Článek
Bělorusko, plným názvem Běloruská republika je vnitrozemský stát ve východní Evropě. Hraničí s Polskem na západě, Litvou na severozápadě, Lotyšskem na severu, Ruskem na severu a východě a s Ukrajinou na jihu. Hlavním městem je Minsk. K 1. 1. 2024 v zemi žilo 9 155 978 obyvatel, počet od devadesátých let 20. století pozvolna klesá. Většinu z nich tvoří Bělorusové, nejpoužívanějším jazykem je však ruština, která má stejně jako běloruština úřední status. Bělorusko je nezávislé od roku 1991, kdy se stalo jednou z nástupnických republik Sovětského svazu. Zahraničně-politicky je silně orientováno na Rusko.
Po zhroucení carského Ruska se v prosinci 1917 konal Všeběloruský sjezd, na kterém byla zvolena vláda Běloruska. Po podepsání Brestlitevského míru byla 25. března 1918 vyhlášena Běloruská lidová republika, první nezávislý stát v dějinách nazývající se Bělorusko. Prvním prezidentem byl Jan Serada. Stát však existoval jen krátce, pohltila ho ruská Rudá armáda. Bolševici 1. ledna 1919 vyhlásili Běloruskou sovětskou socialistickou republiku. Od té doby po většinu 20. století byl osud Bělorusů spojen se Sovětským svazem.
Bělorusko nejhůře zasažené za druhé světové války
S výjimkou německé nacistické okupace za druhé světové války. Německá invaze a následná okupace způsobila Bělorusku obrovské škody a ztrátu 2,2-2,7 miliónu lidských životů, což byla celá čtvrtina předválečné populace. Asi 810 000 ze zabitých byli partyzáni. Běloruské partyzánské hnutí bylo mimořádně silné a stalo se po válce základem národní identity. Běloruská SSR byla nejhůře zasaženým státem ve druhé světové válce. Bylo zničeno 209 z 290 měst, 85 % průmyslu a více než milion budov. V bojích na východní frontě zahynulo 620 tisíc vojáků Rudé armády běloruské národnosti. Populace Běloruska se vrátila na předválečnou úroveň až v roce 1971.
Po válce byla poskytnuta Běloruské SSR hospodářská pomoc, která pomohla k obnově zničené ekonomiky. Byla postavena řada nových průmyslových závodů. V 50. letech byla Běloruská SSR dosídlována Rusy a v menší míře také dalšími národy Sovětského svazu; současně opět zesílila rusifikace. Někteří Bělorusové zastávali vysoké pozice v sovětské vládě a armádě, jako například dlouholetý ministr zahraničí Andrej Gromyko. V roce 1986 bylo Bělorusko postiženo černobylskou jadernou havárií. Běloruská SSR byla kontaminována většinou (70 %) jaderného spadu. Černobylská elektrárna se totiž nacházela jen 16 kilometrů za běloruskou hranicí, v sousední Ukrajinské SSR.
V březnu 1990 proběhly volby do Nejvyššího sovětu Běloruské SSR. Ačkoli opoziční kandidáti, většinou spojení s Běloruskou lidovou frontou, obsadili pouze 10 % křesel, celá nová generace politiků začala národnostní otázku vnímat velmi naléhavě. Bělorusko tak 27. července 1990 vyhlásilo svrchovanost. V dubnu 1991 vypukly masové protesty, v Bělorusku známé jako Dubnové stávky. Začaly jako odpor proti zdražování, ale rychle přerostly v protisovětské protesty a žádaly nové volby. V reakci na tyto protesty, ale zejména v reakci na srpnový puč konzervativních komunistů v Moskvě, běloruský Nejvyšší sovět 25. srpna 1991 vyhlásil nezávislost země.
Z krize v Moskvě vyšel vítězně Boris Jelcin, který ale získal vládu jen v Rusku, nikoli v celém Sovětském svazu. Rozpad Sovětského svazu se mu tak hodil k odstranění sovětského vedení jako konkurenčního mocenského centra. 8. srpna tak Jelcin s představiteli Ukrajiny a Běloruska - předsedou běloruského Nejvyššího sovětu Stanislavem Šuškevičem a předsedou běloruské vlády Vjačeslavem Kebičem - podepsali Bělověžskou dohodu, která ukončila existenci Sovětského svazu. Šuškevič se pak stal první hlavou státu samostatného Běloruska (do 1994), Kebič vedl první běloruskou vládu také až do roku 1994.
Paradoxní je, že jediný poslanec Nejvyššího sovětu Běloruské sovětské socialistické republiky, který hlasoval proti ratifikaci Bělověžských smluv v prosinci 1991, byl Alexandr Lukašenko. Ten podporoval i srpnový puč zosnovaný proti Michailu Gorbačovovi. Byl rozhodně proti rozpuštění Sovětského svazu, stoupence běloruské nezávislosti nazýval zrádci a agenty západního imperialismu.
