Článek
Území Thyrea na východě Peloponésu nebylo pro Spartu a Argos jen kusem země. Šlo o sporné pohraničí, jehož kontrola měla politický i strategický význam. Obě řecké mocnosti si na oblast činily nárok a jejich spor hrozil přerůst v další ozbrojený střet.
Podle starověkého historika Hérodota se však obě strany rozhodly pro řešení, které mělo omezit rozsah krveprolití. Namísto toho, aby proti sobě poslaly celé armády, vyberou po třech stech nejlepších mužích. Ti se utkají a vítěz získá Thyreu. Zbytek vojska se stáhne, aby nikdo nemohl svým bojovníkům pomáhat, pokud by se střet začal vyvíjet nepříznivě.
Byla to dohoda, která vypadala jednoduše. Šest set mužů mělo rozhodnout spor za všechny ostatní. Jenže nikdo nepředpokládal, jak obtížné bude určit, kdo vlastně zvítězil.
Mramorová busta Hérodota, římská kopie z 2. století n. l.
Večer zůstali jen tři
Vybraní bojovníci obou stran se pustili do zápasu, který podle Hérodota dlouho neměl jasného vítěze. Ani jedna skupina nedokázala získat rozhodující převahu. Muži umírali a střet pokračoval, dokud se den nezačal chýlit ke konci.
Ze šesti set bojovníků nakonec zůstali naživu pouze tři. Dva pocházeli z Argu: Alkenór a Chrómios. Třetím byl Sparťan jménem Othryadés. Kolem nich ležela těla stovek mužů, kteří ještě před několika hodinami vstoupili do boje s přesvědčením, že právě oni rozhodnou o osudu sporného území. Teď byli téměř všichni mrtví a každý z posledních tří měl důvod považovat se za vítěze.
Dva Argové usoudili, že jejich strana dosáhla úspěchu. Z původních tří set mužů jim zůstali dva, zatímco Sparta měla naživu pouze jednoho zástupce. Alkenór a Chrómios proto opustili bojiště a vydali se do Argu oznámit vítězství.
Othryadés se rozhodl jinak.
Podle Hérodota svlékl mrtvé Argivy, vzal jejich zbraně a odnesl je do spartského tábora. Poté zůstal na svém místě. Jeho jednání mělo svůj účel: zatímco oba protivníci odešli, on mohl tvrdit, že z bojiště neustoupil a že nad ním stále má kontrolu.
To, co se mohlo zdát jako bezvýznamný detail, se mělo stát základem spartského nároku na vítězství.
Když se vítězství nedá určit
Následujícího dne se obě armády vrátily, aby zjistily výsledek střetu. Namísto jednoznačného rozhodnutí je však čekal další spor. Argové měli jednoduchý argument: jejich dva bojovníci přežili, zatímco Sparťan zůstal jediný. Pokud by se vítězství mělo určit podle počtu přeživších, výsledek byl jasný.
Sparťané však předložili jiný výklad. Alkenór a Chrómios bojiště opustili, kdežto Othryadés zůstal na místě a odnesl zbraně padlých nepřátel jako trofeje. Podle nich tedy prokázal, že svůj úkol splnil a území uhájil.
Dohoda, která měla spor ukončit, neposkytovala zjevnou odpověď na otázku, co se stane, když jedna strana přežije ve větším počtu, ale druhá zůstane na bojišti. Nedokázaly se shodnout ani obě armády. Spor o výsledek se změnil v otevřený boj. Tentokrát už proti sobě nestálo šest set vybraných mužů, ale celé vojenské síly Sparty a Argu.
Hérodotos uvádí, že padlo mnoho bojovníků na obou stranách, vítězství však nakonec připadlo Sparťanům. Sparta si Thyreu udržela.
Othryadův příběh má ještě temnější závěr. Podle Hérodota se Sparťan styděl vrátit do vlasti, protože všichni jeho spolubojovníci zahynuli. Přestože jeho setrvání na bojišti pomohlo Spartě prosadit nárok na vítězství, samotný fakt, že přežil jako jediný, pro něj znamenal nesnesitelnou hanbu.
Hérodotos vypráví, že Othryadés spáchal sebevraždu přímo v Thyree.
Bitva mezi Argívci a Sparťany, známá jako bitva tří set šampionů, kolem roku 546 př. n. l. Ilustrace z roku 1832.
Změnily se jen účesy
Hérodotos připisuje bitvě dlouhodobé následky v podobě změn vzhledu obou národů. Argové si měli po porážce oholit vlasy a přijmout zákaz jejich dlouhého nošení, dokud Thyreu nezískají zpět. Podle stejného vyprávění se Sparťané naopak rozhodli nosit dlouhé vlasy, přestože to předtím nebylo jejich zvykem.
Tento detail může působit jako drobná kuriozita, ale v Hérodotově podání má širší význam. Vítězství a porážka nezůstaly pouze na bojišti. Měly se promítnout do toho, jak obě společenství vnímala sama sebe.
Příběh bitvy u Thyrey tak není jen vyprávěním o šesti stech mužích, kteří se pobili kvůli spornému území. Je také příběhem o cti a o tom, jak obtížné může být přijmout porážku, když obě strany chápou vítězství jinak. Někdy totiž nestačí protivníka porazit. Ještě se musíte shodnout na tom, co vlastně vítězství znamená.
Seznam použitých zdrojů:
1. BATTLE OF THE 300 CHAMPIONS. Wikipedia: The Free Encyclopedia [online]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_the_300_Champions
2. HERODOTUS. Histories, Book 1, Chapter 82 [online]. Perseus Digital Library. Překlad A. D. Godley. Dostupné z: https://www.perseus.tufts.edu/hopper/text?doc=Perseus%3Atext%3A1999.01.0126%3Abook%3D1&force=y
3. HERODOTUS. Herodotus, Selections, Part I [online]. Center for Hellenic Studies, Harvard University. Dostupné z: https://www-current.chs.harvard.edu/primary-source/herodotus-selections-part-i/
4. THE PAST. Combat of Champions [online]. The Past. 14. ledna 2021. Dostupné z: https://the-past.com/feature/combat-of-champions/
