Článek
Když se v roce 1957 rozběhla sériová výroba skútru ČZ 175/501, československé silnice získaly stroj, který se od tehdejších motocyklů lišil na první pohled. Nový skútr obepínala rozměrná ocelová karoserie a přední část se protahovala do charakteristického oblého nosu, ve kterém byla zasazena velká svítilna. Řidič seděl za širokým štítem a motor zůstával skrytý pod plechovým krytem.
Za neobvyklým vzhledem stál konstruktér Jaroslav František Koch, který se nespokojil s pouhým zmenšením klasického motocyklu a doplněním krytů. Čezeta dostala samonosnou karoserii ze svařených lisovaných ocelových dílů. Takové řešení nabízelo hladký vnější povrch a chránilo některé mechanické součásti před nečistotami. Současně však znamenalo, že uspořádání motoru uvnitř karoserie mělo významný vliv na jeho chlazení.
První prototypy vznikaly v polovině padesátých let. Motor se vyráběl ve Strakonicích, zatímco výroba karoserie a montáž skútru probíhaly v podniku Motor České Budějovice. Vývojáři se snažili nabídnout dopravní prostředek vhodný pro každodenní jízdu, který by poskytoval pohodlnější posez než tradiční motocykl a umožňoval přepravu řidiče i spolujezdce. Výsledkem byl skútr, jehož koncepce se výrazně odlišovala od tehdy rozšířených strojů.
Čezeta 502 s přívěsným vozíkem
ČZ 175/501: Osm koní pod ocelovou karoserií
Základem skútru ČZ 175/501 byl vzduchem chlazený dvoudobý jednoválec o objemu 171,7 kubického centimetru. Dosahoval výkonu osmi koní a spolu se čtyřstupňovou převodovkou umožňoval stroji dosáhnout rychlosti přibližně 80 kilometrů za hodinu. Spotřeba se podle provedení a podmínek jízdy pohybovala přibližně kolem tří až 3,3 litru paliva na sto kilometrů.
Konstrukce nabízela několik výhod. Karoserie chránila řidiče před částí nečistot z vozovky a široké sedlo poskytovalo prostor pro dvě osoby. Dvanáctipalcová kola a odpružení využívající pružné gumové bloky patřily k charakteristickým prvkům prvního provedení.
V běžném provozu se však ukázala slabina. Nejstarší verze využívaly k chlazení motoru nápor vzduchu, jehož účinnost nemusela při větší zátěži dostačovat. Zakrytování, které pomáhalo vytvořit charakteristický vzhled, současně komplikovalo proudění vzduchu kolem pohonné jednotky. Při dlouhodobém zatížení, například při jízdě do kopce, se motor mohl přehřívat. Konstruktéři proto museli hledat způsob, jak zachovat původní koncepci a zároveň zlepšit její provozní vlastnosti.
Výrobce reagoval postupnými úpravami. Od verze 501/03 se začal montovat ventilátor nuceného chlazení, který zlepšoval přívod vzduchu k motoru. U typu 501/05 následovala další významná změna v podobě dvanáctivoltové elektrické soustavy a dynamospouštěče, který umožňoval nastartovat motor elektricky.
ČZ 175/501 Čezeta v Národním technickém muzeu v Praze
Přezdívka „Prase“
Přezdívka „Prase“ se ujala díky charakteristickému tvaru přední části skútru. Zaoblená příď se světlometem uprostřed lidem připomínala prasečí rypák. Přezdívka nebyla oficiálním označením výrobce, přesto se vžila natolik, že Čezetu provází dodnes.
Přezdívka však vystihovala jen jednu stránku stroje. Za neobvyklým tvarem se skrývala snaha nabídnout odlišně koncipovaný dopravní prostředek, nikoli pouze extravagantní design. Čezeta měla samonosnou karoserii, zakrytovaný motor a řešení podvozku, která se od běžných motocyklů lišila. Její vzhled byl nejviditelnějším znakem konstrukce, ale vývojáři museli současně řešit chlazení, odpružení i další nároky běžného provozu.
ČZ 175/502: Druhá generace napravovala slabiny
Na zkušenosti s první verzí navázal model ČZ 175/502, který se začal vyrábět v roce 1960. Na pohled zůstala zachována známá silueta, technické provedení však prošlo změnami. Modernizace se týkala především motoru a podvozku. Výkon vzrostl na přibližně 9,5 koně a nejvyšší rychlost se podle provedení pohybovala kolem 85 až 90 kilometrů za hodinu.
Nový motor měl modernější konstrukci a odlišné uspořádání výfukového systému. Změnilo se také odpružení předního i zadního kola, kde se uplatnily pružicí jednotky s olejovým tlumením. Ty měly přispět k lepším jízdním vlastnostem a většímu pohodlí.
