Článek
Když dnes poslouchám vnoučata, jak mají „úzkosti“, „deprese“ a „vyhoření“ z toho, že jim spadl TikTok, říkám si jediné: zlatíčko, ty bys nepřežila ani moje dětství, natož mládí. A to jsem ještě z generace, která nechodila k psychologovi, ale „k sobě domů brečet do polštáře“.
Rozhodla jsem se proto sepsat deset věcí, které jsem v životě přežila já – a u kterých by dnešní mládež volala krizovou linku, matku, terapeuta a právníka zároveň.
- Televize bez ovladače
Ano, milé děti. Museli jsme vstát a jít k televizi, když jsme chtěli přepnout program. Fyzicky. Vlastními nohami. A když se zlomilo kolečko, tak byl celý večer jeden kanál. Nikdo nepsal recenzi, nikdo si nestěžoval. Prostě jsme koukali na to, co běželo, a hotovo. Dnes? Když se načítá Netflix déle než pět vteřin, mají „mentální kolaps“. - Telefon přidělaný k drátu
Když jsem chtěla někomu zavolat, musela jsem stát v chodbě a všichni slyšeli všechno. Soukromí bylo tak maximálně, že jste si otočili zády ke zbytku rodiny. Dnešní mládež má tři chaty, pět aplikací a stejně se bojí zavolat do pizzerie. - Fronty. Na všechno.
Fronta na banány. Fronta na maso. Fronta na to, aby vám někdo řekl, že už nic není. Stáli jsme hodinu, dvě, někdy půl dne. A víte co? Nikdo neomdlel. Nikdo netočil vlog „jak mě systém utlačuje“. Prostě jsme stáli a drbali sousedku. - Učitelé, co vás mohli psychicky zničit jednou větou
Dnes se řeší citlivý přístup, podpora, individuální tempo. My jsme měli učitele, co řekli: „Ty na to nemáš.“ A bylo hotovo. Žádná terapie. Jen celoživotní komplex a chuť jim to jednou natřít. - Dětské hřiště bez certifikátu bezpečnosti
Žádné gumové podlahy. Jen beton, železo a rez. Skluzavka pálila, houpačka byla smrtící a prolézačka končila minimálně otřesem mozku. Dnes má hřiště měkčí povrch než matrace v hotelu a stejně se bojí, že si dítě odře koleno. - Fotky, které nešlo smazat
Jedna fotka. Jediná. Když jste měli zavřené oči, máte je zavřené navždy. Žádné filtry, žádné úpravy. Prostě důkaz na věčnost, že jste vypadali jako idioti. Dnes se mládež hroutí z toho, že jim někdo označil fotku bez filtru. - Dopisy. Papírové.
Když jste chtěli někomu napsat, trvalo to tři dny, než to došlo. Když jste se pohádali, hádka trvala týden, než jste vůbec dostali odpověď. Dnes když někdo neodepíše pět minut, už se řeší, jestli není mrtvý nebo vás nemá rád. - Žádný Google
Nevěděli jste něco? Tak jste to prostě nevěděli. Nebo jste šli do knihovny, což byl v podstatě fyzický Google s tichým personálem a hrozbou, že na vás někdo zasyčí. Dnes neví mládež nic, i když má celý internet v kapse. - Vaření bez návodu z internetu
Vařilo se podle toho, co bylo doma. Když nebylo maso, byla brambora. Když nebyla brambora, byl chleba. Dnes když chybí jedna surovina, mají pocit, že je recept zničený a život taky. - Nuda
Ano. Existovala nuda. Seděli jsme a koukali z okna. Nebo do zdi. A svět se nezhroutil. Dnes když se dítě nudí pět minut, má pocit, že je to forma psychického týrání.
A teď mi řekněte, kdo je tady křehký.
Neříkám, že dnešní mládež to má jednoduché. Mají tlak, sociální sítě, srovnávání, svět je složitější. Ale někdy mám pocit, že by jim neuškodilo stát si frontu na banány a přitom poslouchat cizí lidi, jak si stěžují na záda.
Já jsem přežila svět bez internetu, bez navigace, bez klimatizace a bez možnosti zablokovat příbuzné. A pořád žiju. Dokonce bez úzkostí. Maximálně s bolestí kolene a alergií na slovo „trauma“.
Takže když mi dnes vnučka říká, že má „mentální breakdown“, protože jí spadl telefon do záchodu, pohladím ji po hlavě a řeknu:
„Zlatíčko, my jsme jednou měli jen jeden záchod pro celou rodinu. A přežili jsme to. Psychicky. I fyzicky.“
A to je, prosím, skutečné hrdinství.
