George Pocock nahradil koně větrem. Jeho kočár dosahoval rychlosti 32 km/h

Představte si anglickou silnici v první polovině 19. století. Po cestě se pomalu kodrcá koňský povoz a kočí pobízí unavená zvířata. Najednou se objeví podivné vozidlo. Nemá zapřažená žádná zvířata, přesto se pohybuje mnohem rychleji než ostatní povozy. Nad ním se vznáší obrovský drak a jeho lana vedou přímo ke kočáru.

Nejde o výjev z fantastického románu. Takový dopravní prostředek skutečně existoval a jeho konstruktér s ním dokázal předjíždět dokonce i poštovní kočáry, které tehdy patřily k nejrychlejším prostředkům pozemní dopravy. Anglický učitel a vynálezce George Pocock věřil, že vítr může nahradit koňskou sílu. Svému vozidlu dal jméno Charvolant a pokusil se změnit způsob cestování.

Dva draci utáhli jeho syna na saních

George Pocock se narodil roku 1774 v anglickém Hungerfordu. Živil se jako učitel v Bristolu, ale vedle pedagogické práce se věnoval také experimentům s draky. Zajímalo ho, jakou sílu dokážou vyvinout, pokud mají správnou konstrukci.

Rozhodující inspirace přišla během jedné z demonstrací pro jeho žáky na návrší Durdham Downs. Pocock tehdy spojil dva draky a jejich tažnou sílu využil k pohybu saní, na nichž seděl jeho syn. Výsledek překvapil i samotného vynálezce. Když uvolnil provaz, sáně se prudce rozjely a přítomní je nedokázali doběhnout.

Pocock si uvědomil, že pokud dokážou draci táhnout člověka na saních, mohli by stejným způsobem rozpohybovat také kočár. Začal proto experimentovat s konstrukcí vozidla, které by nepotřebovalo koně.

První zkoušku uskutečnil 8. ledna 1822. Do svého experimentálního vozidla posadil manželku a děti a vydal se z Bristolu směrem na Marlborough. Cesta dopadla natolik povzbudivě, že se rozhodl svůj nápad dále rozvíjet. Nešlo tedy o pouhou teoretickou úvahu. Pocock skutečně riskoval bezpečnost své rodiny, aby ověřil, zda lze sílu větru využít k cestování.

Charvolant: kočár, který řídil vítr

V roce 1826 získal Pocock společně s Jamesem Vineym patent na konstrukci, kterou nazvali Charvolant. Jejich vynález představoval mnohem propracovanější řešení než obyčejný kočár přivázaný k velkému drakovi.

Základem byl lehký kočár s koly a sedadly pro cestující. Před ním se nacházela soustava ovládacích lan spojených s jedním nebo několika draky. Šlo o rozměrné konstrukce, jejichž tvar a uspořádání měly zajistit co nejúčinnější využití větru.

Zajímavý byl především způsob ovládání. Pocock používal čtyři lana, jejichž délku mohl měnit pomocí navijáků umístěných na vozidle. Jejich napínáním a povolováním upravoval polohu draka, a tím také směr a intenzitu tahu. Řidič přitom musel současně ovládat samotný kočár. Ten měl vlastní řízení předních kol pomocí příčné ovládací tyče. Nechyběla ani brzda. Její konstrukce byla jednoduchá, ale účinná: při zabrzdění se železná součást zatlačila do vozovky a pomáhala vozidlo zpomalit.

Pocock navíc počítal s možností spojovat několik draků za sebou. Menší pomocný drak mohl pomáhat stabilizovat a ovládat větší tažný drak, který zajišťoval hlavní sílu potřebnou k pohybu. Konstrukce byla také skládací, takže bylo možné draky po skončení jízdy složit a převážet.

Charvolant existoval v různých velikostech. Některé varianty byly určeny pro dvojici cestujících, jiné dokázaly přepravovat čtyři nebo dokonce šest osob.

Předjížděl poštovní kočáry a budil pozornost šlechty

Pocock ve své knize z roku 1827 popsal, že Charvolant dokázal při vhodných podmínkách udržovat rychlost 20 mil za hodinu, tedy přibližně 32 km/h. Nešlo přitom pouze o krátkodobou rychlost. Takovým tempem dokázal urazit i několik mil za sebou.

