Víkend v Luhačovicích. Relax, pohoda a nejen pramen Vincentky

Loni jsme byli ubytovaní v apartmánech nad přehradou, letos jsme proto zvolili ubytování blíže Luhačovické kolonády, která byla v příjemné docházkové vzdálenosti do 10 min. Ubytovaní jsme byli ve zrekonstruované vile s vlastní zahradou, kde jsme se mohli ubytovat i se psem a mohli využívat soukromou vířivku. Ve vile byly 3 apartmány a součástí bylo i parkoviště.

Hned v pátek, kdy jsme do Luhačovic dorazili, jsme si po ubytování udělali procházku ke kolonádě a pramenu Vincentky. Jakmile jsme došli k pavilonu Vincentky, uvědomili jsme si, že jsme si zapomněli kelímky, ty je možno si v automatu za 10 korun na místě zakoupit, ale potřebujete mít hotovost v mincích, což jsme neměli.

V nedaleké čajovně jsme si zakoupili výborný bylinný čaj, vzali si ho sebou do kelímku a užívali jsme si sluníčko a pohodu na jedné z laviček, následně jsme kelímek využili k napuštění Vincentky.

V Pavilonu Vincentky najdete jak květinami zdobený pramen, který k napuštění vody neslouží, tak řadu umyvadel, kde si už sami zdarma Vincentku napustíte. Zvolit můžete studenou nebo teplou variantu a nechybí ani oplachová voda. Kromě pramenu Vincentky zde naleznete i expozici místní umělecké školy, která stojí za shlédnutí. Pokud máte rádi umění vydejte se i do vedlejší galerie, jejíž díla jsou balzámem pro duši, i když pro peněženku už příliš ne.

Sobotní ráno jsme si naplánovali malou vycházku, vyrazili jsme autem kousek za Luhačovice a navštívili Masarykův dub, bohužel se nejedná o dub, u kterého T. G. Masaryk sedával, ten bohužel shořel po úderu bleskem, ale jedná se o jeden z jeho semenáčků, který vyrostl do statných rozměrů na jeho místě, ve třech jsme sotva objali jeho kmen.

Protože se mělo kazit počasí, vyrazili jsme po procházce do Městské plovárny. Plovárna je kousek od centra Luhačovic a je moderně zrekonstruována. Uvnitř najdete jak parní kabinu, což je spíše menší sauna, pak plavecký, zážitkový a dětský bazén a whirpool. Je to místo, kde si příjemně odpočinete i za nepříznivého počasí.

Po zpáteční cestě nevynechejte pekárnu u kruhového objezdu, kde si můžete zakoupit slaný preclík, velkou kremroli, linecké kolečko či jinou dobrotu. Procházky po Luhačovicích jsou příjemné a jistě stojí za to ochutnat minerální vodu z více pramenů, i když chuťově u nás vedla již zmiňovaná Vincentka.

Cestou zpět k apartmánu jsme se zastavili u pramene Ottovky, který je více železitý, pramene Dr. Šťastného s obsahem Lithia, po loňské zkušenosti jsme letos pramen Amandky vynechali a příští rok zřejmě vynecháme i pramen sv. Josefa, který zapáchal po zkažených vejcích. Najděte si chvíli a posaďte se v některé z místních kaváren, ochutnat můžete Luhačovickou kávu s místním likérem, či jinou výbornou kávu, a především skvělé zákusky, prostředí kaváren je opět místem klidu, pohody a relaxace, jako snad celé Luhačovice.

Na večeři jsme vyrazili do restaurace v hotelu Augustiánský dvůr, který jsme měli prakticky přes cestu. I přes to, že jsme si nestihli udělat rezervaci předem, nás po minutce usadili k našemu stolu. Už před vstupem nás zaujala cedule, na které stálo Chřestové cappuccino a volba byla tedy jasná.

Tak lahodnou a dokonale dochucenou chřestovou polévku jsme ještě nikde jinde neochutnali, zajímavá byla kombinace s lískovými oříšky, které podtrhly chuť celé polévky a příjemné bylo i zdobení klíčky asijských salátků.

Při odchodu jsme ještě nakoukli na terasu tohoto hotelu, kde se nám rozprostřel pohled na jejich zahradu s relaxačními lehátky a koupací jezírko, v hotelu mají i své wellness, které se chystáme navštívit v příštím roce. Vše jsme za jeden víkend nestihli, ale o to více se zde budeme těšit zase za rok.