Sardínie. Azurové moře, bělostné pláže, dostupný ráj Středozemního moře

Letos jsme se poprvé o Velikonocích vydali k moři a zřejmě to nebylo naposledy. Čtyřdenní prodloužený víkend stačil k načerpání nové energie a odpočinutí od každodenních povinností.

Cílem naší dovolené se stala Sardinie. Zvolili jsme odlet z blízkých Katowic a let trval zhruba dvě hodiny. Letenky jsme koupili s předstihem a vyšly nás přibližně na 3 000 Kč na osobu za zpáteční let.

Ubytování jsme zvolili v apartmánu 250 metrů od pláže, nedaleko historického centra, a vyšlo nás na 6 000 Kč za celý pobyt. V ceně byla jednoduchá sladká snídaně s kávou a čajem.

Na začátku dubna na Sardínii již panovaly příjemné teploty – denní okolo 20 °C, noční lehce přes 10 °C. Na výlety a poznávání ostrova ideální, stejně tak na procházky po bělostných plážích a svlažení kotníků.

Letiště v Algheru patří k těm menším. Před letištěm je autobusová zastávka, odkud jezdí linka Alpha do Alghera. Lístek si koupíte v automatu vedle stanoviště taxi a cena je 1,30 eura za osobu.

Kromě prozkoumávání města jsme si naplánovali výlet po okolních plážích a pěší trek po pobřeží severně od Alghera. Právě v přírodě, daleko od veškerého ruchu a lidí, nejlépe zrelaxujeme a odpočineme si. Navigace nám trasu změřila na 15 kilometrů – to byla trasa po cestě – ve výsledku jsme však ušli 23 kilometrů, protože jsme volili turistické stezky podél pobřeží s jedinečnými výhledy na azurové moře.

Pláže na Sardínii jsou často přirovnávány ke Karibiku Středomoří, a pro nás jako milovníky procházek po plážích to byla tedy jasná volba.

Na start naší cesty ve vesničce Mugoni jsme dojeli autobusem. Cena lístku z Alghera byla 2,50 eura na osobu a cesta trvala něco přes 30 minut. Po pěti minutách chůze jsme dorazili na pláž Mugoni.

Je to krásná dlouhá pláž s hrubším žlutým pískem. Výhodou je přilehlý borový háj, který v parném létě poskytne příjemný stín. Na pláži je i bar s občerstvením, který však funguje jen v sezóně. Z této pláže se naskýtají nádherné výhledy na Capo Caccia – útesy nad proslulou Neptunovou jeskyní, jež byly přímo naproti nám.

Kratší procházkou po stezkách háje se dostanete k přilehlé nudistické pláži, kde jsme tehdy narazili jen na zelené ještěrky vyhřívající se na slunci.

Procházkou sardinskou přírodou jsme došli do vesničky Maristella, kde se nacházelo několik hotelů. Zaujalo nás dřevěné molo, pláž samotná však nikoli. Na břehu bylo vyplaveno poměrně mnoho řas, pláž byla úzká a v sezóně tu vzhledem k blízkým hotelům bude přeplněno. Ve vodě navíc číhaly kameny – bez obuvi do vody se zde neobejdete.

Z Maristelly jsme se vydali po cestě směrem k pláži Lazaretto. Cestu jsme zvládli asi za 40 minut – za tu dobu kolem nás projela tři auta a jeden autobus. Míjeli jsme venkovské domky s fíkovníky a citrusy v zahradách, olivové háje i krásné vinice.

Ještě před pláží Lazaretto jsme se rozhodli pro krátkou zastávku a prodloužili trasu o několik set metrů směrem k pláži Torre de Lazaretto.

Tuto pláž jsme měli celou pro sebe, což ji učinilo ještě výjimečnější. Jde o krásnou malou pláž v zálivu obklopeném bujnou zelení s výhledem na starou strážní věž. Daleko od všech lidí jsme si zde udělali pauzu a relaxovali za šplouchání vln.

Pokud vás zajímá, zda se dalo v dubnu již koupat – pro otužilce ano, bylo to příjemné osvěžení po celodenním toulání ve slunečném počasí. Manželka si však svlažila jen nohy.

Pláž Lazaretto patří k vyhlášeným algherským plážím. U pláže se nachází parkoviště a staví zde i autobus. Již v dubnu byla otevřená restaurace. Pláž má jemný bílý písek, tu a tam s nějakou tou chaluhou, jinak je krásně čistá.

Patří k delším plážím v této oblasti a obklopuje ji průzračné azurové moře, prakticky bez vln. Na všech plážích, které jsme v okolí navštívili, byl pozvolný vstup do moře – ideální pro rodinnou dovolenou s menšími dětmi.

Od pláže Le Bombarde jsme čekali naprostou bombu, možná proto nás i lehce zklamala.

Pláž je krásná, dlouhá, čistá, s bělostným jemným pískem a bez chaluh. Bylo tu však větrno a vlny větší než jinde. Co se nám nelíbilo, byly přilehlá obrovská parkoviště – v létě tu bude přeplněno. V baru u pláže jsou i toalety a už nyní tu rozkládali lehátka se slunečníky. Místní restaurace nabízela ryby a mořské plody.

Městská pláž ve Fertilii raději vynechte – nestojí skoro za zmínku. Nachází se hned vedle přístavu.

Hromady chaluh, nepříjemný zápach a totéž i v moři samotném.

Zajděte si raději na pláž Maria Pia. Dojdete sem asi za hodinu z historického centra Alghera, staví tu i autobus a návštěva rozhodně stojí za to.

Jde o krásnou čistou pláž s jemným bílým pískem, bez vln a s průzračným azurovým mořem. Pro dovolenou s dětmi je to z algherských pláží podle mě nejlepší volba. Na pláži je několik restaurací s občerstvením a přístup k ní vede lesíkem po dřevěných chodnících v přilehlých písečných dunách.

A pak jsou tu ještě městské pláže. Lido di Alghero leží přímo u historického centra. Poprvé v životě jsme zde viděli kopce chaluh vysoké několik metrů, které bagr nakládal na vlečku traktoru a odvážel o kousek dál, hned vedle promenády.

Místy nebylo pod nánosy chaluh vidět ani písek, odvezené hromady nepříjemně zapáchaly a celkový dojem nebyl vůbec příznivý. O několik set metrů dále navazuje pláž Lido di San Giovanni, kde to bylo ke koupání přijatelnější a je tu i několik restaurací, zdaleka však nedosahuje kvality pláže Maria Pia. Nezaujme, ale neurazí.

Pokud přemýšlíte, kam se v létě vydat na dovolenou, Sardinii i přes několik méně vzhledných pláží vřele doporučuji. Azurové moře, klid, pohoda a až na výjimky krásné pláže. Milí místní obyvatelé, kteří rádi pomohou, i když anglicky příliš neumí. Výborné jídlo, krásná panenská příroda a krásy historického centra dělají ze Sardinie jednu z top destinací, co jsem kdy navštívil. Rád se sem opět vrátím.

Zdroje:

https://welcomealghero.com/the-best-alghero-beaches/

vlastní zkušenosti a zážitky