Článek
Cristiano Ronaldo svými reakcemi na rozhodnutí reprezentačního trenéra opět rozdělil fanoušky do dvou nesmiřitelných táborů. Jedni trenérovi spílají, proč ho vůbec bral na reprezentační sraz, když ho pak neposlal do hry. Druzí tvrdí, že reprezentační trenér Jorge Jesus konečně „ukázal koule“.
Ronaldo a portugalská reprezentace? Po jeho odjezdu zřejmě konečná
To by ale platilo jen tehdy, kdyby Ronalda nepovolal vůbec. Všichni známe jeho povahu. Místo aby se stal mentorem mladších hráčů a celou situaci vzal s nadhledem, urazil se, ze srazu odjel a pak si na sociálních sítích vylil srdce. K celé věci existuje spousta pohledů odborníků a expertů, já se pokusím popsat ten svůj, očima českého fotbalového fanouška.
Cristiano Ronaldo je špičkový hráč, který se mnohokrát zapsal do historie. Ve svých 41 letech na to má zřejmě ještě fyzicky i fotbalově, ale hlavou už je podle mě trochu jinde. Že může i v tomto (na fotbalistu) pokročilém věku hrát profesionálně (v Arábii a za reprezentaci), vděčí vyladěné životosprávě a tréninkovému drilu.
Primadona, která za to umí (uměla) vzít
Mnozí z nás si ho pamatují jako dravce se skvělým tahem na branku, jako primadonu, které se podřizovala taktika celého týmu, i jako hráče s obrovským marketingovým potenciálem. Jeho gólové oslavy kopírují i výrazně mladší hráči, značka CR7 má obří hodnotu a na Madeiře má vlastní muzeum… a tak by se dalo pokračovat do nekonečna.
Takhle bychom si ho chtěli pamatovat navždy, jenže čas nelze zastavit a povahu těžko změnit. Odejít v pravý čas se ale prostě musí umět. Tady samozřejmě nemohu nesrovnávat s největším konkurentem Ronaldovy doby. Lionel Messi už po prohraném finále mistrovství světa prohlásil, že dá přednost mladším: „Vydal jsem ze sebe všechno, už nemám víc co dát. Navíc za námi přicházejí skvělí mladí kluci, kteří si zaslouží dostat prostor a být na hřišti. Děkuji za veškerou lásku za těch dvacet let.“ A to je něco, co Ronaldo nedokáže.
Ronaldo se vždy stylizoval do role lídra, kterou plnil v klubu i v reprezentaci. Je to velký člověk a legenda, ale pokud na sklonku kariéry nezmění své chování (přestože ví, že ho sleduje celý svět), budeme si ho místo jeho úspěchů pamatovat jako uraženého, ješitného, nabubřelého a arogantního.
Je to vidět i ve chvílích, kdy se dostane na trávník. Už tu není ten drajv dopředu ani boj o každý míč, zato přibylo chození po hřišti, neustálé stěžování, že mu nikdo nepřihrál, a věčné diskuse s rozhodčím.
Ronaldo jako trenér (EURO 2016):
Sám si vzpomínám i na chvíle, kdy bylo jeho ego vidět nejvíce. Když v klíčových momentech nemohl ovlivnit dění na hřišti (kvůli zranění ve finále EURA 2016 nebo při play-off v Kataru, kde seděl na lavičce náhradníků), vžil se do role samozvaného trenéra. Nevydržel v klidu sedět, vběhl k postranní čáře, rozhazoval rukama, hecoval spoluhráče a dokonce udílel taktické pokyny. A to přesto, že před ním stál skutečný trenér reprezentace Fernando Santos. Bylo to ryzí srdcařství, nebo dokonalá ukázka jeho povahy? Ronaldo by možná chtěl být na hřišti vším: hráčem, sudím i trenérem zároveň.
A možná dokonce stále hraje jen proto, aby ve své profesionální kariéře vstřelil 1000 gólů a stal se rekordmanem. V době psaní článku má v součtu klubových soutěží a reprezentace 979 gólů, takže mu do cíle chybí už jen 21.
Může je nasbírat z penalt a možná i v běžných zápasech v Arábii, kde je při vší úctě úroveň nižší než v top evropských ligách. Pokud se nezraní, tisícovky nejspíš dosáhne, ale za jakou cenu? Někteří fanoušci se dokonce modlí, aby to stihl už v aktuální sezoně…
Žádný hráč nemůže být víc než tým
Ronaldo je fotbalová hvězda, která ale zapomíná, že v jeho věku se už všechno netočí kolem něj. Bez spoluhráčů, kteří mu přihrávají, by nebyl tam, kde je dnes. I přes všechny své zásluhy se tedy nemůže stavět nad tým. Fotbal je hra individualistů, kteří ale usilují o týmový úspěch. Jinak to prostě nejde.
