Článek
Na slaném vzduchu se drželo teplo tropického dne a její kůže ho pila jako víno. Přišla sama. Pětačtyřicet let, rozvod za sebou, dvě děti u babičky a v pase razítko z letiště v Montego Bay. Barman s tmavou pletí a zářivým úsměvem se jí zeptal, jestli chce „něco silnějšího než rum“. Když sklenku položil, přejel jí hřbetem prstu po dlani. Tak lehce, že to nebylo pohoršující. Ale dost na to, aby jí zvlhly oči i kalhotky.
Za pár hodin už ležela v jeho chatě s výhledem na džungli, mezi nimi jen moskytiéra a horké ticho noci. Nepotřebovala mluvit. Jeho jazyk uměl jinou řeč. Neřešil její vrásku u rtů ani jizvu po císaři. Neptal se, jestli je spokojená. Jen ji držel, jako by právě znovu objevoval, co znamená být ženou.
Doma by na ni čekalo ticho ložnice, povinnost místo vášně, unavený partner a vlastní svědomí. Tady – jen slaný vzduch, měsíční svit a doteky bez otázek. Ten kontrast pálí sladce jako rum.
Když ženy platí za touhu – a nestydí se za to
Sexuální turistika žen není novým jevem, jen se o ní dlouho nemluvilo. Touha je totiž stále zboží, které mají ženy spíše nabízet než si ho kupovat. Přesto tisíce Evropanek a Američanek každý rok odlétají do destinací, kde mohou konečně být objektem i subjektem rozkoše zároveň.
Jamajka, Keňa, Gambie – místa, kde se erotika prodává s úsměvem, kde si ženy vybírají partnery jako v butiku. Ne proto, že by si nemohly najít muže doma. Ale protože chtějí něco jiného. Neprosebný pohled v baru. Ne rychlý sex po víně. Ale pomalé, rytmické milování na pláži, kde měsíc svítí jako svědek.
Z koloniální touhy do moderních vztahů bez otázek
Už v koloniálních dobách popisovaly cestovatelky svá setkání s „domorodými průvodci“ jazykem zahaleným, ale smyslným. V dopisech domů často psaly o tom, jak „pomáhali s nákladem“, „ukazovali cestu“ nebo „sdíleli oheň v chladné noci“. Přeloženo: byli silní, voňaví, mladí a připravení dávat pozornost, jaké se jim doma nedostávalo.
Dnešní forma není o tolik jiná. Ženy platí – letenkou, večeří, drobnými dárky nebo rovnou penězi – za společnost, která je nejen sexuálně uspokojí, ale i emočně pohltí. I když jen na chvíli. Je to hra, kde obě strany vědí, o co jde. On hraje milence. Ona božstvo. Na týden, možná dva.
A pohled z druhé strany? Někteří muži mluví o tom, že vidí ženy rozkvétat, vracet se k sobě. Jiní přiznávají, že je těší být pro někoho důvodem, proč znovu věřit vlastní touze. I pro ně je to směs obchodu, něhy a role, která jim doma nebývá dovolena.
Pot a písek: erotická krajina těla bez studu
Jedna norská právnička popisuje, jak se jí keňský milenec díval mezi nohy, aniž by se usmál a přitom řekl: „Tady začíná moje země.“ Jiná žena mluví o tom, jak ji jamajský muž myl v řece, kapku po kapce, s takovou úctou, že se při tom rozplakala. Některé přirovnávají tyto zážitky ke spirituálním zkušenostem. Jiným stačí vědomí, že se konečně cítily chtěné.
Erotika tu není laciná. Naopak – je nabitá významem. Každý dotek nese energii, která doma chybí. Zvláště pro ženy, které prožily roky v manželství bez vášně nebo samotu. V zahraničí, daleko od známých tváří a očekávání, si dovolují být tím, co bylo dlouho potlačeno: hříšné, hladové, otevřené.
Intimní kolonialismus, nebo svoboda?
Kritici sexuální turistiky žen mluví o „inverzním kolonialismu“, kde bohaté ženy platí za těla mužů z chudých zemí. Ale realita je složitější. Většina těchto vztahů je vzájemná – byť asymetrická. Muži vědí, co ženy hledají, a ženy vědí, co muži očekávají. Nejde o podvod, ale o dohodu. A často – ať už trvá tři dny nebo celou sezonu – jde o vztah naplněný respektem a něhou, byť za hranicí konvencí.
Zkušené cestovatelky se navíc naučily vnímat nuance: číst řeč těla, poznat manipulaci, chápat rozdíly mezi láskou a strategií přežití. Pro ně je tento typ erotického putování formou autonomie. Důkazem, že jejich těla nejsou uzavřena věku, postavení ani morálce.
Protože skutečná svoboda není vždy o tom zůstat, ale i o tom odjet – a nebát se chtít. Je to odvaha přiznat si, že touha je lidská, a zaplatit za ni bez pocitu viny.
Rozkoš jako akt vzdoru
Ženská sexuální turistika je v jistém smyslu revoluční. Odmítá představu, že by ženy měly čekat, až je někdo pozve k sexu. Odmítá stud, který jim byl vštěpován, že chtít je hanebné. A místo toho říká: můžeš si vzít, co tě těší. I kdyby to bylo jen na jedinou noc pod cizím nebem.
Až se tedy příště na letišti ve Varšavě, Vídni či Oslu objeví žena s lehkým úsměvem a zavazadlem do tropů, možná neveze jen plavky. Možná veze v srdci touhu, kterou doma nikdo neposlouchá. A tam, na pláži, kde šepot vln přehluší šeptání svědomí, ji konečně někdo vezme za boky – a vyslyší.
A třeba jen na pár nocí bude znovu sama sobě chrámem i poutnicí.
Seznam použitých zdrojů:
1. BAUER, Irmgard L. Romance tourism or female sex tourism? Travel Medicine and Infectious Diseases [online]. 2014, 12(1), 20–28 [cit. 4. 7. 2025]. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.tmaid.2013.09.003
2. GARZA, Erica. Getting Off: More Women Are Exploring Sex Tourism—and I Was One of Them. Glamour [online]. February 2018 [cit. 4. 7. 2025]. Dostupné z: https://www.glamour.com/story/sex-tourism-excerpt-erica-garza-getting-off
3. JACOBS, Jessica. Have sex will travel: romantic ‚sex tourism‘ and women negotiating modernity in the Sinai. Gender, Place & Culture [online]. 2009, 16(1), 43–61 [cit. 4. 7. 2025]. Dostupné z: https://doi.org/10.1080/09663690802574787
4. BERDYCHESKY, Liza a Heather GIBSON. Women’s sexual risk taking in tourism focus of new study. University of Illinois News Bureau [online]. 2024 [cit. 4. 7. 2025]. Dostupné z: https://news.illinois.edu/womens-sexual-risk-taking-in-tourism-focus-of-new-study/
5. SANCHEZ-TAYLOR, Jackie. Travel: Women are sex tourists too. The Independent [online]. 2000 [cit. 4. 7. 2025]. Dostupné z: https://www.independent.co.uk/arts-entertainment/travel-women-are-sex-tourists-too-1069061.html
6. REDDIT. What are your thoughts on female sex tourism [online]. Reddit, 2013 [cit. 4. 7. 2025]. Dostupné z: https://www.reddit.com/r/AskFeminists/comments/1irwedx/
