Článek
Politická scéna hrubne. Rozdělená společnost hloubí mezi sebou stále větší příkopy. Nenávist, nevraživost, arogance. Každým rokem je to horší. Mě to štve. Proto oceňuji ty, kteří jsou schopni aspoň ojediněle vystoupit ze své názorové bubliny a být proti ní. Je to vzácné. Zvláště mezi vrcholovými politiky.
Většinou vidíme a slyšíme politiky, kteří mluví vždy v souladu se svou bublinou a nikdy za žádných okolností se nepostaví proti ní. Někteří k tomu ještě rádi přidávají poleno do ohně, aby se žár nenávisti ještě více rozhořel. Mají asi spočítáno, že čím více se rozdmýchají emoce, tím více budou lidé jim názorově blízcí nenávidět politické oponenty a tím spíše jim dají hlas. I přesto, že třeba ve svých funkcích selhávají. Nebo i právě proto. Aby se ale nepřepočítali.
Může se stát, že toho domnělého nepřítele neboli protichůdnou politickou stranu, by mohli po volbách potřebovat pro případnou koalici. Ale ono to nepůjde. Jejich voliči by jim takovou koalici neodpustili. Pak se budou pohoršeně divit, s kým ta nejsilnější strana, v našem případě hnutí, koalici udělá. Nic jiného jí nezbude.
Delegitimizovat opozici a její voliče, stavět je úplně mimo demokratický diskurz, je velmi krátkozraké
Občas se však objeví realistický hlas. Nyní jsem objevil na facebooku příspěvek dlouholetého matadora ODS Jana Zahradila, dosluhujícího europoslance. „Snaha vládních politiků, včetně mé vlastní partaje, nálepkovat opozici jako vnitřního nepřítele, bezpečnostní riziko, téměř vlastizrádce, se mi hrubě nelíbí. Delegitimizovat opozici a její voliče, stavět je úplně mimo demokratický diskurz, je velmi krátkozraké. Tenhle džin, jednou vypuštěný z lahve, se tam zpravidla nevrací. Za čas mohou tuto medicínu ochutnat pro změnu ti, kdo ji dnes s takovou chutí dávkují. V historii je na to příkladu dost,“ upozornil.
„Společnost už je rozštěpená, zradikalizovaná a zhysterizovaná až dost. Není třeba dál přilévat oleje do ohně. Nebo to tady už nikdy nikdo neslepí. Takže prosím stop,“ doplnil. Zlatá slova. Kéž by je někdo vyslyšel.
Doba je neklidná, jak zpíval Karel Kryl. Lidé rozrušení. „Když koukám na zprávy, musím si vzít neurol,“ říkala mi nedávno sousedka. Bylo by proto vhodné v emocích spíše ubrat. Je to ale asi naivní přání. Myslím, že Jana Zahradila za tento názor spíše jeho mnozí kolegové utlučou čepicemi. Samozřejmě obrazně. Česká republika však v tom není výjimkou. Je to všude. Čím dál více. Podivná doba.
