Článek
Delší dobu se zabývám studiem psychologie a zvláště poruchami osobnosti. Jde v současné době o velmi probírané téma. I zde na seznam.médium jsem si v poslední době s oblibou četl články věnované tomuto tématu (např. terapeuta či jaroslav.kral)
Z mých vlastních opakovaných zkušeností vlastně nemám co dodat. Nezbývá než souhlasit. Oceňuji to, že spoustě lidem postiženým z jednání lidí s poruchou mohou tyto články otevřít oči, pochopit, potvrdit podezření, pomoci se zorientovat, účinněji se bránit či odejít a uvědomit si spoustu dalších věcí. V těžkých chvílích může čtení těchto článků, odborných knih, či shlédnutí videí na toto téma -pomoci postiženým zvládat nápor a důsledky různých zranění a činů způsobených podlým chováním lidí s některými poruchami.
Je dobře, že se o tom více mluví a že se objevují informace
Sám jednou poruchou trpím. Dříve ji nazývali Závislou poruchou osobnosti. U mne se projevuje především citovou závislostí. Nakoupil jsem to především brutálním a zdlouhavým průběhem porodu, kdy jsem 2,5 dne bojoval o život, a když jsem tento boj o život přidušený a ztraumatizovaný úspěšně vyhrál, tak mne samozřejmě (jak bylo v té době zvykem, je mi 49 let) ihned separovali od matky. Jde o podvědomé a hluboce zaryté trauma z opuštění po porodu, tzv. separační úzkost. Tato úzkost se mi propisuje také do intimních vztahů bohužel. Je to o potřebě opravdové blízkosti, což spolehlivě startuje náruč milované ženy. Jde v podstatě o návrat do lůna, symbolicky i opravdově.
Zbytek díla dokončila naše rodinná zátěž, neuspokojivé manželství, těžká autonehoda manželky s těžkými trvalými následky a následný rozpad rodiny, rozpad pozdějších partnerských vztahů.
Výsledkem této poruchy jsou pravidelné ataky úzkosti (někdy marnosti), potíže se spánkem, nízká odolnost ke stresu, od malička časté migrény, častá snaha být nezdravě hodný a dobrý a velmi stížená schopnost zařazení se do některých oblastí „systému“, zvláště těch, které nejsou moc svobodné ani přitažlivé.
Proto jsem musel svůj život uspořádat tak, abych to dokázal zvládat a přežít. Pravidelně odpočívat, mít svůj pracovní a časově nezávislý režim, vyhýbat se stresům, atd. Důležitou součástí bylo najít poslání a smysl svého života (děti už odrostly či odrůstají).
Krom toho patřím ještě mezi vysoce citlivé jedince, což je téma na samostatný článek.
Vedlejším produktem mé poruchy je (až na 3 výjimky) neomylné vybírání si za partnerky ženy s výraznými rysy narcistními, histrionskými či různé kombinace. V praxi to jede dle běžných schémat (idealizace, devalvace, odhození, po té občas pokusy o návraty). Nedílnou součástí jsou psychické manipulace, zneužívání, často perverzní sadistický psychoteror, pohrávání si s druhým člověkem, lži, ponižování, pohrdání, přitahování-odstrkování, provokace, atd. Zkrátka bolest zakoušená v nezměrných podobách.
Konkrétně moje 3 poslední partnerky měly shodný scénář žití již od narození. Otec alkoholik, který bil svoji ženu a páchal fyzické i psychické násilí v rodině. Všechna tato manželství se rozpadla (otázkou je, nakolik byly matky v nějakém spektru poruch). Na všech těchto dětech se to dost brutálně podepsalo vyvinutím různých podob poruch osobností.
Přesně tento příběh zažila i moje máma. Asi proto i já pokračuji na této cestě, jen jaksi z protisměru.
A teď se vlastně dotknu toho, o čem chci hlavně říci. Že je dnes „moderní“ všechny tyhle porouchané označit odpudivou nálepkou. Ano, chovají se tak mnohdy a jediné, co povětšinou zbývá, je vzít nohy na ramena a utéct. Vyléčit se z toho.
A nejlépe do toho vůbec nevstupovat, protože vždy jsem hned na začátku (a někdy i dřív) dostal nápadné a důležité indicie, proč do takového vztahu nejít. Ale znáte to, osamělý závislák touží po náruči a nevidí, neslyší. V mém případě šlo často o větu, kterou jsem říkal sám sobě : „No co, zkusím to, uvidím. Je to sice výzva, ale snad to dám. Odejít mohu vždycky.“ Jo, dal jsem to, vždycky, ale za jakou cenu.