Na druhou stranu každý zná jeho povahu. Když ho trenér posadí na lavičku, ponese to těžce. Jenže v tom Ronaldo nijak výjimečný není. Každý fotbalista chce hrát, ne sedět na lavičce nebo dokonce na tribuně.
Je to srdcař a legenda, ale v poslední době i věčně nespokojený a hádavý hráč, který diskutuje s rozhodčím a rozhazuje rukama
Ronaldo nemá žádné speciální přání, smýšlejí tak úplně všichni. A s tím, že nehrají, se musejí umět vyrovnat. Ronaldo to ale nedokáže ani ve 41 letech, kdy by už dávno měl být „nad věcí“.
Je tu ale i druhý pohled. Kdyby měl portugalský trenér opravdu „koule“, Ronalda by vůbec nepovolal. To by však asi byla velká PR katastrofa, a tak ho povolal, ale na trávník nenasadil. Není se ani čemu divit, že se Ronaldo čertí. Na pár dní se z něj stal pouhý maskot portugalské reprezentace, který opět přiživil zájem o reprezentační fotbal Portugalska.
Média ale dále řeší i to, že odjel ze srazu a že „jeho“ číslo 7 dostal jiný hráč. Žádná senzace to ale není, protože tým musí podle regulí UEFA mít čísla registrovaná postupně (1 až 23 bez vynechání) a sedmička nesmí chybět. Prostě ji musí obléknout nikdo jiný, přes to nejede vlak. Bulvární titulky některých webů však lákají na to, že sedmičku konečně přebírá někdo z nové mladší generace hráčů.
Tvrdé jádro fanoušků však stálo za tím, že po odjedu Ronalda od reprezentace přišel její instagramový účet o 500 tisíc sledujících za 24 hodin.
Někdo umí odejít s grácií
A to všechno se řeší mnohem víc než to, že Portugalsko porazilo Dánsko 4:2. V zápase zaujala reakce dánského útočníka Rasmuse Højlunda, který při gólu napodobil typickou gólovou oslavu Cristiana Ronalda (dnes ji zná úplně každý) a nakonec po závěrečném hvizdu strčil do portugalského trenéra. Poté vysvětloval: „Chtěl jsem poslat jasný vzkaz portugalskému národnímu týmu – pokud si Cristiana neváží, po celém světě je stále spousta lidí, které inspiroval a kteří ho obdivují.“
„Vážit si“ a „nevážit si“ jsou možná trochu ostrá slova. Na druhou stranu se měl trenér s Ronaldem předem domluvit a vysvětlit mu jeho novou roli. Tým se kolem něj už netočí, jsou v něm mladší a mnohem perspektivnější hráči.
Před Muzeem Cristiana Ronalda na Madeiře stojí jeho socha v životní velikosti - viděl jsem ji na vlastní oči. S originálem toho emá moc společného
Ronaldo by mohl nastupovat jako žolík na posledních patnáct minut, ale to by možná nepřekouslo jeho ego. Mohl by se s reprezentační kariérou rozloučit stylově a se vší parádou, třeba při některém z dalších domácích zápasů Ligy národů. Tleskal by mu celý svět, jenže…
…místo velkého finále přichází fraška a zbytečné tahanice. Znovu to zopakuji: žádný hráč nemůže být víc než tým samotný. Někteří to pochopí včas, jiní nikdy.
Zdroje:
https://worldsoccertalk.com/news/why-is-lionel-messi-not-playing-for-argentina-vs-bolivia-in-2026-international-friendly-game/
https://www.espn.co.uk/football/story/_/id/50069045/cristiano-ronaldo-portugal-coach-leave-camp-jorge-jesus-bench-denmark
https://www.theguardian.com/football/2026/oct/01/cristiano-ronaldos-portugal-walkout-divides-a-nation-as-jorge-jesus-asserts-control
https://worldsoccertalk.com/news/cristiano-ronaldos-effect-portugal-national-team-bleeds-instagram-followers-following-his-dramatic-departure/
https://www.goal.com/en/news/after-imitating-his-celebration-hojlund-wades-into-the-ronaldo-crisis-with-a-bold-message/blt79513e9a3caa9d50
autorský komentář fotbalového fanouška
