Článek
Kdy jste naposledy potkali pěší policejní hlídku? Ne policejní auto, které kolem vás projelo se zapnutými majáky. Myslím obyčejného uniformovaného policistu, který prochází ulicí, náměstím nebo parkem. Policistu, za kterým můžete přijít, zeptat se na cestu nebo mu říct, že se ve vašem okolí děje něco podezřelého.
Možná si řeknete, že je to jen náhoda. Že jste zrovna měli smůlu. Jenže stejnou otázku si pokládá stále více lidí. A pokládají si ji i samotní policisté.
Ve veřejném prostoru často slýcháme informace o nových služebních autech, moderních technologiích nebo náborových kampaních. To všechno je důležité. Přesto se mnoho občanů shoduje na jednom pocitu – policistů v běžném životě jako by ubývalo.
Není to jen otázka pocitu bezpečí. Přítomnost policisty v ulicích má sama o sobě preventivní význam. Uniforma působí na pachatele odrazujícím způsobem a občanům dává jistotu, že pomoc je nablízku. Policista, který je vidět, často zabrání konfliktu ještě dříve, než vůbec vznikne.
Proč tedy mnoho lidí získává dojem, že policii vídají méně než dříve?
Odpověď není jednoduchá a nelze ji zjednodušit na jedinou příčinu. Policie České republiky nejen v posledních letech čelí celé řadě výzev. Patří mezi ně složitější bezpečnostní situace, nové druhy kriminality, rostoucí administrativní nároky i personální problémy. Každá z těchto oblastí sama o sobě představuje velkou zátěž. Dohromady však mohou vést k tomu, že policisté tráví více času činnostmi, které veřejnost nevidí, a méně času tam, kde je občané očekávají – v ulicích.
Málokdo si uvědomuje, že práce policisty není jen zásah na místě události. Každý případ znamená další hodiny administrativy, zpracování spisů, komunikace se státními zástupci, soudy nebo jinými institucemi. K tomu připočtěme výcviky a školení, služby při mimořádných opatřeních, eskorty osob, plánovaná opatření, dopravně-bezpečnostní opatření, technické záležitosti (např. zajištění STK u služebních vozidel atd.) . To všechno jsou důležité úkoly, které musí někdo vykonat. Jenže občan nakonec vidí jediné. Když potřebuje pomoc nebo jen prochází městem, policistu často nepotká. To není výtka do našich řad vůči řadovým policistům. Právě naopak.
Většina z nás odvádí svou práci s maximálním nasazením, často přesčas a v podmínkách, které nejsou jednoduché. Pokud někde vzniká problém, není spravedlivé hledat jeho příčinu u těch, kteří stojí každý den ve službě. Je potřeba podívat se na to, jak je celý systém nastaven a kým je řízený, co požaduje a co generuje a dospějete k neoptimistické odpovědi, ono to vlastně proti minulosti moc nefunguje.
Právě proto jsme se v Odborové organizaci bezpečnostních sborů Praha rozhodli připravit vlastní návrh reformy Policie České republiky. Ne proto, že bychom si mysleli, že máme jediný správný recept. Ale proto, že sami jsme mezi policisty z výkonu služby a víme, že mnoho problémů se opakuje bez ohledu na kraj nebo útvar. Často nejde o nedostatek vůle pracovat. Jde o nastavení systému, které policistům brání věnovat co nejvíce času tomu nejdůležitějšímu – službě občanům.
Naším cílem není ukazovat prstem ani hledat viníky za každou cenu. Chceme otevřít debatu o tom, jak má policie fungovat v příštích letech. Jak vrátit více policistů do ulic. Jak zjednodušit řízení organizace. Jak omezit zbytečnou administrativu. A jak zajistit, aby čas policistů byl využíván co nejefektivněji. Bezpečnost není samozřejmost. Každý ji začíná vnímat až ve chvíli, kdy přestane fungovat.
Možná proto stojí za to položit si ještě jednou stejnou otázku.
Kdy jste naposledy potkali policistu?
Pokud vás tato otázka přiměla k zamyšlení, splnila svůj účel.
O tom, jaké změny navrhujeme a proč jsme se rozhodli otevřít veřejnou debatu o fungování Policie České republiky, se můžete dozvědět více na www.oobspraha.cz/reforma/
