Viktoria očima Davida Weihraucha: Evropský triumf v Basileji

Před zápasem by na nás vsadil leda tak blázen nebo ten nejvíc skalní fanoušek z horní tribuny. Pohled na soupisku útočníků totiž připomínal spíš scénář k hororu než sestavu na evropský pohár. Adu na marodce, Matěj Vydra vykartovaný a naše nová klenotnice Salim Fago Lawal mohl kvůli těm slavným administrativním pravidům UEFA leda tak fandit v saku z tribuny. Když k tomu přičteme, že Durosinmi si sbalil kufry do Pisy, zůstala nám v útoku díra větší než v rozpočtu průměrného okresního města. Většina trenérů by v téhle situaci „zaparkovala autobus“ před vápno a modlila se za zázrak.

Jenže Martin Hyský není většina trenérů. Tenhle chlap má koule. Ukázal nám, že jeho moderní fotbal není o tom, jestli máte na hrotu dvoumetrového bijce, ale o tom, jak dokážete soupeři zamotat hlavu pohybem. Plzeň v Basileji nepředvedla žádné ustrašené bránění. Naopak! Naše ofenzivní linie, kde se role přelévaly jako pivo v půllitru, domácí obranu totálně rozložila. Švýcaři vůbec nechápali, koho mají hlídat. Absence „hotového“ útočníka se paradoxně stala naší největší zbraní. Byla to partyzánská válka v přímém přenosu – útočili jsme odevšad a nikde zároveň. Hyského systém „všichni útočí, všichni brání“ včera dostal ten nejlepší certifikát kvality.

A teď se pojďme bavit o tom největším příběhu. Přátelé, ruku na srdce, co jste dělali v osmnácti vy? Já jsem pravděpodobně řešil, kam jít v pátek večer. Tenhle kluk jde v osmnácti na hřiště v Basileji, před tisíce řvoucích Švýcarů, a hraje to, jako by byl na plácku za barákem. Sázka Martina Hyského na Panoše v takhle kritickém zápase byla naprostý „all-in“. A vyplatilo se to způsobem, který se okamžitě zapíše do zlatého fondu Viktorie.

Ten gól ve 39. minutě? To nebyla žádná „haluz“. To byla čistá fotbalová inteligence. Ten volej po rohu byl technicky tak dokonale provedený, že by se za něj nemusel stydět ani Pavel Horváth v době své největší slávy. Panoš včera nehrál jako ucho, co sbírá zkušenosti. On ten zápas v klíčových momentech dirigoval. Máme v kádru klenot, který pod Hyským roste každým dotekem s míčem. Vidět odchovance, jak s ledovým klidem rozhoduje zápas v Evropě, to je přesně ten důvod, proč na ten fotbal chodíme a proč Viktorku milujeme. Ten kluk je budoucnost a včera nám ukázal, že ta budoucnost začíná právě teď.

Abychom si ale nemysleli, že to byla jen procházka růžovou zahradou – druhý poločas bolel. Tempo jsme trochu polevili, Basilej se logicky nadechla a začala nám zatápět. A právě tam se ukázalo, proč máme v bráně Floriana Wiegeleho. Já vám řeknu jedno: ten chlap má v žilách místo krve ledovou tříšť. Zatímco tribuny v St. Jakob-Parku vařily a domácí pálili své šance, Florian tam stál jako skála. Klidný, sebevědomý, s tím svým výrazem, jako by ho nic na světě nemohlo rozhodit.

Přesně tohle jsme potřebovali. Wiegeleho výkon nebyl jen o těch famózních zákrocích, kterými nás podržel v nejhorším. Byl o tom neuvěřitelném klidu, který vysílal směrem k celé obraně. Když vidíte gólmana, který je naprosto v pohodě i ve chvíli, kdy na něj letí jedna střela za druhou, hraje se vám prostě jinak. Florian včera potvrdil, že je to gólman moderního střihu, který se prostě z žádné kulisy nepodělá. Ten jeho klid je nakažlivý a včera byl jedním z hlavních důvodů, proč jsme domů vezli tři body. Klobouk dolů, Floriane!

