To nejlepší z Madeiry a Azorských ostrovů, co byste neměli vynechat

Madeira a Azorské ostrovy jsou ostrovy v Atlantském oceánu, které patří pod Portugalsko. Společně s Kanárskými ostrovy tvoří tzv. Makaronésii, což je souhrnné označení pro skupinu ostrovů západně od severní Afriky a Pyrenejského poloostrova.

Na Madeiru se dostanete přímými lety z Česka nebo s přestupem v Portu a Lisabonu, které stojí i za samostatnou návštěvu. Nebo alespoň za pobyt na pár dní, kdy nasajete atmosféru těchto měst.

Ale zpět k Madeiře a Azorským ostrovům. Můžete je navštívit samostatně a projet autem křížem krážem, nebo můžete návštěvu obou ostrovů spojit v rámci jedné cesty. Tak jako tchán, který strávil týden a půl na Madeiře, poté přeletěl na Azory na další týden a půl a odtud se pak vracel zpět do kontinentální Evropy.

Kdybych se měl sám rozhodnout, zda mám raději Madeiru nebo Azory, asi bych na to upřímně odpovědět nedokázal. Každý z ostrovů má své osobité kouzlo a kdybych měl ještě možnost, klidně bych se na tyto ostrovy podíval ještě minimálně jednou.

Pokud i vy plánujete podobnou cestu, kdy budete obklopeni oceánem hodně daleko od pevninské Evropy, ale technicky vzato budete stále v Evropě, toto jsou místa, která prostě musíte navštívit.

U každé destinace je opravdu hodně zajímavých míst, a tak byl výběr toho nejlepšího podle mého uvážení dost těžký. Když ale zvládnete alespoň těchto několik míst, můžete se považovat za šťastlivce, který viděl to nejlepší z Madeiry a Azorů.

Ponta de São Lourenço by měla být vaším začátkem nebo koncem na Madeiře. Jedná se o stezku PR8, která se nachází ve východní části ostrova a zbytku se hodně vymyká. Měsíční krajina zbarvená do zelené a odstínů hnědé.

Trasa začíná od parkoviště (stojí se podél cesty) za městem Caniçal. Ze startu jdete po vrstevnici, která se postupně svažuje do údolí a poté zase stoupá do kopce na útesy.

Ať dojdete, kam dojdete, pohled na každou stranu – na útesy a oceán – je svým způsobem unikátní. Doporučuju dojít až na vyhlídku Miradouro Ponta do Furado, ovšem i po cestě jsou výhledy impozantní.

Před vrcholem na vás čeká strmé stoupání zhruba 40 výškových metrů (pomohou vám i řetězy), ale když to nevzdáte, budete odměněni skvělým výhledem. Při sestupu z Furada si můžete dát v restauraci občerstvení. My si dali vodu a kávu a příjemně poseděli s dalšími turisty snad z celého světa.

Z této trasy mám asi 300 fotografií a byl problém vybrat několik z nich, které by ukázaly bohatost této trasy, co do výskytu živočichů (ptáci, tuleni poblíž útesů). Trasa měřila celkem zhruba 6 až 7 kilometrů, ale časově vám zabere spíše okolo čtyř hodin.

Pokud svítí slunce, určitě si přibalte opalovací krém, protože v této kamenné poušti hodně peče. Samozřejmě mějte dobrou turistickou obuv a v batohu nepromokavou bundu. Počasí je na Madeiře hodně proměnlivé, ale když máte slunečnou oblohu, je to prostě ráj na Zemi.

Když jste na Madeiře, chce to projít si alespoň jednu levádu – tedy stezku vedoucí v těsné blízkosti uměle vytvořených kanálů. A když levádu, tak proč ne rovnou tu nejkrásnější?

Nemusíte se hned vydat na vrchol Pico Ruivo, byť ti fyzicky zdatní dají levádě PR11 zřejmě přednost. Mě společně s otcem a tchánem bohatě stačila leváda Caldeirão Verde.

