Úvodní schůzka na dovolené rozděluje rodiny. Nezbytnost, nebo ztráta času?

V průběhu dvou let jsem s rodinou cestoval na dovolenou se třemi největšími českými cestovními kancelářemi a zaměřil jsem se zejména na úvodní informační schůzku. V moderní informační době, kdy vše podstatné vyřešíte online, vypadá jako přežitek. Cestovní agentury ji sice už dokážou suplovat, někteří turisté si však bez této schůzky nedokážou představit dovolenou. Jiní ji zase ignorují s tím, že vlastně o nic nepřijdou. Třetí možností je, že na schůzku zapomenete. Ani v tomto případě však panika není na místě.

Za poslední dva roky jsem se účastnil úvodních schůzek u delegátů, kteří spadají pod Fischer (Exim), Bluestyle a Čedok. Nikoliv v tomto přesném pořadí a přímé srovnání rozhodně není na místě. Úvodní informační schůzka je totiž vždy o lidech. Zažil jsem hned tři odlišné případy, které jsou pro mě jasným důkazem toho, že nelze cestovní agentury házet do jednoho pytle.

Někdo se může ptát: Stěžuji si na schůzku s delegátem, tak proč nejedu na vlastní triko? Protože v sezóně je často velký problém se s letenkami a ubytováním dostat na stejné ceny jako u cestovky, případně na last minute. Cestovní agentura má zarezervované termíny a často na poslední chvíli přidá slevy a dosáhne výsledné částky, na kterou byste se sami s rodinou nedostali. Na informační schůzku vás však nikdo chodit nenutí, přesto…

Problém informační schůzky spočívá v tom, že se často koná hned první den po příletu. Ten byl v mém případě často pozdě odpoledne nebo dokonce k večeru (musíte počítat i se zpožděním a transferem do hotelu), a tak druhý den ráno přirozeně chcete jít na snídani a začít objevovat okolí.

Chcete vědět, kde se vlastně nacházíte a co je všude okolo vás k dispozici. A samozřejmě jste na dovolené proto, abyste se šli vykoupat v moři. Pokud cestujete s dětmi, platí to dvojnásob. A čím dříve, tím lépe. Jenže informační schůzka hned první den do toho jaksi vůbec nezapadá.

První schůzku, o kterou se s vámi chci podělit, jsem na začátku nestihl. Měl jsem naplánovaný budík, manželce jsem ji připomínal s tím, že na ni určitě zapomenu. Po půl hodině od jejího začátku jsem si to uvědomil a spěchal z pláže do kulturního sálu, kde se konala. Našel jsem zde surrealistickou scénu - zcela tmavou místnost, ve které bylo osvětlené jen pódium, okolo něhož bylo rozsazeno extrémní množství cestujících - snad celý autobus.

Paní delegátka měla na pódiu rozvinutou mapu s ukazovátkem, což mě myšlenkově vrátilo do školních lavic několik desítek let nazpět. Ke každému z asi osmi výletů, které nabízela, detailně vykládala jejich program, a to do nejmenších podrobností. Když už jsem čekal konec, přišla s dalším obsáhlým popisem „speciálního“ výletu. A když se nahoře objevila jedna ruka s dotazem na půjčení motorky, na tomto mladíkovi si „smlsla“. Podle ní je blázen, ona schvaluje jen půjčování aut, a podala to tím stylem, že se většina v sále tomuto muži ještě hlasitě vysmála. Ten pod nosem prohodil pár peprných slovíček a jelo se dále. Schůzka po mém opožděném příchodu trvala ještě dalších třicet pět minut a byla to vlastně jen agitace na výlety.

Druhá schůzka na jiné dovolené byla pravý opak. Seděli jsme na venkovní terase a bylo hotovo asi za osm minut. Paní delegátka nám sdělila ty nejdůležitější informace o stravování v hotelu, o dopravě a navrch přidala pár praktických tipů, jak se chovat na pláži a co je zde považováno za přestupek, byť v našich očích to byla zcela běžná věc.

Ano, nabízela i výlety, ale ty odbyla s tím, že nás nebude zatěžovat tlacháním o výletech, pokud o ně nemáme zájem. Na recepci tak nechala brožuru s detailním popisem výletů, a pokud bychom je chtěli rezervovat, máme ji napsat na WhatsApp nebo přijít v době, kdy bude na hotelu ve vlastní místnosti. To většinou bylo hodinu večer, každý den nebo každý druhý den.

Třetí schůzka byla na dovolené, kdy jsem na ni i přes veškeré urgence a upomínky zapomněl. Vzpomněl jsem si až dvě hodiny po konci schůzky. Světe, div se - o nic jsem nepřišel. Dali jsme se do řeči s českou rodinou, která na schůzce byla, takže informace máme zprostředkované.

