Článek
V noci z úterý 4. na středu 5. prosince 2024 jihokorejský prezident Jun Sok-jol vyhlásil stanné právo, omezil svobodu shromažďování a svobodu tisku. Opoziční Demokratickou stranu ovládající parlament obvinil ze sympatií k Severní Koreji. Pokusil se parlament vyšachovat ze hry a převzít veškerou moc ve státě. Jeho snaha o puč však nevyšla. V zemi vypukly protesty, ještě v noci se sešel parlament k jednání, a i přes přítomnost armády, která do budovy parlamentu krátce po prezidentově řeči vtrhla, se proti rozhodnutí prezidenta postavili.
Důvody tohoto překvapivého prezidentova kroku lze hledat v jeho nepopularitě, kdy po dvou letech jeho výkonu funkce měl sedmnáctiprocentní podporu. Jeho strana v dubnu prohrála parlamentní volby a čelil korupčním skandálům. Nepříznivou situaci zkusil vyřešit státním převrat, ale přepočítal se. Parlament už schválil jeho odvolání, čeká se na potvrzení tohoto rozhodnutí Ústavním soudem. A pak ho čeká patrně soud. Stejně jako mnohé jeho předchůdce.
Dnes je Jižní Korea považovaná za jednu z nejsilnějších světových ekonomik a výspu demokracie na asijském kontinentě. Přes vysokou životní úroveň se však nezdá, že by obyvatelé jižní části korejského poloostrova oplývali štěstím. Mira sebevražd je tu podle OECD nejvyšší na světě. Vysvětlením je, že jihokorejská společnost od útlého věku požaduje od svých členů výsledky a výkony.
Od roku 1910 byla Korea okupována Japonskem - čímž se ukončila více než pět set let dlouhá vláda dynastie Čoson - až do roku 1945. V průběhu okupace Japonci páchali množství zločinů na korejském obyvatelstvu a ze strany Korejců se proti japonské nadvládě uskutečnilo množství protestů. Na konci druhé světové války byla Korea rozdělená podél 38. rovnoběžky na severní část, jež byla okupována Sovětským svazem, a na jižní část, jež byla okupována Spojenými státy.
Sověti i Američané prohlašovali, že chtějí obnovit jednotný korejský stát na celém území poloostrova, ovšem na jeho podobě se nedokázali domluvit. A tak obě okupační zóny v roce 1948 získaly vlastní vládu, přičemž každá z těchto vlád prohlašovala, že je legitimní vládou celé Koreje. Na severu byl ustanoven tuhý komunistický režim vedený Kim Ir-senem, zatímco na jihu vznikl formálně demokratický režim, vedený Li Syn-manem (jak byl nazýván v českém dobovém tisku, v současnosti převažuje přepis I Sung-man). Jižní Korea oficiálně vznikla 15. srpna 1948.
Vypukla válka
V červnu 1950 překročila vojska KLDR s materiální pomocí Sovětů a čínských dobrovolnických jednotek, hraniční rovnoběžku a vypukla tak korejská válka. V roce 1950 Sovětský svaz bojkotoval zasedání Rady bezpečnosti OSN na protest proti zastoupení Kuomintangu – vlády Čínské republiky na Tchaj-wanu namísto Čínské lidové republiky v této instituci. Absence Sovětského svazu v Radě bezpečnosti umožnila Spojeným státům prosadit rezoluci Rady bezpečnosti schvalující vojenskou intervenci v Koreji. Spojené státy americké vzápětí vyslaly na korejský poloostrov 302 tisíce vojáků, kteří spolu s menšími jednotkami dalších dvaceti států pomohli jihokorejským jednotkám invazi odrazit.
Během prvních dvou měsíců byli tito obránci zatlačeni do Pusanského perimetru na jihovýchodě poloostrova. Protiofenzíva Spojených národů zatlačila Severokorejce naopak za 38. rovnoběžku až téměř k hranici s Čínou na řece Ja-lu. Na tuto situaci reagovala komunistická Čína neformálním vstupem do konfliktu na straně Severokorejců a čínské jednotky vytlačily síly OSN zpět za 38. rovnoběžku. V červenci 1951 se původně dynamické boje změnily ve statickou zákopovou válku právě kolem 38. rovnoběžky.