Jedná se o levádu s označením PR9, ke které dojedete autem. Parkoviště je za závorou, platíte za něj až při návratu zpět v blízké chatě. Je vhodné přijet brzy, abyste měli na parkovišti ještě místo, a pak už je to jen výšlap směrem do zalesněných kopců, částečně po vrstevnici.

Důležitá je pevná obuv a nepromokavá bunda, protože ve vyšších polohách můžete narazit na mlhu. Cestou potkáte několik vodopádů, ale také částečně zatopené tunely s varováním. Pro přechod některých z nich (po trase) bude nutná čelovka. Už před lety byla cesta do Boca do Inferno zavřená a nic se na tom nemění ani teď.

Celkově se nejedná o nijak extrémně náročnou trasu – tam a zpět ji dáte s přehledem do pěti hodin. S sebou si vezměte dostatek pití a svačinu a kochejte se výhledem do okolí. Na několika místech byla leváda zborcená a voda si našla alternativní (přímější) trasu, za nás však byla trasa naprosto bezpečná, dobře značená a můžu ji s přehledem doporučit i vám.

Čtete knihy s fantasy tématikou nebo vám není cizí trochu fantazie a tajemna? Právě proto musíte navštívit „magický les“ Fanal.

Zatímco teď se z hlavní cesty u vstupu do parku Fanal stalo něco na způsob parkoviště s podélným parkováním, před pár lety jste na hlavní cestě neviděli ani jedno auto. My jsme k Fanalu došli nádhernou levádou Dos Cedros (PR14), která je však na jednom místě poškozená, takže je aktuálně uzavřená.

Ať zde jen vystoupíte z auta nebo dojdete pěšky, čeká vás hodně zajímavá „země nikoho“. Jedná se o skutečně unikátní místo s pokroucenými vavřínovými stromy, mezi kterými se šíří mlha hustá jako mléko. Díky tomu se vám podaří telefonem nebo foťákem nafotit unikátní fotografie. Nejen stromů, ale i osob, které částečně zakrývá mlha.

Nejsou zde toalety ani žádné občerstvení, což by jen zvýšilo příliv turistů, ale ten klid a rozhledy do okolí za to jednoznačně stojí. V jednom údolíčku jsme našli samostatně „zaparkovanou“ krávu, u místní laguny se můžete pokochat přírodou.

Zatímco na Madeiře chcete mít co nejlepší počasí, ve Fanalu paradoxně chcete, aby se počasí trochu zkazilo. Když zde není všudypřítomná mlha, někteří mohou být zklamaní. My jsme však ve dvou případech ze dvou zažili hustou mlhu a takovou pohádkovou atmosféru, kdy si řeknete „Hmm, tak to teda jo, to můžu!“, jsem nezažil nikde na světě. A to ani tchán, který toho má procestováno řádově víc než já.

Jen malá drobnost: z fotek Fanal není tak magický jako zážitek, který máte přímo na místě. Je to tak intenzivní, že se vám možná ani nebude chtít odejít pryč. Fanal – to je závislost na magii přírody.

Jižní část ostrova, to jsou hlavně banány. Ty zde mají natolik důležitou roli, že prakticky nemáte šanci opustit Madeiru bez banánů. Jsou přílohou k jídlům (třeba k místní vyhlášené espetadě), ale také na ostrově najdete několik stezek, které vedou přímo přes banánové plantáže.

U města Madalena do Mar jsme si dali hodinovou procházku přes trasu RB3, ale jestli máte čas, můžete klidně přidat i RB1 a RB2. Trasy jsou snadné a hlavně vidíte, jak se pěstují evropské banány, které rostou až do neskutečně velkých trsů.

