Článek
Na nový film Davida Ondříčka, odehrávající se v současnosti, diváci čekali poměrně dlouho. Koncem října 2026 jsme se však dočkali - premiéru v kinech měl film Kluci to vidí jinak než holky, jehož je David Ondříček nejen režisérem, ale napsal k němu i scénář.
Lze předpokládat, že spousta potenciálních diváků očekávalo od tohoto filmu druhé Samotáře nebo druhé Šeptej. Drobné paralely s těmito snímky by se tu sice našly, nicméně doba je dnes diametrálně odlišná a není jisté, zda by co fungovalo tehdy, mělo stejný účinek i dnes.
Autor si do svého nového filmu vybral výborné herce a herečky, kteří ztvárňují různé typy osobností - jedná se celkem o sedm protagonistů a konkrétně se jedná o tyto umělce: Jaroslav Plesl, Martha Issová, Václav Neužil, Denisa Barešová, Vojtěch Vodochodský, Anna Kameníková a Jan Nedbal. Někteří jsou spolu v příbuzenském či přátelském vztahu a jak už to ve filmech bývá, postavy se různě potkávají a jejich osudy se v určitém okamžiku protnou.
Děj se odehrává v Praze v průběhu několika dnů a v období podzimu. Ukazuje se, že postavy filmu, třebaže jsou obklopeni mnoha lidmi kolem sebe, přesto ve svém životě bolestně tápou a cítí se osaměle. Že blízkost fyzická neznamená blízkost emocionální. Opět se potvrzuje, že není naslouchání jako naslouchání. Každá z postav ve filmu touží po štěstí, jen si každý pochopitelně pod tím pojmem představuje něco jiného. Vidíme zde prostřednictvím protagonistů filmu, jak jsme mnohdy sebestřední a cítíme se nepochopeni druhými. Co se v nitrech hrdinů filmu děje, je tedy tak trochu pod povrchem, do něhož musí zkoumavý divák proniknout a sám si vše vyložit, aby byl schopen porozumět životním rozhodnutím, které postavy během filmu učiní.
Zmínila bych, že film je prezentován jako komedie, s čímž rozhodně nejsem ztotožněna. Za mě se jedná o vztahové drama. Dále pak mám trošku problém s dlouhým a prazvláštním názvem - ten by mě totiž sám o sobě do kina nenalákal. Nějak ve mně evokuje takový typ prvoplánové komedie, které se do kin valí každý měsíc.
A pro jakou cílovou skupinu je tedy dle mého názoru snímek určen?
Podle mě film ocení diváci, kterým nevadí, že příběh „nijak nekončí“ a kteří netrvají na tom, aby obdrželi od tvůrců jasné vysvětlení a zakončení. Protože diváci zde nic na zlatém podnose neobdrží a musí si sami vydedukovat, jak by mohla další životní cesta protagonistů pokračovat, jak postavy reagovaly na právě poznané a jak se rozhodly s tím naložit.
Dále pak jsem přesvědčena, že pro film budou mít lepší pochopení diváci, kteří již mají něco odžito. Nemusí to být tak docela nutně spojené s věkem. Znáte to, takové ty nepřenositelné zkušenosti… Pro ty, kdo se již sami s lecčíms setkali a museli řešit různorodé typy situací.
Na závěr musím vyzdvihnout úžasný soundtrack, který film skvěle doplňuje. A nemohu zapomenout na životně neživotnou herečku, kterou je bezesporu město Praha ve svém podzimním hávu. Záběry z Prahy z míst, které člověk důvěrně zná, jsou plné půvabu a filmu dodávají autenticitu a nepopiratelné kouzlo.
Je jen na vás, zda filmu dáte šanci nebo tušíte, že by jeho zhlédnutí pro vás bylo nadmíru emocionálně zatěžující a necháte si ho ujít.