Vyhrál s příslibem ukončení zlodějské privatizace
V březnu 1994 byla přijata nová ústava, ve které byly funkce předsedy vlády svěřeny prezidentovi Běloruska. V prvních přímých prezidentských volbách v roce 1994 nečekaně zvítězil do té doby poměrně neznámý Alexandr Lukašenko. Ve druhém kole porazil drtivě Vjačeslava Kebiče, když získal 80 procent hlasů. Chudé vrstvy běloruské společnosti si získal příslibem ukončení tzv. zlodějské privatizace, zúčtování s ekonomickými aférami z let 1991–1994 a utužení politických a ekonomických vztahů s Ruskem.
V roce 1996 prosadil Lukašenko pomocí referenda o ústavě prodloužení svého funkčního období a rozšíření prezidentských pravomocí. Znovu byl zvolen v roce 2001. V roce 2004 s pomocí referenda zrušil limit, kolikrát je možné být prezidentem. Následně zvítězil i ve volbách v letech 2006 a 2010. Všechna tato hlasování (1996, 2001, 2006, 2010) byla doprovázena demonstracemi v ulicích Minsku. Protesty desetitisíců lidí byly vždy rozehnány policií a opoziční aktivisté byli zatčeni a někteří také vězněni. Například v roce 2006 byl kandidát opozice Aljaksandar Kazulin před volbami zatčen, obviněn z výtržnictví a odsouzen na 5,5 roku do vězení. V prezidentských volbách roku 2015 zvítězil Lukašenko již popáté.
Při prezidentských volbách v srpnu 2020 se proti Lukašenkovi postavil Sjarhej Cichanouski, který byl před volbami zatčen a jeho kandidaturu převzala manželka Svjatlana Cichanouská. Vítězem voleb byl však opět vyhlášen Lukašenko. Po zveřejnění výsledků čelil Lukašenko masovým protestům, během nich bylo zhruba 7000 lidí zatčeno, 300 zraněno a pět lidí zemřelo. Výsledky voleb řada států, včetně České republiky a EU neuznala. Cichanouská odešla do Litvy, kde se stala exilovým lídrem běloruské opozice.
Lukašenko svůj režim mezinárodně opřel především o spolupráci s Ruskem, zejména od nástupu Vladimira Putina k moci. Zpočátku měl Lukašenko s Putinem řadu sporů, zejména o dodávky plynu. Ale s rostoucí opozicí uvnitř Běloruska a zejména poté, co Putin Lukašenka podržel při protestech v roce 2020, se Lukašenko stal na Rusku plně závislým. Umožnil Rusům využít běloruské území k útoku na Ukrajinu v roce 2022, byť běloruskou armádu do invaze nezapojil.
Slibuje, že v Bělorusku nebude válka
V nynějších nedělních prezidentských volbách údajně získal 87,6 procenta hlasů. Lukašenko si tak zajistil dalších pět let u moci. O současné ekonomické situaci Běloruska mluvil v rozhovoru pro Seznam zprávy novinář Dzmitry Hurnievič z běloruské sekce Rádia Svoboda. „Když se zaváděly sankce, západní politici tvrdili, že silně zasáhnou Bělorusko, a že to u lidí vyvolá velkou nespokojenost. Jenže továrny v Bělorusku teď mají díky ruské válce na Ukrajině spoustu zakázek a velká část průmyslu pracuje pro Rusko. Továrny si na peníze nemůžou stěžovat, a co se čísel týče, je na tom běloruské HDP lépe než před pěti lety. Hodně lidí odchází na Západ, ale že by panoval v zemi hlad nebo chyběly věci v obchodech? Tak to není. Výběr je velmi dobrý a není horší než v obchodech v Česku. Vypadá to, že žádná hluboká krize v Bělorusku nepanuje, továrny se nezavírají a lidé o práci nepřišli,“ konstatoval.
Zhruba třicet let je podle něj v Bělorusku prakticky stejná situace. Životní úroveň většiny lidí není vysoká, mají však zajištěnou zdravotní péči, vzdělávání a dopravu. „Je to tam úhledné, ale ne bohaté. A s tím pracuje i Lukašenko, který v kampani říká: Podívejte, co se děje na Ukrajině. Neslibuje modré z nebe, ale říká, že si musíme zachovat, to, co máme. Neslibuje, že se něco zlepší, ale jen to, že nebude hůř, jako bylo v devadesátých letech, že nebude válka, a že na Bělorusko nebudou padat rakety,“ dodal novinář.
Zdroj:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-lukasenkovy-nevolby-ceka-se-jen-na-to-jaky-vysledek-si-diktator-urci-268235
https://cs.wikipedia.org/wiki/B%C4%9Blorusko
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-lukasenko-byl-podle-pruzkumu-uz-posedme-zvolen-prezidentem-268868
https://cs.wikipedia.org/wiki/Alexandr_Luka%C5%A1enko