10. července 1951 byla zahájena jednání o příměří, ale protáhla se ještě na dva dlouhé roky, během nichž se stále bojovalo s velkými ztrátami na životech, ale fronta se téměř neposunula. V mírových jednáních se odrážela studená válka. Každou chvíli se jednání ocitala na mrtvých bodech, obě strany se vzájemně obviňovaly. Boje skončily 27. července 1953, kdy byla podepsána dohoda o příměří, která obnovila hranici kolem 38. rovnoběžky, přibližně v oblasti původní demarkační linie, a vytvořila Korejské demilitarizované pásmo. Vojenské akce byly roku 1953 ukončeny jen na základě smlouvy o příměří a mírová smlouva nebyla uzavřena dodnes, takže formálně jsou oba státy stále ve válečném stavu.
Vražda prezidenta
Období 1948–1960 je v Koreji dnes obvykle nazýváno první republika. První prezident I Sung-man, jehož ideologie byla zejména nacionalistická, se orientoval silně na Spojené státy, neboť v tom viděl jediný způsob, jak odolat tradičnímu tlaku mocných sousedů – Číny a Japonska. Jeho osobní sklony byly ovšem spíše autoritářské než demokratické, jak by rádi viděli Američané. V květnu 1952 I Sung-man prosadil ústavní změny, díky nimž se prezidentský úřad stal přímo volený. Následně vyhlásil stanné právo a nechal pozatýkat své odpůrce, včetně mnoha členů parlamentu. V takto „připravených“ volbách pak jasně zvítězil. V roce 1954 prosadil v parlamentu návrh, který rušil osmiletý limit vlády jednoho prezidenta. Zůstal tak u moci i po roce 1956. Na nevoli řady politiků reagoval jejich zatčením a popravou. Tradiční při tom bylo „odhalení“, že jsou severokorejskými špiony.
V roce 1960 byla autokratická vláda I Sung-mana odstavena od moci studentskými nepokoji, které reagovaly na další zinscenované prezidentské volby. Nastala krátká doba občanské vlády, ovšem také značné politické nestability. Vojenský převrat vedený generálem Pak Čong-huiem v následujícím roce obnovil diktaturu, která pak trvala 18 let. Základem jeho vlády se stala nově zřízená tajná policie (KCIA), která měla pravomoc zatýkat „nepřátele vlády a režimu“, běžné bylo i mučení. Na přání americké administrativy pak nicméně formálně zcivilnil svou vládu a stal se roku 1963 prezidentem. Původně slíbil, že odejde z funkce roku 1971, ale slib nedodržel, naopak poté režim ještě více vzdálil demokracii: vyhlásil stanné právo, rozpustil parlament, stanovil novou ústavu Yushin a zesílil cenzuru.
Pak byl zvolen třikrát při přímých prezidentských volbách na post prezidenta, pokaždé s více než 80 % hlasy. Po roce 1972 další přímá volba však již nebyla možná, proto volby kontroloval až do svého konce. Zatímco v počátcích vlády měl Pak ve veřejnosti spíše podporu, po roce 1971 ji rychle ztrácel. Nespokojenost vyvrcholila mohutnými demonstracemi roku 1979, které organizovaly především studenti (tzv. Pu-Ma nepokoje). Na 400 lidí bylo zatčeno, nepokoje však neustávaly, demonstranti začali útočit na policejní stanice i sídla vládnoucí strany. Během vrcholných nepokojů byl Pak zavražděn šéfem tajné služby a svým dlouholetým přítelem z mládí Kim Čä-gjuem. Ten se hájil vlastenectvím a tím, že Pak byl překážkou na cestě k demokracii. Průběh vraždy a jeho motivy jsou ovšem dodnes nejasné. Spíše šlo o osobní spor a impulzivní jednání.
26. října se oba muži s Pakovým osobním strážcem a vysoce postaveným členem armády sešli v prezidentském paláci na večeři. Během ní došlo k hádce mezi Pakem a Kimem, který poté odešel z místnosti a na chodbě požádal jednoho ze svých věrných podřízených o pistoli. Ozbrojený Kim následně vtrhl do místnosti a nejprve zastřelil strážce a následně střelil šokovaného Paka do břicha, po níž se mu zasekla jeho pistole. Kim nečekal a okamžitě vyběhl na chodbu, kde si vzal od dalšího podřízeného revolver a několik vteřin po prvním výstřelu doslova popravil Paka kulkou do hlavy. Kim byl po několika hodinách zatčen a jako zrádce popraven.
Odsouzen k smrti
Následoval znovu značný chaos. Vyšetřením vraždy prezidenta byl pověřen Čon Du-hwan, jasno však do případu nevnesl. Na místo zavražděného prezidenta Paka se podle ústavy posunul premiér Čchoi Kju-ha. který v prosinci 1979 vyhrál i prezidentské volby a stal se regulérním prezidentem. Čon proti němu však velmi brzy se skupinou armádních velitelů začal konspirovat. Postupnými kroky získával stále větší vliv. Reálně ovládal zemi od chvíle, kdy nechal zatknout náčelníka generálního štábu Džong Seng-hwa s obviněním, že se podílel na atentátu na Paka. Čchoi se pokusil Čonovu touhu po moci ukojit tím, že ho v dubnu 1980 jmenoval šéfem tajné služby. Již v květnu však Čon vyhlásil stanné právo, oficiálně zdůvodněné údajným proniknutím severokorejských agentů do země, a převzal na sebe všechny exekutivní pravomoci pravomoci. Vypuklé studentské protesty brutálně potlačil, proslulým je zejména masakr v Kwandžu, kde vojáci pozabíjeli 987 demonstrantů. Čchoi poté rezignoval a Čon se nechal v září 1980 zvolit prezidentem.
Čon slíbil, že úřad prezidenta opustí po sedmi letech a Korejci očekávali, že po tomto období nastanou demokratizační změny. Roku 1987 však Čon představil svého nástupce, Ro Tche-ua, a oznámil, že by měl být zvolen nepřímými volbami. To spustilo vlnu protestů, zejména studentů. Ro úspěšně uklidnil hnutí odporu představením rozsáhlého reformního programu a slibem, že prezidentské volby budou svobodné. To také splnil a následné první přímé prezidentské volby volby v roce 1987 vyhrál. Čon si nějaký čas udržoval ještě určitý vliv, ale pozvolna v jihokorejské společnosti padalo tabu zločinů jeho diktatury, zejména z roku 1979. Roku 1996 byl Čon nakonec postaven před soud a odsouzen k smrti, především za masakr v Kwangdžu. Později mu trest zmírnili na doživotí. Poté dostal milost.
Za prezidentování Ro Tche-ua se v Soulu konaly úspěšné letní olympijské hry. K Roovým úspěchům patřilo i přijetí Jižní Koreje do OSN v roce 1991. Prezidentem byl do roku 1993. O tři roky později byl spolu se svým předchůdcem odsouzený za korupci, podíl na vojenském převratu v roce 1979 a masakr v Kwandžu. Dostal původně 22 let, poté zmírněno na 17 a i on dostal v roce 1997 milost od prezidenta Kim Jong-sama. Ten se stal prezidentem v roce 1993. Za jeho vlády se Jižní Korea stala jednou z velkých světových ekonomik, patřila k nejdravějším asijským tygrům. V roce 1996 byla přijata do OECD. Byl to první prezident po více než třiceti letech, který neměl vojenskou minulost. Po nástupu do funkce se zaměřil na potírání korupce. Jeho syn však byl odsouzen za korupci a daňové úniky v roce 1997.
Sebevražda prezidenta kvůli obvinění z korupce
V tomto roce (1997) byl zvolen prezidentem Jižní Koreje stal Kim Te-džung. Ten byl pro změnu už v roce 1980 jako politický opozičník odsouzen tribunálem k trestu smrti, ale trest mu byl záhy zmírněn na 20 let odnětí svobody. V roce 1982 mu byl umožněn odjezd do exilu ve Spojených státech. Kim se do vlasti vrátil v roce 1985. Po své inauguraci v únoru 1998 Kim Te-džung vyhlásil tzv. „občanskou vládu“ (kungmin čŏngbu) a zahájil Program slunečního paprsku (zvaný též sluneční politika), což v praxi značilo řadu vstřícných kroků a přátelských gest vůči komunistické KLDR, včetně mohutné potravinové pomoci. Za tuto svou politiku získal Kim Te-džung v roce 2000 Nobelovu cenu míru.
V Kimově linii pokračoval i Ro Mu-hjon, miláček internetové generace, který byl zvolen prezidentem v roce 2003 s mnoha novátorskými představami o „participativní vládě“. Jeho vláda však uvízla v bahnu korupčních podezření. Stal se prvním jihokorejským prezidentem, proti kterému Národní shromáždění zahájilo proceduru tzv. impeachmentu. Ústavní soud sice obvinění v několika bodech shledal jako opodstatněná, ale nikoli tak závažná, aby ho prezidentského úřadu zbavil. Poslední měsíce svého života byl vyšetřován v souvislosti s korupcí. Zemřel dne 23. května 2009, poté co spáchal skokem do rokle sebevraždu.
