Článek
Když mi vnučka řekla, že bych si měla založit TikTok, myslela jsem, že je to nějaký nový druh tikání v srdci. Nebo lék. Nebo alespoň hodinky. Ukázalo se, že je to aplikace. A že je to past. Digitální, barevná a hlučná past, ze které se člověk dostane jen tehdy, když zapomene heslo.
Řekla mi: „Babi, tam jsou krátká videa, to tě bude bavit.“
Ano. Stejně jako mě bavilo stát tři hodiny ve frontě na mandarinky.
Stáhla jsem si to. A během pěti minut jsem pochopila, že jsem vstoupila do alternativní reality, kde nikdo nemluví normálně, všichni tancují, ukazují na text ve vzduchu a tváří se, jako kdyby právě objevili smysl života v patnácti vteřinách.
A v tu chvíli jsem si uvědomila: tohle je horší než komunismus. A tady jsou tři hlavní důvody.
- Nikdo vám neřekne, co je pravda a co je blbost
Za komunismu to bylo jednoduché. Věděli jste, že televize lže. Noviny lžou. Rozhlas lže. A realita je někde úplně jinde. Člověk měl jasno: nevěř nikomu a budeš v klidu.
Na TikToku je to horší. Tam totiž všichni vypadají, že mluví pravdu. Mladá holka vám vysvětluje, že když si dáte cibuli do ponožky, vyléčí vám to játra. Nějaký kluk tvrdí, že kafe je jed. Jiný zas, že bez studené sprchy nemáte osobnost.
A teď si vyberte. Všichni mají sebevědomí jak ministr zdravotnictví a znalosti jak sousedka po třech vínech.
Já jsem po deseti minutách nevěděla:
– jestli mám jíst maso
– jestli mám pít vodu
– jestli mám dýchat nosem
– a jestli vůbec existuju správně
Za komunismu jste věděli, že systém je špatný. Na TikToku máte pocit, že špatní jste vy.
- Neustálé srovnávání a pocit, že jste celý život žili blbě
Za nás bylo srovnávání jednoduché. Soused měl větší televizi. Teta měla lepší záclony. To bylo všechno. Maximálně vás to štvalo týden.
Na TikToku vidíte:
– lidi, co mají dokonalé byty
– dokonalé vztahy
– dokonalá těla
– dokonalé snídaně
– a hlavně dokonalý život v dvaceti
Já tam viděla holku, co si ve 23 letech koupila byt, má psa, partnera, podnikání a ještě stíhá jógu při západu slunce. V 23 letech jsem já měla akorát permanentní rýmu a půjčený svetr.
Po půlhodině na TikToku jsem měla pocit, že jsem:
– promarnila život
– špatně vařila
– špatně vychovala děti
– a že jsem si měla koupit krém na obličej už v roce 1982
Za komunismu vás systém utlačoval zvenku. TikTok vás utlačuje zevnitř. Psychicky. Tiše. A s hudbou.
- Závislost, která se tváří jako zábava
Tohle je nejhorší. Protože TikTok je navržený tak, aby vás zničil nenápadně. Jedno video. Druhé. Třetí. A najednou je pryč hodina života. A vy nevíte, co jste viděli, ale víte, že potřebujete vidět další.
Je to jak brambůrky pro mozek. Nezasytí vás to, ale nemůžete přestat.
Za komunismu nebylo co sledovat. Dva programy v televizi. Když tam nic nebylo, šli jste spát. Nebo ven. Nebo jste si povídali.
Na TikToku je pořád něco. Pořád. Nikdy to nekončí. Vždycky je tam někdo, kdo:
– tančí
– brečí
– radí
– křičí
– nebo se tváří, že ví, jak máte žít
A vy tam sedíte, s prstem připraveným scrollovat, a najednou si uvědomíte, že jste se čtyřicet minut dívali na cizí lidi, jak vám vysvětlují, že všechno děláte špatně.
Tohle nebylo ani v nejhorší normalizaci.
Závěr babičky, která to přežila
Po týdnu na TikToku jsem byla:
– unavená
– zmatená
– podrážděná
– a měla jsem pocit, že bych měla začít běhat, meditovat a změnit celý život
Tak jsem aplikaci smazala.
Za komunismu jsem neměla svobodu.
Na TikToku mám svobodu, ale zbytek mozku už ne.
A upřímně? Radši si zase pustím reprízu starého seriálu, kde nikdo netančí, nikdo nemluví o toxické energii a jediný problém je, že někdo zapomněl koupit rohlíky.
Protože některé režimy skončí.
Ale algoritmus? Ten vás bude sledovat až do hrobu. A ještě vám k tomu pustí reklamu.