Lidé s poruchami oobnosti jsou mnohdy především strašně zranění lidé, kteří si neumí pomoci. Nemají často schopnost sebereflexe, upřímné empatie v některých směrech, často jsou sadističtí a milují zlo, bolest. Často se tak odpudivě chovají pod tlakem v dětství naučených vzorců nutných k přežití. A bohužel to neumí jinak. Možná si tuhle cestu, kam se narodit, vybrali, možná nikoliv. Na to se názory různí. Je to ale vlastně jedno.
Bylo by prima, kdybychom jejich poruchy takto brali (oni moc šťastní většinou nejsou). S nadhledem a porozuměním za předpokladu skutečně zdravé sebelásky a sebeúcty se sebou (což mnohým z nás právě dosti chybí). Já vím, že se to těžko vysvětluje někomu, koho narcis, hystrion, hraničář, sociopat apod. drtí v práci, ve vztahu nebo v rodině. Vím, značné části z nich asi jen tak pomoci není.
Delší dobu se zajímám o možnosti léčby těchto poruch. Panuje v tom nepřehled, množství různých použitých metod s různými výsledky. Zatímco jeden věhlasný odborník na tuto tematiku s celoživotní praxí řekne, že narcismus lze docela dobře léčit, jen je k tomu třeba mít odhodlaného klienta a 150-300 sezení na terapii.
Hned na to další odborník tvrdí, že narcistická porucha stejně jako vrozená psychopatie (sociopatie) vykazuje zásadní změny ve stavbě mozku (většinou od narození a je to často geneticky dané) a tudíž jakákoliv léčba je marná.
Další odborník na to řekne, že dnes již začínáme objevovat i to, že genetiku lze ošálit (epigenetika) spínáním a odpojováním genů.
Na to další odborník řekne, že v terapii je nejdůležitější to, jak si terapeut a klient vzájemně sednou. S čímž souhlasím.
Osobně si myslím, že pokud člověk netrpí vrozenou nebo získanou změnou mozkových struktur či změnou jejich funkčnosti (neschopnost vnímat cit, empatii a svědomí), že s tím snad něco dělat lze. Pokud člověk chce. A hlavně pokud si to přizná v první řadě.
Někteří z těch porušených to ovšem možná už začínají chápat. Možná se v té osvětě, co teď běží světem, vidí a začínají si něco uvědomovat (většinou pod tlakem utrpení). Asi by měli dostat šanci a neměli by být úplně dehonestováni. Minimálně ti, kteří ví či začínají chápat, že mají problém, by měli dostat podporu na své cestě k léčení (ne každý má na placené mnohaleté terapie speciálně školených a dost obtížně sehnatelných terapeutů, protože pojišťovny léčbu těchto poruch zrovna moc štědře nepodporují). Tihle lidé na své cestě potřebují najít víru v sebe a asi potřebují i víru nás, ostatních, že na to mají se alespoň částečně vymanit ze spárů brutálního dětství. Doufám, že existují.
Vlastně bych si moc rád přečetl článek nebo zhlédl video od nějakého vyléčeného (nebo alespoň trochu opraveného) člověka nebo člověka, který takovou cestu nastoupil a daří se mu. Možná by povzbudil i ostatní „porušené“ na jejich cestě. Možná by povzbudil i ty, kdož byli porušenými zraněni. Třeba k pochopení a odpuštění. Ke zpracování svých zranění a bolestí. Protože porušení jsme totiž tak trochu všichni, ne náhodou se třeba narcisové lepí na závisláky a naopak.
I já jsem na nějaké cestě. Je to cesta, na které se stále učím zvládat život se svou poruchou. Rád bych byl platný i ostatním, přispěl svou trochou do našeho společenství. Rád bych, aby můj život byl veselejší, pestřejší.
Ve chvílích, kdy mi bylo nejvíce těžko, mi pomohli přátelé, rodina či odborníci. Pomohla mi samota, příroda a práce v ní. Pomáhá mi projekt, na který jsem se dal a který bych rád nabídl veřejnosti. Třeba těm, kdo rekapitulují, nacházejí se při nějaké změně nebo před ní. Nebo cítí, že nějakou změnu potřebují. Kdo potřebuje zastavení, změnu, klid a ticho. Nebo si naopak popovídat a svěřit se. Třeba jsou v těžké životní situaci nebo těsně za ní.
Proto jsem se rozhodl vybudovat Místo pro setkávání , Místo pro bytí a práci v přírodě, Místo pro pobyty ve tmě, Místo pro vzájemnou blízkost. Místo pro Očistu duše. A doufám že časem i Místo pro terapie.
Místo, které bych rád nabídl jako komunitní místo pro lidi, kteří by se do projektu také chtěli nějakým způsobem zapojit, svou prací a bytím pro ostatní i pro sebe samé. Třeba jen jednorázově.
Na dobudování projektu sháním peníze na webu Donio.cz - v sekci komerční projekty - pobyty ve tmě. Tam je projekt více představen a popsán.
Váš příspěvek pomůže dobré věci. Děkuji.