Pokud byste na Madeiře neochutnali místní banánové výrobky, o hodně byste přišli. Mezi městy Ponta do Sol a Ribeira Brava se nachází BAM (Banana Museum of Madeira). Parkoviště tu mají malé, takže to chce trochu trpělivosti. Já jsem zde prakticky zastavil dopravu na hlavní cestě, abych se mohl vyhnout autu, které vyjíždělo, a abych mohl zaparkovat na jedno úzké volné místo. Málokdo však ví, že se dá parkovat i přímo v areálu, ale nikde to není označené. My jsme se to dozvěděli až při odjezdu.

Na místě se můžete posadit v přírodě, vidět různý vzrůst banánovníků (projdete se plantážemi), dozvědět se o jejich pěstování a hlavně ochutnat banánové výrobky. Třeba banánový shake, banánové čipsy, koláč nebo za mě jasnou jedničku – banánové pivo. Na světě nebude moc míst, kde budete moci toto pivo ochutnat, natož pak v Evropě.

Pokud jste řidič, vezměte si s sebou PET lahev. Místní obsluha vám banánové pivo ráda načepuje, abyste o tento unikátní zážitek nepřišli. Vstupné činí 8 eur na dospělého, a k němu dostanete i jeden místní banán. Za půl hodiny máte muzeum projité, ale je to hlavně o atmosféře. Muzeum má trochu nevyužitý potenciál, ale díky tomu tu nejsou davy lidí a neproudí sem jeden autobus za druhým.

Hlavní město Funchal má pro každého něco. Pro mě to znamenalo poslední den cesty, tak trochu jako přípravu na návrat do reality. Ale v tom pozitivním slova smyslu.

Nespokojil jsem se však s obyčejnou městskou procházkou – ve Funchalu musíte vyrazit trochu výše. Ano, u přístaviště můžete navštívit Muzeum Cristiana Ronalda (CR7), jen pozor na to, že v pondělí má zavřeno.

Určitě vyražte lanovkou do místní botanické zahrady, která je vyhlášená po celém světě.

I kdybyste chtěli vidět úplně všechno a občas se zastavit, zaposlouchat se do zpěvu ptáků nebo je hledat mezi stromy a keři, půl den vám určitě nebude stačit.

Ze zahrad můžete dolů vyrazit opět lanovkou nebo na místních saních, které jsou jedním z hlavních turistických lákadel. Pozor na to, že opět nejezdí v pondělí a při jízdě vás fotí lidé rozeseti po trase. Po dojezdu si můžete koupit svou fotografii.

Tato atrakce je možná trochu komerční, ale saně prostě k Madeiře a Funchalu jako takovému patří. Řidiči saní jsou zkušení a vidět je při práci (hlavně při brždění) je někdy doslova zážitek.

Ve východní části ostrova Ilha de São Miguel se nachází soustavy jezer, na nějž jsou dechberoucí pohledy. Existuje zde řada turistických tras, jejichž vrcholem jsou právě výhledy na jezera, která vznikla v kráteru vyhaslé sopky.

Na místo dorazíte autem, od parkoviště se pak vydáte na kratší trek přes hustý les kolem luk, který je zakončený výhledem.

Výhledy jsou úžasné hned z několika míst. Z každého vidíte z jezera trochu něco jiného, respektive z každého vidíte i různé části ostrova. Výhledy na jezero a útesy prostě stojí za to. A pokud vás překvapí mlha, doporučujeme návštěvu opakovat další den.

Bez návštěvy vyhlídky Miradouro da Boca do Inferno prostě z Azor nemůžete odjet.

Celé ostrovy jsou protkané vodopády a několika bambusovými háji se vzrostlými bambusy. Speciálně však musím zmínit termální jezírka, která jsou rozesetá po celém ostrově. Já jsem navštívil hned tři a každé je svým způsobem jedinečné.

Nečekejte komerční termální lázně jako v Evropě, ale spíše soustavu několika bazénků nebo nádrží, do nichž je sveden teplý potůček vyvěrající v kopcích.

Koupete se v často kamenných nádržích, kde se prohřejete a dále zrelaxujete, třeba po náročnějších výšlapech po ostrově.