Vedle základních provedení se objevily také varianty s odlišnou výbavou. Mezi ně patřila ČZ 175/502/05 De Luxe, která se začala vyrábět v roce 1963. Poznávala se mimo jiné podle odlišného provedení řídítek s integrovaným tachometrem. Provedení De Luxe představovalo jednu z posledních podob skútru před ukončením výroby.
Čezeta 502 s postranním vozíkem Druzeta
Export a nákladní rikša
Pořízení Čezety představovalo citelný výdaj, přestože skútr stál podstatně méně než osobní automobil. Ceny se podle provedení a roku prodeje pohybovaly přibližně od 6 800 do 9 100 Kčs. Nejlevnější byly první verze, které se později doprodávaly ze skladových zásob, zatímco nejdražší byla ČZ 175/502/05 De Luxe. Také dvoubarevné lakování bylo za příplatek 50 Kčs. Pro srovnání, Škoda 440 Spartak stála na konci roku 1955 od 27 450 Kčs a silnější Škoda 445 měla v roce 1957 cenu 32 980 Kčs. Čezeta tak byla výrazně dostupnější než automobil, její nákup však stále představoval významnou investici.
Skútry ČZ se neprodávaly pouze v Československu. Výrobce je vyvážel do řady zemí a jejich zahraniční úspěch vyústil také v montáž na Novém Zélandu. Tam se stroje prodávaly pod označením N-Zeta. Spolupráce začala v roce 1960 a trvala do roku 1963. Většina dílů se zpočátku dovážela z Československa, část součástí se však vyráběla místně. Na Novém Zélandu bylo během této doby smontováno přibližně čtyři tisíce skútrů.
Rodina Čezet zahrnovala také užitkové provedení ČZ 175/505, známé jako rikša. Jeho výroba začala v roce 1960 a stroj byl určený k přepravě menších nákladů. Namísto běžné zadní části dostal dvě zadní kola a nákladní prostor. Motor o objemu 172 kubických centimetrů měl v tomto provedení snížený výkon na přibližně 8,5 koně a poháněl obě zadní kola řetězovým převodem s diferenciálem. Rikša tak využívala základ skútru k jinému účelu, například při rozvozu zboží nebo v menších provozovnách.
ČEZETA ČZ 505 skútrová tříkolka, běžně nazývaná rikša
Proč výroba skončila v roce 1964?
Výroba skútrů ČZ 175/501 a 175/502 skončila v roce 1964. Rozhodující roli sehrál útlumový program výroby motocyklů v tehdejším československém průmyslu, který změnil výrobní priority strakonického podniku. Přestože se Čezeta během své existence dočkala modernizací a řady odvozených provedení, její výroba byla ukončena.
Mezi lety 1957 a 1964 vzniklo celkem 120 883 skútrů Čezeta všech typů, z toho 58 433 kusů typu 501 v různých verzích. Nejvyšší produkce prvního typu připadla na rok 1959, zatímco typ 502 dosáhl největšího počtu vyrobených kusů v roce 1962.
Čezeta dnes patří k nejvýraznějším československým skútrům a mezi veterány ji snadno poznáte. Za její pověstí nestojí pouze nezvyklý vzhled, ale také technická koncepce, která se od běžných motocyklů výrazně odlišovala. Přezdívka Prase zůstala, stejně jako místo, které si Čezeta vydobyla v historii československých motocyklů.
Seznam použitých zdrojů:
1. ČEZETA SKÚTR MUZEUM. Dokumentace a manuály [online]. [cit. 2026-10-25]. Dostupné z: https://cezetascootermuseum.com/dokumentace-manualy/
2. ČEZETA SKÚTR MUZEUM. Svět motorů číslo 25 / 1956: Skútr ČZ typ 501 [online]. [cit. 2026-10-25]. Dostupné z: https://cezetascootermuseum.com/svet-motoru-cislo-25-1956/
3. CZECH-PROFILE.CZ. Čezeta: skútr Prase a jeho návrat [online]. 22. 9. 2026, aktualizováno 25. 9. 2026 [cit. 2026-10-25]. Dostupné z: https://www.czech-profile.cz/cezeta/
4. MORAVSKOSLEZSKÝ DENÍK. Výroba jediného skútru ČZ skončila náhle před 60 lety. Existoval i jako NZeta [online]. 12. 5. 2024 [cit. 2026-10-25]. Dostupné z: https://moravskoslezsky.denik.cz/automagazin/historie-skutr-cezeta-cz-501-prase-192024.html
5. SKÚTRKLUB.CZ. Čezeta 501 – přehled a jednotlivé série [online]. [cit. 2026-10-25]. Dostupné z: https://www.skutrklub.cz/index.php/skutry/skutry-cezeta/prehled
