Článek
Vratislavice nad Nisou jsou dnes součástí Liberce. Jako jediná liberecká čtvrť však mají svou radnici se zastupitelstvem, tedy jistou autonomii. Má dva známé rodáky, kteří se zapletli s nacismem. Ferdinand Porsche je světově uznávaným konstruktérem, který je známý hlavně svým Volkswagenem Broukem. Během války se však podílel na vývoji a výrobě pokročilých tanků a dalších zbraňových systémů včetně střely s plochou dráhou letu. Od roku 1937 byl členem NSDAP. A také členem SS. U SS dosáhl hodnosti SS-Oberführer a za jeho činnost mu byl v roce 1944 propůjčen prsten s umrlčí lebkou (Totenkopfring). Byl také nositelem Válečného záslužného kříže bez mečů.
V roce 2013 se obyvatelé Vratislavic v petici rozhodli, že kvůli Porscheho působení v SS a NSDAP nechají odstranit veškeré cedule připomínající tohoto rodáka. V návaznosti na to automobilka Porsche odvezla 3 vozy, které byly vystaveny ve zdejší expozici. Spekulovalo se, že automobilka celou expozici zruší. Rodný dům Ferdinanda Porscheho však později odkoupila Škodovka a zřídila v něm muzeum. Bylo otevřeno veřejnosti 11. listopadu 2016.
Nedaleko od Porscheho rodného domu se narodil Konrad Henlein. Konkrétně 6. května 1898. Jeho politická kariéra začíná v roce 1933, kdy založil politické hnutí Sudetendeutsche Heimatfront (SHF), které mělo prosazovat požadavky Němců v Československu. V roce 1935 se hnutí přeměnilo na Sudetendeutsche Partei (SdP). Postupně získal podporu nacistického vedení v Německu, které stranu podporovalo částkou 15 000 marek měsíčně. Díky kontaktům na západní politické kruhy dosáhl mezinárodní diskuse nad sudetoněmeckou otázkou. Tuto otázku ovšem sám vyhrotil, a to neustálým stupňováním svých požadavků.
Druhá polovina 30. let byla dobou jeho vrcholného úspěchu. Přestože vedle českých agrárníků byla SdP nejsilnější politickou stranou, ve volbách v roce 1935 získala dokonce nejvíc hlasů, zůstala v opozici, v níž ji chtěli čeští a ostatní němečtí politici izolovat. To však SdP umožnilo nadále vystupovat z pozice kritika koalice, což jí v době, kdy ještě stále panovala v pohraničí vysoká nezaměstnanost a bída, umožnilo nadále zvyšovat počet svých příznivců. Sám Henlein byl ve složité pozici, protože v SdP existovaly různé názorové skupiny, mezi kterými musel manévrovat. Přitom se snažil zavést do strany nacistický vůdcovský princip, tj. vybudovat si absolutní autoritu. Sám záměrně nikdy ani nekandidoval do Národního shromáždění, aby se mohl prezentovat jako „čistý“ vůdce svého lidu, který nemá s pražskou politikou nic společného.
Otevřeným stoupencem Hitlera se stal až v roce 1937
V první polovině 30. let zastával Henlein ve svých veřejných projevech autonomistický program a celkově protinacistické postoje. Otevřeným stoupencem Hitlera se stal až v roce 1937, kdy radikální nacistické křídlo SdP vedené K. H. Frankem získalo převahu. Roku 1937 se Henlein sešel s Adolfem Hitlerem a přislíbil mu absolutní věrnost. Společně formulovali taktiku „vždy žádat víc, než je možné splnit“, kterou se pak SdP řídila až do rozbití Československa.
V září 1938, když jednání mezi SdP a vládou Československa dospělo do bodu, kdy vláda s drobnými výhradami v podstatě přistoupila na všechny požadavky SdP (především dalekosáhlá přestavba státu na autonomistickém principu) a kdy ne zcela malá část představitelů SdP otevřeně přiznávala, že bylo dosaženo toho, oč usiloval jejich maximalistický program, byla jednání ze strany Henleina a Franka přerušena pod záminkou incidentu, který se odehrál v Ostravě (zřejmě byl uměle vyvolán, aby tuto záminku poskytl).
