Článek
První, co každého napadne, je to, že jde o normální střídání vlád. Labouristé se k moci dostali po dlouhých 14 letech. Když někdo vládne tak dlouhou dobu jako konzervativci, logicky se okouká. Nastane únava materiálu. Ale porážka konzervativců je strašlivá. Získali jen 121 poslanců, zatímco labouristé 412. Přitom v posledních volbách v roce 2019 Konzervativní strana měla velkou většinu o 80 křesel. Získala tehdy i tradičně labouristické okrsky na severu Anglie. Místo předpokládané desetiletí trvající dominance však nyní přišla historická porážka.
„Fiasko konzervativců je pochopitelné. Po 14 letech liberálně konzervativních a často chaotických vlád zkompromitovaných premiérů (v roce 2022 se během dvou měsíců vystřídali tři), po letech historicky nejvyšších daní, rostoucí kriminality, stagnujícího hospodářství a masové imigrace britští voliči svou vrchností naprosto opovrhovali. U mnohých na pravici se liberální toryové znemožnili i příklonem k absurdnímu genderismu a americkému antirasismu, které v tolerantní Anglii nemá opodstatnění,“ napsal na iDnes politolog Alexander Tomský.
Navzdory jednoznačnému výsledku je na volby třeba pohlížet hlavně jako na porážku konzervativců, než vítězství labouristů. Řada lidí totiž volila labouristy proto, aby konzervativce vytrestala. „Lidé dlouho volali po změně. I proto je dobře, že konzervativci po 14 letech a pěti premiérech končí. Museli se vypořádat s pandemií koronaviru, dopady brexitu, s válkou na Ukrajině a s ní spojenou ekonomickou krizí doma i ve světě. Řadu problémů si ale způsobili sami nekompetentností, bojem mezi sebou a nevolí respektovat pravidla. V opozici se teď musejí rychle vzpamatovat a hlavně přestat vinit z vlastních chyb a proher ostatní,“ uvedla v LN Tereza Anteneová, mediální konzultantka působící v Londýně.
Unikátně slabá politická generace
Důvody zdrcující porážky konzervativců vysvětluje v Echu Matthew Goodwin, politolog z University of Kent. „Po brexitu konzervativci zdědili jinou koalici voličů. Šlo o voliče z dělnické třídy, bez vysokoškolského vzdělání, starší voliče, lidi kulturně konzervativní, kteří velmi podporovali brexit, chtěli nižší imigraci, pomalejší změnu. Během premiérství Borise Johnsona pak konzervativci v podstatě dělali opak toho, co těmto lidem slíbili. Takže během posledních čtyř let jsme viděli propad podpory konzervativců u lidí, kteří k nim přešli v roce 2019. Byli frustrovaní rekordní úrovní inflace. Byli frustrovaní zdržováním brexitu, selháním investic do regionů. K tomu se pak přidaly skandály. Hlavní je to ale o nesouladu mezi konzervativními elitami, které jsou liberální, a novými postbrexitovými voliči toryů, kteří jsou mnohem konzervativnější. To je v samém středu kolapsu konzervativců.“
Podle něj je každý politik v Británii, ať je na levici či na pravici, konzervativec nebo labourista, kulturně mnohem více vlevo než průměrný volič. „Takže pokud chcete méně imigrace, myslíte si, že islám je nekompatibilní s britskou společností, chcete silnější hranice, nechcete progresivismus ve školách, tak zde není politická třída, která by vás reprezentovala. Jeden z důvodů pnutí je, že Boris Johnson toho nasliboval příliš. Tvrdil, že je pro brexit, že zreformuje migraci, bude bránit hranice. Nic z toho neudělal. V podstatě lhal své zemi,“ upozornil.
Vidí rozpor mezi toryovskými lídry a jejich probrexitovými voliči. „Toryovští lídři chtěli seškrtat regulaci, nevadila jim migrace. Mají vizi globální Británie ze čtyřicátých a padesátých let, která pochází od jejich rodičů. Většina obyčejných lidí má jinou vizi brexitu. Zmenšení migrace, ochrana hranic, zpomalování změn, upřednostňování Britů před ostatními, investování do britských pracujících, britských učitelů, britských občanů, zdravotního systému. Prostě upřednostňování národa. Toryové to nikdy nepochopili. Jsou to v podstatě globalisté, internacionalisté ve správních radách globálních korporátů. Proto ztratili kontakt s náladami ve zbytku země,“ objasnil Goodwin.
Dle něj jsme možná i svědky úmrtí Konzervativní strany. „V Konzervativní straně není nikdo, kdo by ji zachránil před současnou krizí. Je to unikátně slabá politická generace,“ myslel si anglický politolog. Je tu totiž Nigel Farage, který do voleb nastoupil se svou Reform UK na poslední chvíli, a přesto získal přes 4 miliony příznivců. „Farage bude mít jako poslanec čtyři roky příležitost kritizovat levicovou vládu a prosazovat v mnohém tradiční program opuštěný konzervativci. Tak jako vzbouřenci proti monolitu hlavních stran v západní Evropě, i on klade důraz na národní nezávislost, na hodnoty tradice a hodlá zastavit masovou imigraci i politiku nulových emisí,“ konstatoval Tomský.
„V konzervativní partaji nyní vypukne „občanská válka“ a její pravicové křídlo se pokusí s Faragem buď spojit, nebo napodobit jeho program. Společnost je rozpolcená a centristé, kteří se přizpůsobili progresivismu, si nevědí rady. Farage považují za lidového neotesance a dávají mu nálepku šovinisty. Volby však potvrdily, že rozdělená pravice volby nikdy nevyhraje,“ uzavřel Alexander Tomský.
Zdroj:
