Článek
Nealkoholické pivo je dnes naprosto běžnou záležitostí. Ať už čepované nebo lahvované v restauracích, nebo v podobě plechovek, skleněných či plastových lahví, které si otevřete doma nebo na cestách.
Víno? Zdání jen klame
Ne že bych dříve pil pivo v nějaké větší míře, ale jednou do týdne jedno padlo u fotbalu, to ano. Děti mě však úspěšně přeučily na nealkoholické pivo, které si dám jednou za čas hlavně proto, abych trochu dohnal tekutiny, které jsem nestihl vypít během dne.
Vypadá jako víno, stojí podobně jako víno, ale často je to jen „nealkoholický nápoj z vína“
Proč zmiňuju děti? Protože jsem každou zimu se synem dost často navštěvoval ORL. A i když se situace zdála zcela v pohodě, když v noci přišel s tím, že ho bolí ucho, oblékli jsme se, nasedli do auta a vyrazili směr pohotovost. A s tím se samozřejmě nepojí konzumace alkoholu pár hodin (či dokonce minut) předtím.
Kvůli dětem jsem si tak na alkohol prakticky odvykl – takzvaný tvrdý alkohol nekonzumuji vůbec. Pivo si dám maximálně na narozeninách a podobných akcích jednou za čas. Dá se tedy říci, že jsem „propadl“ světu nealkoholických piv.
A pak se mi do rukou dostalo nealkoholické víno. Je podobně pitelné jako nealko pivo, nebo je to trochu něco jiného? Vyzkoušel jsem to sám a tady jsou mé poznatky.
Nízkokalorické víno s 0,0 % alkoholu
Do rukou se mi dostala lahev, která vypadá jako klasické víno. Vyrobená z matného skla má na své etiketě označení 0,0 % alkoholu a měla i špunt z umělého korku – doposud to bylo bez problémů. Nealkoholické víno skutečně vypadá jako víno. Jenže slovo „vypadá“ je hodně důležité, protože v popisu se dočteme, že se jedná o „nealkoholický aromatizovaný nápoj z dealkoholizovaného vína“.
Zatímco v minulosti byla pozice nealkoholického vína trochu sporná, od roku 2021 jej upravuje v EU zákon č. 2021/2117, který jej oficiální cestou řadí mezi vinařské produkty. Rozlišují se dokonce dva typy těchto vín.
Prvním je dealkoholizované víno s obsahem alkoholu pod 0,5 %, tím druhým jsou částečně odalkoholizovaná vína, která mají vyšší obsah alkoholu než 0,5 %, zato však menší obsah alkoholu, než je běžné (tj. typicky pod 8,5 až 9 %).
Česká legislativa zároveň požaduje, aby odalkoholizování splňovalo všechny požadavky na tichá vína před procesem úpravy a aby bylo při prodeji jasně odděleno od standardních vín. Mohlo by totiž dojít k nechtěné záměně produktů. Na rozdíl od alkoholického vína musí mít tyto produkty uvedené i datum spotřeby na své etiketě.
Proč pít nealkoholické víno? Třeba kvůli přípitku, pokud řídíte… najde se vlastně celá spousta důvodů
Zákony také zcela jasně udávají, jakým způsobem smí být alkohol z vína odstraněn, aby se stále mohlo jednat o víno. Mezi povolené metody patří takzvaná vakuová destilace, kdy se alkohol odpařuje z vína při nízkých teplotách (cca 37 °C, aromatické látky zůstávají zachované), popřípadě reverzní osmóza. V rámci ní se víno mechanicky filtruje přes speciální membrány. Třetím typem je klasická destilace.
Je zde však ještě jeden zásadní detail. Pokud je nápoj vyrobený jiným způsobem, než jsou ty výše uvedené, nesmí se označovat jako víno, ale jako nealkoholický nápoj. Ve finále tak máte před sebou produkt, který vypadá jako víno, otevírá se jako víno, voní jako víno a k tomu je na etiketě často uvedeno 0 % alkoholu – a přesto se tento nápoj nesmí označovat jako víno. To samé platí i o perlivém sektu. A jak ve finále chutná?
První ochutnávka
Přiznám se, že když si v obchodě koupíte nealkoholické víno, určitě nebudete zkoumat malé písmo na etiketě, zda je zde skutečně uvedené „víno“ nebo „nealkoholický nápoj“. Důležitý bude popis tohoto nápoje (viz výše) a nula procent alkoholu.
Já jsem měl možnost před pár dny ochutnat jak klasické víno bez alkoholu, tak i šumivé víno bez alkoholu, které sloužilo jako přípitek pro řidiče.
Ano, ťuknete si skleničkou, nebudete kvůli nepití alkoholu na okraji společenského zájmu, ale musíte udělat velký ústupek – a tím je chuť vína.
Etiketa prvního koštovaného vína bez alkoholu, které vlastně není víno. Obsah vína byl 95 %
Alespoň já jsem v obou případech (jedno vyrobené v Česku, druhé v Německu) narazil na hodně suchá a kyselá vína, která voněla hezky, měla příjemný začátek, ale dochuť byla hodně nepříjemná.
Ano, v obou případech se jednalo o „nápoj z dealkoholizovaného“ vína, takže to je možná důvod toho, proč mi vůbec nechutnalo. Kdyby byla dodržena schválená receptura a bavili bychom se o víně bez alkoholu, skutečnost by možná byla trochu jiná.
Nápoj z vína s trvanlivostí
Zajímavé je však to, že u klasického bílého nealkoholického nápoje z vína (žádnou odrůdu se nedozvíte, většinou se jedná o směs odrůd) měla vinná část bez alkoholu podíl 95 procent. A k tomu tento nápoj obsahoval oxid siřičitý, přírodní aromata a sorban draselný jako konzervant.
První ochutnání nebylo zase až tak špatné, ale jakmile jsme polknuli, bylo jasné, že zbytek skleničky vylijeme a celou lahev také.
V tomto sektu byl obsah nealkoholizovaného vína jen 80 procent
U perlivého vína to byla situace obdobná, jeho součástí bylo dealkoholizované víno jen z 80 procent. Zbytek tvořil hroznový mošt, zahuštěný hroznový mošt, oxid siřičitý a opět sorban draselný jako konzervant. Chuťově to tedy nebylo nic moc, nedopili jsme ani jednu skleničku.
Nealkoholizovaná vína a nápoje z nealkoholizovaných vín tak berte jen jako částečnou náhradu za víno, kterou využijete u přípitků. Jinak jsou chuťově oproti běžným vínům někde jinde. A pokud bych si mohl vybrat, rozhodně bych sáhl spíše po nealkoholickém pivu.
Zdroje:
https://www.szpi.gov.cz/clanek/stanovisko-k-dealkoholizovanym-vyrobkum.aspx
https://www.nealko-vino.sk/-blog-/nealkoholicke-vino–je-to-vobec-vino-.html
Vlastní zkušenosti