Jednání tak nebylo nikdy dokončeno: po dobu SdP iniciovaného přerušení jednání se SdP pokusila ve dnech 13. až 15. září 1938 v několika okresech za pomocí zbraní propašovaných z Německa o ozbrojený převrat s cílem tato území násilně připojit k Německu. Převrat byl okamžitě potlačen policií, celníky a armádou. Většina guerillových bojovníků včetně Henleina a většiny politiků SdP uprchla do Německa. Henlein mezitím v Německu z uprchlých bojovníků zorganizoval tzv. Freikorps, sám se stal jeho velitelem a během několika dní vyslal své skupiny do Československa znovu. Tato akce se někdy označuje jako druhý pokus o převrat. Teroristická aktivita se soustředila na západní a severní příhraničí. Druhý převrat byl rovněž potlačen.
Z Německa se Henlein vrátil až po Mnichovské dohodě. Již jako Hitlerem jmenovaný (1. 10. 1938) říšský komisař pro Sudetoněmecká území. Účastnil se osobně vítězného průjezdu Hitlera pohraničím. Jako správce těchto oblastí byl zodpovědný za veškerý teror, kterého se nacisté dopustili po obsazení pohraničí vůči Židům, Čechům a německým antinacistům.
Když SdP splynula s NSDAP a vznikla župa NSDAP Sudety, stal se jejím župním vedoucím. Byl také Obergruppenführerem SS a od 1. května 1939 byl místodržícím Říšské župy Sudety. Jeho osobní mocenské postavení však bylo spíše špatné. Henlein byl mužem s vysokou funkcí, ale jeho vliv byl omezený.
V pondělí 7. května 1945 odjel Henlein z Liberce, aby se pokusil vyjednat s Američany mimo jiné také uznání Mnichovské smlouvy. Podařilo se mu dostat až na území osvobozené americkou armádou, kde však byl u Lokte zajat, vyslýchán a uvězněn v Plzni. Když zjistil, že s ním nikdo jednat nehodlá a že je považován za válečného zločince, podřezal si sklem z rozbitých brýlí časně ráno 10. května žíly. Pohřben byl v neoznačeném hrobě v Plzni.
Muzeum nacistického barbarství
Dnes si Henleina ve Vratislavicích samozřejmě nikdo nepřipomíná, i když místní pivovar produkuje pivo Konrád. To se však po Konradu Henleinovi nejmenuje. Název odkazuje na bratra českého krále Vratislava z rodu Přemyslovců. Na jeho rodném domě, který je pár desítek metrů od rodného domu Ferdinanda Porscheho, žádná připomínka na jeho osobu není. V Liberci na Husově třídě je však tkz. Henleinova vila. V ní Henlein od roku 1939 žil s rodinou. Postavit si ji nechal velkoobchodník s látkami Julius Hersch. Byl však stejně jako manželka židovského původu, a tak museli uprchnout do Jižní Ameriky.
Po válce zde sídlilo od září 1946 muzeum nacistického barbarství. V suterénních místnostech byly napodobeniny pankrácké cely smrti a sekyrárna, mučírna Male terezínské pevnosti a hromadná cela. V patře byla pietní síň a expozice dokumentující prostřednictvím fotografií, pocházejících zčásti z Henleinova osobního archivu, válečné hrůzy a útrapy lidí z celé okupované Evropy. Zahrada se změnila ve zmenšeninu dvora malé Terezínské pevnosti.
V expozici byly i osobní věci z pozůstalosti Konrada Henleina. Například součásti jeho uniformy, doklady k čestnému občanství, fotografie i jiné dokumenty. Muzeum s názvem Památník nacistického barbarství se za 18 let existence stalo vyhledávanou turistickou atrakcí, kterou by bylo nepochybně i dnes. V roce 1964 však bylo zrušeno po vybudování autentické expozice Národního památníku Terezín. Některé exponáty - jeho uniformy, knihovna, psací stůl - jsou v depozitáři Severočeského muzea v Liberci. Ve vile pak byly jesle a hygiena. Nyní už řadu let je rekonstrukci, která však poněkud zamrzla.
V září 1939 získal Konrad Henlein čestné občanství Liberce, tehdy se tedy jmenoval Reichenberg. Má ho stále.
Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Konrad_Henlein
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ferdinand_Porsche
https://www.lovecpokladu.cz/klub/a/muzeum-nacistickeho-barbarstvi-17019
https://liberecky.denik.cz/zpravy_region/henlein-cestny-obcan-liberec-20240131.html
