete zakoupit i různé brožury a pamětní mince.

Kdybych nedostal tip, sám bych do tohoto muzea určitě nikdy nešel. Třeba proto, že na náměstí nejsou žádné poutače a plakáty, které jsou památkáři zakázané. Ale muzeum bavilo mě i děti, které si po celou dobu dokázaly udržet pozornost (a třeba s kinem ještě mají problém). Je to něco, co na mě v prostředí historického centra Valtic působí dokonce až nepatřičně (v tom pozitivním slova smyslu). Nedejte na první zdání. Pokud budete ve Valticích, vydejte se i do místního muzea, které si vás rozhodně získá. Zde nabyté znalosti pak zúročíte třeba při koštování vín v místních vinotékách a sklípcích.

Přiložené fotografie berte jen jako ukázku toho, co je možné v muzeu vidět. Ani zdaleka nevystihují vše, co je zde možné vidět.