V roce 2007 vyhráli volby konzervativci v čele s bývalým hlavním manažerem Hyundaie (byl jedním ze strůjců expanze firmy) a starostou Soulu - který nechal významně zrekonstruovat a udělal z něj oázu zeleně - I Mjong-bakem. Do úřadu ho vynesla také rostoucí nespokojenost obyvatel se „slunečními“ přístupy k severu a série severokorejských provokací. Jihokorejcům se zdálo, že tato politika severokorejské brutální diktatuře spíše pomáhá k tomu, aby se udržela. I Mjong-bak tedy značně přitvrdil. Za jeho vlády byla Jižní Korea rovněž pozvána do skupiny ekonomicky nejsilnějších zemí světa, tzv. G 20, čímž byl stvrzen její status světové velmoci. Také I Mjong-bak však ztroskotal na útesu korupce a skončil kvůli ní nakonec ve vězení, byť až v roce 2018, již po opuštění úřadu. Byl odsouzen k 15 letům vězení.
Prezidentku řídil Rasputin v sukních
Podobný osud čekal jeho nástupkyni, první jihokorejskou prezidentku Pak Kun-hje. Do úřadu nastoupila 25. února 2013. Je dcerou bývalého dlouholetého prezidenta a diktátora Pak Čong-huie, který byl zavražděn šéfem tajné služby. Jeho dcera dopadla o trochu lépe. Od 9. prosince 2016 měla v procesu impeachmentu pozastavený výkon mandátu kvůli podezření z korupčního skandálu spojeného s její důvěrnicí bez oficiálních funkcí Čche Son-sil, která měla zasahovat do státních záležitostí. Ta kvůli svému vlivu na hlavu státu získala přezdívku Rasputin v sukních. Měla ovládat nejen politická rozhodnutí prezidentky, ale i výběr jejích spolupracovníků. 10. března 2017 bylo sesazení Pak Kun-hje potvrzeno jihokorejským ústavním soudem, čímž její působení ve funkci prezidentky skončilo. 6. dubna 2018 byla za zneužití pravomoci, vydírání a korupci odsouzena na 24 let odnětí svobody. V prosinci 2021 jí prezident Mun Če-in udělil milost.
Mun Če-in nastoupil do úřadu prezidenta v roce 2017. Proslul především svým asistováním pokusům amerického prezidenta Donalda Trumpa bezprecedentně zlepšit komunikaci a vztahy s KLDR a jejím vůdcem Kim Čonng- unem. Rychlého pokroku v otázce denuklearizace KLDR se však Trumpovi dosáhnout nepodařilo. Mun Če-in, sám potomek severokorejských uprchlíků, však jeho snahu podpořil nevídanými gesty, dokonce Severní Koreu navštívil a zúčastnil se oficiálních oslav založení KLDR.
Od 10. května 2022 je prezidentem Jižní Koreje právník Jun Sok-jol. Uvidíme jak ještě dlouho. Před kandidaturou na prezidenta pracoval 27 let jako prokurátor. Při odsouzení prezidenta I Mjong-baka a prezidentky Pak Kun-hje sehrál důležitou roli, což mu vyneslo i kandidaturu na prezidenta. Nyní po pokusu o puč čelí nejen odvolání z funkce, ale je i vyšetřován kvůli podezření z velezrady a zneužití moci. Na závěr kontrolní otázka: chtěl by někdo z vás být jihokorejským prezidentem?
Zdroj:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-kdo-je-jun-sok-jol-prezident-jizni-koreje-ktery-vyhlasil-stanne-pravo-265732
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-jihokorejsky-prezident-jun-sok-jol-je-podezrely-z-velezrady-266008
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%BEn%C3%AD_Korea
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/byvaly-jihokorejsky-prezident-i-mjong-bak-pujde-za-korupci-na-15-let-do-vezeni-57323
https://g.cz/zabil-prezidenta-ale-nikdo-nevi-proc-zahadny-atentat-na-jihokorejskeho-diktatora-pak-cong-huie-dodnes-vyvolava-otazky/
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Con_Du-hwan
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-svet-jizni-korea-je-v-soku-byvaly-prezident-spachal-sebevrazdu-skokem-do-rokle-40227229
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/byvaly-jihokorejsky-prezident-i-mjong-bak-pujde-za-korupci-na-15-let-do-vezeni-57323
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/jihokorejska-prezidentka-jde-ke-dnu-potapi-ji-rasputin-v-suknich-106190
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/jihokorejska-exprezidentka-dostala-24-let-vezeni-za-vydirani-a-korupci-80783