Přírodní termály jsou situované poblíž města Furnas, kde i dnes v jeho středu stále vycházejí sopečné plyny a ze země stoupá pára. Vulkanická činnost zde v průběhu roku prakticky nepřestává. Díky tomu vlastně vzniká i místní specialita Cozido. Je to směs masa a zeleniny připravovaná v hliněných hrncích na páře vyvěrající ze země. Kdo na Azorách neměl Cozido, nezažil Azory.

Pěstují se v Evropě ananasy? Ano, pěstují, a musíte to vidět. Ananasové plantáže Plantação Ananases A Arruda najdete v městě São Roque. Ve sklenících vidíte ananasy v různé fázi vzrůstu (než dozrají, trvá to dva roky!), dozvíte se zde i další doplňující informace.

Bez kavárny by to ale nebylo ono. Právě v ní ochutnáte třeba ananasovou šťávu a v obchodě vedle si můžete zakoupit suvenýry a další pochutiny z ananasů, např. likér (ochutnávka je zdarma) nebo džem.

Já jsem neodolal čerstvě utrženému místnímu ananasu, který se chuťově s těmi, které se do Evropy dostávají jako „podtržené“ a zrají cestou, vůbec nedá srovnat. Ne vždy jsou však čerstvé plody dostupné.

A když už jsme nakousli banánové pivo na Madeiře, nemohu nezmínit ananasové pivo z Azor. Chutná trochu jako IPA, ale v dochuti lze skutečně cítit ananas. Celkově vzato je toto pivo hodně netradiční.

Další pochutina, kterou byste v Evropě úplně netipovali – čaj.

Zrovna při psaní tohoto článku popíjím místní čaj Chá Gorreana a vzpomínám na pobyt v továrně na výrobu čaje, kde si můžete uvařený čaj zdarma načepovat (bez omezení, akorát nesmíte čepovat do vlastních lahví) a pak si samozřejmě odvézt čajové sáčky nebo sypaný čaj domů jako suvenýr. Kdo nebyl uvnitř v expozici a neviděl stroje pro výrobu čaje v akci, jako by na Azorech vůbec nebyl.

To hlavní je ale okolo – volně přístupná čajová plantáž, která je jediná v Evropě. Plantáže jsou v kopcích, takže si zde můžete udělat pěknou procházku (cca 4 km) se zajímavými výhledy směrem k oceánu na severní straně ostrova. Na ostrově je ještě jedna menší plantáž, ale tato je daleko hezčí, navíc zde vzniknou i skvělé fotografie.

V nabídce zde mají zelený a černý čaj a také Canto Tea, což jsou speciální čaje s bergamotem a jasmínem. Azorské čaje se dováží i do Česka a jsou mezinárodně uznávány jako „prvotřídní čaj“, ročně se zde vyprodukuje na 30 až 40 tun čaje.

Vyrábí se ekologicky bez postřiků. Většina produkce se vyváží do pevninského Portugalska a také do vybraných států světa, které si potrpí na opravdu kvalitní čaj.

Tzv. Ohnivé jezero vyplňuje vyhaslý vulkán a najdete jej v centrální části ostrova. Jezero se považuje za nejkrásnější v celém Portugalsku.

Jezero bývá často zahalené v mlze, ale v případě zájmu k němu můžete z vyhlídky sestoupit dolů a projít si jej částečně kolem dokola. Dokonce si v něm na místních plážích ze sedimentů, kde není ani noha, můžete svlažit nohy. Na koupání to ale není.

Tady dole u jezera je s vámi jen voda, příroda a všudypřítomný klid. Všechny starosti jsou rázem pryč. Krajina okolo jezera je specifická svým mikroklimatem, najdete zde speciální druhy rostlin a zvířat.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Makaron%C3%A9sie

https://en.wikipedia.org/wiki/Azores

https://www.reddit.com/r/azores/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Madeira_(souostrov%C3%AD)

https://www.neverendingfootsteps.com/monte-palace-abandoned-hotel-azores/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ch%C3%A1_Gorreana