Jednu míli (1,6 km) měl na těžké silnici zvládnout za dvě minuty a tři čtvrtě. Při jiné cestě se jeho společnost zastavila v hostinci. Cestující překvapilo, že nikdo nemá hlad ani žízeň. Teprve pohled na chronometr jim prozradil, že za poslední hodinu urazili šestnáct mil (25,7 km). Od vydatného jídla doma tedy uplynulo překvapivě málo času.

Ještě působivější byly příhody, při nichž Charvolant soupeřil s běžnými dopravními prostředky. Při jedné cestě dokázal předjet poštovní kočár, který představoval tehdejší dopravní špičku. V jiné situaci se jeho posádka dostala před kočár vévody z Gloucesteru. To ovšem nebylo považováno za zdvořilé. Pocockovi cestující proto raději zastavili a nechali vévodu projet.

Vynález si postupně získával pozornost veřejnosti. Významnou příležitostí se staly dostihy v Ascotu v roce 1828. Pocock tam svůj Charvolant předvedl a jeho konstrukci si prohlédl také král Jiří IV. Neobvyklý kočár vzbudil značný zájem a na nějakou dobu se stal módní zajímavostí mezi zámožnějšími zájemci o nové technické vynálezy.

Největším nepřítelem bylo bezvětří

Charvolant měl řadu výhod. Nepotřeboval koně ani odpočinek. Pocock navíc upozorňoval na ekonomickou zajímavost, která mohla být pro tehdejší cestovatele velmi lákavá. Silniční mýtné se totiž často odvíjelo od počtu zapřažených koní. Vozidlo poháněné drakem tak mohlo poplatkům uniknout.

Jenže právě způsob pohonu představoval zároveň největší slabinu celého projektu.

Charvolant byl zcela závislý na počasí. Potřeboval dostatečně silný a především vhodně orientovaný vítr. Při bezvětří se z rychlého dopravního prostředku stával obyčejný kočár, který bylo nutné táhnout jiným způsobem. Příliš silný nebo nárazový vítr zase mohl znamenat vážné nebezpečí. Řidič musel neustále sledovat polohu draků, upravovat napětí lan, řídit kola a být připraven brzdit.

Problém představoval také běžný silniční provoz. Na úzkých cestách, v zatáčkách nebo v blízkosti budov nebylo snadné manévrovat s rozměrnými draky zavěšenými vysoko nad vozidlem. A zatímco koňský povoz mohl pokračovat v cestě za každého počasí, Charvolant potřeboval vhodné podmínky.

Pocock se přesto svého vynálezu nevzdal. Společně s rodinou jej používal při výletech ještě řadu dalších let. V roce 1851 se jeho konstrukce znovu připomněla během londýnské světové výstavy.

George Pocock zemřel v roce 1843. Jeho nápad tak nakonec zůstal především pozoruhodnou kapitolou dějin dopravy. Dokázal však něco, co by ještě krátce předtím působilo jako naprostá fantazie: rozpohybova kočár pomocí obrovských draků a dosahoval rychlosti 32 km/h.

Když však přestal foukat vítr, skončila i jeho revoluce v dopravě.

Seznam použitých zdrojů:

1. BRISTOL CITY COUNCIL. Pocock's Charvolants. Bristol Museums: Museum Collections [online]. [cit. 2026-11-11]. Dostupné z: https://museums.bristol.gov.uk/narratives.php?irn=2953

2. GUINNESS WORLD RECORDS. First kite-powered vehicle [online]. Dostupné z: https://www.guinnessworldrecords.com/world-records/760249-first-kite-powered-vehicle

3. INTERNATIONAL MAP COLLECTORS' SOCIETY. George Pocock. IMCoS Journal, 2021 [online]. Dostupné z: https://www.imcos.org/wp-content/uploads/2021/03/IMCoS164_March2021_web.pdf

4. POCOCK, George. The Aeropleustic Art or Navigation in the Air by the Use of Kites or Buoyant Sails. London: W. Wilson, 1827 [online]. Digitalizovaná edice dostupná z: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:A_treatise_on_the_%C3%A6ropleustic_art,_or_Navigation_in_the_air,_by_means_of_kites,_or_buoyant_sails-_with_a_description_of_the_charvolant_(IA_bub_gb_oMo-DVp_ypUC).pdf