V Česku zima a déšť, na Maltě sluníčko a teplé moře. Babí léto bez davů

S manželkou razíme strategii, že na žádné místo necestujeme dvakrát.

Od té doby, co máme děti, jsme to ale trochu omezili, aby o zajímavé zahraniční destinace nepřišly. Na Maltě jsme byli s manželkou už předtím, než jsme se vzali. Před lety jsme sem vyrazili za sestrou, která tu studovala v rámci programu Erasmus.

Malta nás tehdy naprosto zaskočila. Hlavní město Valletta bylo přes léto přeplněné, na silnicích panoval shon a troubení a autobusy jezdily, jak se jim zachtělo. Prostě řádná divočina.

A teď jsme si řekli, že se po letech znovu podíváme na místo činu. Tentokrát ale s dětmi a do úplně jiné části ostrova. A podle mě to rozhodně nebyla špatná volba.

Na Maltu jsme vyrazili na čtyři dny a jen s příručním zavazadlem, takže jsme zvolili nízkonákladovou leteckou společnost.

Pak nás čekal výběr ubytování. S dětmi na dovolené nechceme pořád řešit jídlo, a hledali jsme proto hotel s all inclusive. Tím se nám ale nabídka hodně zúžila a ceny za čtyři dny vyšplhaly extrémně vysoko.

Nakonec jsme zvolili rozumný kompromis. Z Česka jsme si zarezervovali ubytování s plnou penzí, která nám z hlediska poměru ceny a výkonu přišla daleko zajímavější.

Ano, věděli jsme, že si pití budeme muset objednávat. Ve finále ale byla na stole vždy láhev čisté vody, která byla „v ceně“. Limonády a drinky jsme si odpustili, a měli jsme tak vlastně něco na způsob starého dobře známého all inclusive.

Ubytování jsme si vybrali v severní části ostrova, kousek od autobusové zastávky a od místa, odkud vyjíždějí lodě na Blue Lagoon a Gozo.

Cesta autobusem měla podle map trvat hodinu a půl, ale když jsem na místě viděl dopravu, tipoval bych klidně dvě hodiny.

Příjemně nás ale překvapila akce, díky které jsme se mohli na hotel nechat odvézt soukromou dopravou, a to zcela zdarma.

Odlet jsme měli naplánovaný z Katovic, a protože letadlo startovalo brzy ráno, přespali jsme na místě. Zaparkovali jsme auto, ubytovali se a ve 4 ráno už jsme byli na terminálu.

Bylo to fajn, protože let běžně trvá dvě hodiny a čtyřicet minut a letadlo ho (díky volnějšímu letovému řádu a větru v zádech) zvládlo o půl hodiny rychleji. Pak už to šlo jako po drátkách.

Na letišti jsme zašli k přepážce cestovní agentury a za pár minut už jsme seděli v autě směr hotel.

Já si sedl na místo spolujezdce, ale protože se na Maltě jezdí vlevo, připadal jsem si jako řidič bez volantu. Byl to šílený pocit.

Tělo nejdřív nechápalo, co se děje, a pak jsem jen nevěřícně zíral, jak na Maltě funguje doprava. Tady bych řídit rozhodně nechtěl, ani kdyby mi za to někdo zaplatil.

Jízdu vlevo (volant vpravo) nechme stranou, ale „opačné“ kruhové objezdy a přednost zprava, nulová ohleduplnost k přednostem a ignorování značek STOP i rychlostních limitů… Vlastně se divím, že jsme cestou na hotel viděli jen dvě nehody.

Auta z připojovacích pruhů (zleva) se hrnou na hlavní silnici, řidiči na sebe blikají a najíždějí si až na nárazník. Prostě velká divočina. Alespoň že se tu už netroubí jako před lety.

Na hotel jsme posílali žádost o dřívější check-in. Ta sice neprošla a pokoj pro nás ještě nebyl připravený, ale bylo teprve 9:30 a my byli na slunné Maltě (doma 6 stupňů, zataženo a déšť).

Na recepci se nás ujala paní s extra „britským“ přízvukem. Batohy jsme si uložili do úschovny, nafasovali ručníky a šup k vodě. U hotelu byla malá pláž, několik venkovních bazénů i vnitřní vyhřívaný.

Pro děti ideální, a to jsme ještě zjistili, že se v pohodě vykoupou i v moři. Teplota se pohybovala okolo 22 až 25 stupňů, voda měla 23, bez vln a s pozvolným vstupem. Prostě ideální.

První den jsme začali obědem a hned jsme věděli, že jsme zvolili dobře. Hotel byl velký komplex, ale měl vnitřní zahrady a mimo sezónu tu nebylo tolik lidí. Natož těch, kteří by měli plnou penzi.

Z národností tu byli hlavně Němci, Britové a Poláci, našlo se ale i pár „ztracených“ Čechů.

