Článek
Já jsem člověk, který byl vychovaný v přesvědčení, že kdo šetří, má se dobře. Že peníze se mají ukládat, ne rozhazovat. Že na horší časy se myslí dopředu. Tak jsem celý život myslela. Nekupovala jsem si drahé kabelky, nepotřebovala jsem značkové boty, dovolená u moře byla jednou za deset let a auto jsem měnila, až když už se dalo nastartovat jen modlitbou.
A víte, co mi za to dneska společnost nabízí? Účet pro seniory s poplatky.
Dostala jsem dopis z banky. Elegantní obálka, milý tón, skoro jak pozvánka na svatbu. Otevřu to a tam: „Vážená paní, připravili jsme pro vás speciální balíček služeb pro klienty 65+.“
Říkám si: konečně. Celý život jim svěřuju peníze, tak mi teď možná aspoň zlevní výběry nebo mi pošlou k Vánocům propisku. Naivní Marie.
Čtu dál:
Vedení účtu – 99 Kč měsíčně.
Výběr z bankomatu – 39 Kč.
Papírový výpis – 50 Kč.
Převod na jiný účet – zpoplatněn.
Takže shrnuto: když jsem byla mladá a chudá, účet byl skoro zadarmo. Teď, když jsem stará a mám konečně něco našetřeno, tak mi každý pohyb peněz účtují, jako bych si objednávala luxusní služby.
Šla jsem se zeptat na pobočku. Mladý bankéř, takový ten typ „všechno vyřešíme v aplikaci“, se na mě usmíval, jako bych byla jeho projekt na školení empatie.
„Ale to je přece speciální nabídka pro seniory,“ řekl.
„A v čem je speciální?“ zeptala jsem se.
„No… je to balíček přizpůsobený vašim potřebám.“
„Moje potřeba je neplatit za vlastní peníze,“ odpověděla jsem.
On mi začal vysvětlovat, že senioři chodí víc na pobočku, potřebují osobní servis, papírové výpisy, pomoc s obsluhou. Takže je to logicky dražší.
Takže když neumím s mobilem, zaplatím. Když chci mluvit s člověkem, zaplatím. Když si chci vytisknout, kolik mi ještě zbylo do konce měsíce, zaplatím. To už rovnou můžou říct: stará generace je pomalá, tak ať si připlatí.
Nejvíc mě ale pobavilo slovo „výhodný“. To je dneska tak kouzelné slovo. Když vám někdo chce vzít peníze, řekne, že je to výhodné. Když vám zvednou nájem, je to optimalizace. Když vám zpoplatní účet, je to balíček služeb.
Já jsem celý život spořila. Ne proto, abych měla miliony. Ale abych nemusela nikoho prosit. Abych si mohla koupit léky, zaplatit energie, dát vnoučatům k narozeninám víc než ponožky. A teď mám pocit, že jsem se vlastně celý život připravovala na to, aby mi banka měla z čeho brát.
Největší ironie? Moje vnučka má účet zadarmo. Všechno online, žádné poplatky, bonusy, cashback, slevy, body. Ona nemá skoro žádné peníze, ale banka ji hýčká. Já mám celoživotní úspory a banka mi pošle dopis, že teď budu platit víc, protože jsem se dožila důchodu.
Tak jsem si doma sedla, udělala kafe a začala počítat. Kolik mě stojí být stará. Poplatky za účet, poplatky za léky, poplatky za energie, poplatky za všechno. Jediné, co je zadarmo, je čekání v čekárně u doktora. Tam se neplatí nic. Jen časem a nervy.
Říká se, že stáří je odměna za moudrost. Já mám pocit, že je to spíš předplatné na permanentní placení. Platíte za to, že žijete. A čím déle žijete, tím víc.
A tak teď stojím před životním rozhodnutím. Buď se naučím bankovní aplikaci, přestanu chodit na pobočku, budu si všechno řešit sama a budu předstírat, že mi je třicet. Nebo budu platit, usmívat se a říkat si, že aspoň mám účet, ze kterého mi mají co brát.
Celý život jsem šetřila, abych měla klid. A teď zjišťuju, že klid je luxusní služba. A na tu žádný seniorský účet neexistuje.
