Článek
Jmenuji se Božena, je mi sedmdesát tři let a za svůj život jsem viděla už ledacos. Fronty na banány, tři měny, čtyři účesy a pět typů sousedek. Ale to, co se ke mně nastěhovalo před třemi lety do bytu naproti, to je kapitola sama pro sebe. Jmenuje se Radka. Aspoň myslím. Ona se totiž představuje pokaždé jinak – jednou Radka, podruhé Ráda, potřetí „Ráda jsem tady v přítomném okamžiku“.
Radka začala s jógou. Poznala jsem to tak, že si přestala stěžovat na bolest zad a začala si stěžovat na energii v domě. Prý tu máme těžkou vibraci. Já mám spíš těžkou plotýnku, ale s tím se dneska asi nepracuje.
Každé ráno v sedm nula pět slyším z chodby: „Óóóóm.“ Nejdřív jsem si myslela, že jí je špatně. Že jí třeba uvízla rohlíková strouhanka v krku. Ale ne. Ona si prostě stoupne na rohožku přede dveřmi, zavře oči a začne vibrovat. Jednou jsem kolem ní prošla s odpadky a ona mi řekla: „Boženo, rušíte mi tok dechu.“ Tak jsem jí řekla, že mě ruší její existence, ale to už se nehodilo do její duchovní filozofie.
Od té doby má Radka všechno bio, eko, raw a v karmě. Nosí kalhoty, co vypadají jako povlečení z léčebny, pije vodu s citrónem a mluví v afirmacích. Jenže charakter zůstává stejný. Když jí přijde balík, zazvoní na mě, jestli bych ho nepřevzala, ale když mi přijde důchod pozdě, řekne mi, že vesmír má svůj plán.
Minulý týden mi vyčetla, že jsem si na chodbě sundala boty špatným směrem. Prý tím narušuji proudění energie. Tak jsem jí řekla, že jestli mi ještě jednou sáhne na pantofle, naruším proudění její čakry pánví.
Nejhorší je, že si myslí, jak je teď lepší člověk. Jak je „vědomější“. Vědomější čeho? Toho, že mi schválně zabírá místo u výtahu? Že mi kouří kadidlo pod dveře, protože prý čistí prostor? Mně to smrdí jak spálený kapesník a kocour se mi z toho poblil do kytky.
Jednou mi nabídla, že mi udělá horoskop. Prý cítí, že mám blok v oblasti srdce. Tak jsem jí řekla, že mám blok hlavně v oblasti sousedky a že by mi pomohlo, kdyby se přestěhovala do Tibetu.
A víte, co je na tom nejvtipnější? Že je pořád stejně protivná jako předtím. Akorát teď je protivná v legínách, šeptá a tváří se u toho moudře. Dřív mi řekla: „Neserte mě, Boženo.“ Teď mi řekne: „Cítím ve vaší komunikaci agresi.“ Výsledek je stejný, jen má u toho zapálenou svíčku.
Minule jsem ji potkala, jak sedí na schodech v lotosovém sedu a brečí. Prý ji někdo v práci „energeticky vysává“. Tak jsem jí řekla, že to asi bude tím, že je pořád protivná kráva. Ona na mě koukala, jako bych jí zabila gurua. Ale aspoň jsem mluvila narovinu, ne přes vesmír.
Myslela jsem si, že jóga lidi uklidňuje. Že zjemní. Že se z potvory stane motýlek. Ale kdepak. Potvora zůstane potvorou, jen teď umí stát na hlavě a má dražší tepláky.
A tak tady sedím, dívám se z okna, piju kafe s normálním cukrem a říkám si, že nejlepší terapie je stejně upřímnost, klid a občas někoho poslat do háje. Bez podložky, bez mantry a hlavně bez Radky. Protože jestli je tohle osvícení, tak já radši zůstanu ve tmě. Ale aspoň v klidu. A v papučích.
