Článek
Čtvrteční losování baráže o postup na fotbalové mistrovství světa šlo Čechům na ruku. Nejen, že se česká reprezentace s jistotou vyhne nejtěžšímu kalibru, tedy nadupané Itálii nebo frenetickému Turecku, ale pro případné finále získala i důležitou výhodu domácího prostředí.
Takže všechno růžové? Právě že vůbec. Cesta na fotbalový mundial bude velmi složitá hned z několika důvodů. Pojďme se na tyto důvody a další okolnosti nadcházející baráže podívat.
Reprezentační krize
Velkou neznámou je forma českého týmu. Poslední zápasy se San Marinem a Gibraltarem totiž nelze použít jako měřítko. Baráž se navíc hraje skoro až za půl roku, v tu dobu může být všechno jinak.
A možná je dobře, že ke klíčovým bitvám o vstupenku na světový šampionát dojde až za tak dlouhou dobu. Reprezentace se v letošním roce nacházela v křeči a krize kulminovala třemi blamážemi - debaklem s Chorvatskem, nečekanou prohrou na Faerských ostrovech a nakonec protrápeným zápasem se San Marinem. Doufejme tak, že v březnu bude rozpoložení v českém týmu odlišné. Vliv na to bude mít samozřejmě i nový trenér, pokud se ho tedy dočkáme…
Bez trenéra, jak dlouho ještě?
Když už jsme zavadili o téma trenéra pro reprezentaci… Nebudeme si nalhávat, situace je složitá, skoro až neřešitelná. Vše má na starosti Pavel Nedvěd, jenž byl při svém nástupu prezentován jako krizový manažer. Jenže od jeho příchodu k týmu se výsledková bída ještě zhoršila. Nedvěd nakonec odvolal i trenéra Ivana Haška. Náhradu za něj však stále nemá a asi jen tak mít nebude.
Pavel Nedvěd jednoznačně preferuje cestu zahraničního experta, na toho mu však svaz peníze nedá, pokladnice totiž zeje prázdnotou. A český trenér? Ruku na srdce, post trenéra národního týmu je v tuto chvíli neatraktivní. Hledat někoho ochotného riskovat své jméno a svůj kredit bude velmi těžké. Navíc špičkoví kouči jsou vázáni ve svých klubech. Tahle situace je prostě pořádně zašmodrchaná a jako jedno z logických vyústěních se jeví i setrvání Jaroslava Köstla. Ať už kauza kolem obsazení trenérského postu dopadne jakkoli, je jasné, že otevřená bude ještě hodně dlouho.
Domácí výhoda
Kromě schůdnějších soupeřů v podobě Irska a ve druhém semifinále Dánska a Severní Makedonie získala česká reprezentace ještě jednu podstatnou výhodu - celou baráž odehraje v domácím prostředí. Pro semifinále si tuto výhodu Češi zajistili postavením ve světovém žebříčku. O dějišti finále rozhodoval los, ten určil jako jeho pořadatele vítěze zápasu „českého“ semifinále s Irskem.
Tato výhoda je poměrně zásadní, Češi by totiž v případě postupu do finále nemuseli nikam cestovat, čímž se ušetří poměrně dost sil. Samotnou kapitolou jsou pak tuzemští fanoušci. Nicméně podobný bojkot jako posledně v Olomouci se předpokládat nedá. Baráž se navíc bude hrát až v březnu. Dá se očekávat, že do té doby se vztahy mezi hráči reprezentačního týmu a fanoušky uklidní.
Trapný turnaj s trapnými týmy?
A teď něco k samotnému fotbalovému mistrovství světa. Kvalita turnaje bude v příštím roce pořádně naředěna. Jak je možné, že tým, který prohraje s Faerskými ostrovy, sotva porazí San Marino a dostane pět branek od Chorvatů stále může pomýšlet na účast?
Turnaje se totiž poprvé zúčastní 48 zemí. A tak na něm budou i zástupci Caracua, karibského království se 150 tisíci obyvateli, Uzbekistánu nebo Kapverd. V mezikontinentální baráži navíc stále reálně hraje o postup Nová Kaledonie nebo Surinam.
Nemusíme se nakonec bát, že by turnaj neměl kvalitu. O tu se postarají obhájci z Argentiny a další velikáni typu Francie nebo Španělska. Jenže k vidění budou i méně atraktivní zápasy s fotbalovými outsidery. Ve vyřazovací části už to však bude show, o to nemějte strach.
A co Český tým? Vměstná se mezi rekordní počet účastníků?