Ale protože tohle je moje rubrika a píšu ji tak, jak to vidím, musím být i trochu kritický. Prvních 30 minut v podání Sampsona Dweha mi totiž ubralo pár let života. Sampson se na hřišti vyloženě hledal, kupil chyby v rozehrávce a jeden jeho zákrok zaváněl vlastním gólem tak moc, že jsem už skoro zavíral oči. Nevím, jestli to byla nervozita, nebo špatný odhad, ale v play-off nás takovéhle výpadky můžou stát krk. Sampson musí zachovat chladnou hlavu od první sekundy.

A pak je tu náš kapitán Lukáš Červ. Lukáše všichni milujeme pro jeho buldočí povahu a to, že pro Viktorku vypustí duši. Ale včera tam měl pasáže, kdy mu to prostě utíkalo. Pár zbytečných kiksů v rozehrávce, kdy jsme se zbytečně dostali pod tlak. Jako kapitán a lídr středu pole musí být tou jistotou, o kterou se tým opře, když jde do tuhého. Na druhou stranu – i když se mu nedařilo stoprocentně, jeho mentalita je neuvěřitelná. I s chybami ten zápas oddřel do poslední minuty a v závěru tam nechal všechno. To je ta naše plzeňská nátura, kterou prostě nezlomíte.

Teď se na chvíli zastavte a zamyslete se nad tímhle: Viktoria Plzeň prošla základní fází Evropské ligy jako jediný tým bez porážky. Z celých 36 klubů, mezi kterými jsou týmy s rozpočty, o kterých se nám ani nezdá! To není náhoda, to není štěstí. To je výsledek práce Martina Hyského, který dokázal týmu vštípit mentalitu vítězů. Inkasovat jen tři góly za celou skupinu? To je vizitka, kterou nám závidí celá Evropa.

Dneska se na Viktorku dívají jinak. Už nejsme ten „sympatický klub ze západu Čech“, co může překvapit. Jsme tým, který má systém, disciplínu a neuvěřitelnou vnitřní sílu. Ta včerejší výhra v Basileji byla jen potvrzením toho, že naše cesta je správná. Celý kontinent teď kroutí hlavou nad tím, jak je možné, že jsme pořád neporažení. A my se jen s úsměvem díváme na tabulku a víme, že tohle je teprve začátek.

A teď k tomu, co nám dává naději do budoucna. Už to není jen o tom, že se Plzeň pere s osudem. S příchodem nového majitele Michala Strnada se pravidla hry v českém fotbale definitivně mění. Klub finančně sílí a my už nemusíme jen smutně koukat, jak se pražská S v médiích předhánějí, kdo koupí dražšího hráče. Viktoria se pod Strnadem stává dravcem, který má prostředky na to, aby do Doosan Arény přivedl top kvalitu.

Rekordní příchod Lawala byl jen první výstřel. Vidíme v přímém přenosu, jak se klub stabilizuje a jaké má ambice. Chceme být konkurenceschopní pro Spartu a Slavii nejen na hřišti, ale i na trhu. S Hyského moderní vizí a Strnadovou peněženkou stavíme projekt, který má za cíl jediné: ukončit nadvládu Prahy. Už nejsme ti chudí příbuzní, jsme hladová šelma, která si jde pro své. Pražáci, mějte se na pozoru, tahle Viktorka má sakra dlouhé prsty!

No a co ten los? Panathinaikos. Řecké peklo, bouřlivá atmosféra. Někdo by se možná bál, ale já říkám: Těšme se! Jestli jsme dokázali projít skupinou bez prohry a vyloupit Basilej bez útočníků, tak se nemáme čeho bát ani v Athénách. Navíc do únorových bitev už nepůjdeme s „prázdným zásobníkem“. Do sestavy se vrací vykartovaný Matěj Vydra i uzdravený Adu, což naší ofenzivě dodá úplně jinou tvář. U Lawala uvidíme, jak se vyvine situace se soupiskou pro EL, ale pro ligu je připraven.

Ale pozor, než přijde evropské play-off, musíme přepnout zpátky na domácí režim. Už tuhle neděli 1. února nám startuje liga v Karviné (15:30)! Žádný čas na dlouhé oslavy, je to začátek šíleného maratonu. Právě teď se ukáže ta naše síla. Martin Hyský ukazuje, že se dá hrát moderní fotbal a přitom mít nejlepší obranu v Evropě. Takže si nabalte dresy, v neděli směr Slezsko a pak Řecko. Tahle jízda totiž teprve začíná nabírat na obrátkách a já jsem sakra hrdý, že můžu být u toho.

AŤ STÁLE VÍTĚZÍ VIKTORIA!