Paní delegátka se na výlety nezaměřovala, protože u hotelu pro děti je jasné, že mnoho účastníků nezíská. Děti jsou na dovolené primárně kvůli moři a bazénům, a ne proto, aby na osmihodinových výletech obdivovaly krásy městské zástavby a jezdily na výlety autobusem s venkovní teplotou 36°C.

Právě třetí schůzka však v plné nahotě ukázala hlavní disciplínu delegátů. Z mého pohledu je to nabízení zájezdů a služeb, z čehož podle mého soukromého názoru musí mít určité provize. „Jen tak“ by to totiž určitě nedělali. Paní delegátka na třetí schůzce uvedla, že autobusy na ostrově jezdí, jak se jim zachce, a doporučila pronájem auta přes smluvní autopůjčovnu. Ve finále však byla ve stávkovém režimu jen jedna autobusová linka na ostrově, která jezdila z hotelové oblasti do hlavního města.

A rozhodně nebyla tak tragická, jak to zpočátku vypadalo. U ostatních linech autobusy dokonce jezdily s předstihem (!) a tak toto strašení na jedné konkrétní lince nemělo žádný význam. Museli jste si jen pohlídat slíbený spoj ráno, odpoledne a večer. Ty ostatní pak mohly jet, ale také nemusely. Při nejhorším se dalo z hlavního města dostat taxíkem.

A hlavně mě vytočily pokyny v informačním letáčku, který jsme dostali při příletu. Na informační schůzku jsem si podle nich měl vzít tužku, peníze a platební karty. Věřím, že spousta cestujících tyto pokyny hravě splní. Jenže za sebe vidím informační schůzku jako důležitou jen pro ty, kteří neumí ani slovo jazyka v zemi, kam právě přicestovali. Neumí si zajistit výlet po vlastní ose (ani online), a tak je pro ně schůzka jedinou možností, jak vyrazit někam na výlet. A co na tom, že zaplatí často i řádově více? U zájezdů se dozvíte, že je nepořádá samotná cestovní kancelář a že je musíte reklamovat u těch, kteří vás na akci berou. Ale když neumíte jazyk? Tyto zájezdy „pořádané“ cestovkou navíc často ani nemají zajištěného českého průvodce.

Na jedné z letošních dovolených jsme nabídku zájezdu přes cestovní kancelář nevyužili, ale místo toho zvolili podobný zájezd objednaný přes Slováka, který zde už několik let žije. Zatímco my jsme jeli v džípech, ostatní v autobuse, v němž projeli půlku toho, co my, a při večeři jsme od stolu vedle vyslechli stěžování nad tím, že se stále muselo čekat na několik lidí, kteří na srazy a časy odjezdu chodili systematicky pozdě. I když máte jazykovou bariéru, stále se dá naučit pár slovíček a výlet si objednat dopředu online. Možná to bude za menší peníze než přes cestovku (se zprostředkovatelskou provizí), nebo za stejnou cenu, ale uvidíte toho daleko více nebo budete cestovat v menší skupině.

Hlavní kontakt můžete získat na Facebooku, kde k různým ostrovům existují české skupiny, kde si lidé sdílí zážitky z ostrova a tipy na cestování. Rovnou si zde můžete často rezervovat výlet s těmi, kteří na ostrově žijí. Úvodní schůzka je pro mnohé důležitá i kvůli tomu, aby věděli, kdy se poslední den odjíždí z hotelu na letiště. To se na ní však často nedozvíte, maximálně místo, kde bude tato informace vyvěšena. Ten, kdo má po ruce telefon, však většinou dostane tuto informaci dopředu přes textovou zprávu nebo WhatsApp.

Na webu dnes najdete spoustu průvodců a cestopisů z různých míst, kam se chystáte. Některé jsou jen v angličtině, jiné i v češtině. Můžete je využít pro plánování výletu po vlastní ose. Často si vystačíte s autobusem veřejné dopravy, který stojí pár eur a dopraví vás tam, kam potřebujete.

A pak tu jsou ještě samotné mobilní aplikace jednotlivých cestovních kanceláří. Spojuje je to, že se jedná jen o webové aplikace, takže se v nich informace zdlouhavě načítají a vlastně jich tam ani mnoho není. U některých aplikací si k zájezdu můžete přikoupit služby, u některých zde třeba vidíte čas transferu z letiště. Prostě to hlavní, co potřebujete.

Úvodní informační schůzka je za mě v roce 2025 zcela zbytečná. Vidíte to stejně?