První den odpoledne jsme se vydali na pěší průzkum pláží Ramla tal-Qortin a Little Armier Beach, o dva zálivy dál mezi domky, které vypadaly jako z amerického středozápadu. Kromě dvou rybářů tu nikdo nebyl.

Opravdu bylo znát, že jsme mimo sezónu, ale mám to brát jako mínus? Chtěl bych se snad tlačit na pláži s davy lidí?

To rozhodně ne. Nakonec se objevilo pár místních a my se vykoupali, část pláže však kazily černé odumřelé listy a kuličky mořské trávy Posidonia oceanica.

Po výborné večeři (opět formou tzv. švédských stolů) jsme si odpočali a druhý den ráno vyrazili pěšky na západní cíp poloostrova směrem k místu (Ċirkewwa), odkud odjíždějí trajekty na Gozo.

Strategicky jsme dostali pokoj na ideálním místě, s lehkým výhledem na moře v dáli, ale blízko vnitřního bazénu i restaurace. Restaurace byly mimochodem dvě a občas jsme si mohli vybrat, do které půjdeme.

Naším dalším cílem byla pláž Paradise Bay, kde dovolená opravdu naplno začala. Pro nás i pro děti ideální místo s výhledem na útesy a s pozvolným vstupem do moře.

Děti si na pláži stavěly z písku (lopatku měly s sebou, kbelík jsme dokoupili na hotelu a druhý jsme našli u hotelu, kde ho nechal někdo, kdo odjížděl).

My jsme střídali koupání se sluněním. Tady se prakticky zastavil čas a strávili jsme tu příjemných pár hodin. Cesta tam i zpět vedla po kamenité krajině nad útesem, ale kdy se vám naskytne pohled na divokého chameleóna?

Zpátky jsme se pak svezli několik zastávek autobusem, protože cesta pěšky na rozpáleném slunci by byla zejména pro děti náročná.

Pobyt v hotelu jsme prokládali procházkami, odpočinkem u malé pláže nebo ve vyhřívaném bazénu. Zvlášť ráno kolem osmé jsme tam byli dobrých 20 minut sami.

Další odpoledne jsme se vydali na vyhlášenou pláž Golden Bay. Bylo to sice jen asi šest kilometrů vzdušnou čarou, ale autobus jel hodinu.

Věděli jsme, že byla pláž už před lety přeplněná, a to se nám potvrdilo.

Ne, tohle rozhodně není nejlepší pláž na Maltě, Paradise Bay ji překonává o parník.

I teď na podzim tu byla hlava na hlavě, a právě od lidí jsme si chtěli na chvíli odpočinout. Děti si to sice užily a písek tu byl trochu jiný, ale mě ta davová psychóza nebaví.

Když pak začal foukat studený vítr, sbalili jsme ručníky a vydali se zpět.

U autobusů byly velké fronty, ale naštěstí všichni mířili na jih, směrem k hlavnímu městu. Jen my jeli na sever. Na hotel jsme dorazili prakticky až na večeři a měli jasno: další den opět na Paradise Bay.

V podobném duchu se nesl i další den odpočinkové dovolené. Slunce mělo opravdu velkou sílu, a tak jsme se museli natírat padesátkou, abychom nedopadli jako Britové (alias červení „raci“).

Užívali jsme si jídlo a teplé počasí, které by nám v Česku mohli jen závidět.

Ano, čtyři dny byly na výlety po okolí málo. Slíbil jsem si, že Gozo zvládneme zase někdy příště, ale rovnou i s ubytováním, abychom nemuseli pořád přejíždět sem a tam.

Odlet jsme měli v 11 hodin, takže jsme ráno posnídali a opět si objednali odvoz přímo na letiště. Čekal nás příjemný upgrade: místo základního vozidla pro 4 osoby pro nás přijela dodávka pro 6 s dětskými sedačkami, a to ještě o 15 minut dřív.

Celý den by byl skvělý, kdyby se nepokazily dvě věci.

Řidič jel, jako by nás ukradl, a synovi se v autě udělalo špatně. Nějak jsme to ale ustáli bez ztráty kytičky.

Když jsme pak byli na letišti, prohnala se Maltou krátká bouřka (rozuměj pár kapek na ranveji). Kvůli ní bylo odkloněno do Palerma letadlo, které s námi mělo letět zpátky, a my nabrali tříhodinové zpoždění.

Doma jsme tak nebyli ve čtyři odpoledne, ale až kolem půl osmé.

I tak jsme si čtyři slunné dny skvěle užili a už teď vyhlížíme, kam pojedeme na podzimní prázdniny příští rok.

I když to bylo krátké, rozhodně to stálo za to.

Zdroj:

vlastní zkušenosti z cestování

https://www.adventurouskate.com/malta-a-beautiful-crazy-formidable-vibrant-island/